Dnes máme svátek sv. Lucie.
„Lucie noci upije a dne nepřidá“ – je starodávné přísloví, které pochází ještě z doby před reformou juliánského kalendáře. V pohanských dobách byla Lucie démonickou, slunovratnou bytostí (lucie – lux – světlo).
Lúca byla postava bíle oblečené ženy, která chodila od stavení ke stavení s kuželem od kolovrátku a strašila děti i přadleny. Podle pověry trestala Lúca nedbalé přadleny nejen zmuchláním přediva, ale ty neposlušné, které i přes zákaz předly i na její svátek, potrestala dokonce až ochrnutím ruky. Pilné v jiné dny však odměňovala, pomáhala jim v předení a umožňovala jim rychlou a přesnou práci.
Sv. Lucie je naopak patronkou švadlen a kočích a měla by být také ochránkyní před čarodějnicemi. V den jejího svátku 13. prosince se na Radhošti, který je opředen starodávnými mýty, slétávaly čarodějnice a provozovaly své rejdy. Od 14. prosince dávaly hospodyně svému dobytku kousek zaříkaného těsta s kořením a ve Slezsku se každý den před Vánocemi odkládalo stranou jedno poleno a na Štědrý den se pak tímto dřívím zatápělo, aby se jejich ohněm zažehnala kouzla čarodějnic a aby lidé byli před jejich mocí chráněni.
Čím se před mocí čarodějnic ochráníme dnes, kdo ví. Poleny už netopíme a nemaje dobytek, zaříkávané těsto už ani není komu dávat. Však nakonec, dobytek nás už ani neživí (vlastní hospodářství už nebývá zdrojem naší obživy).
„Lucie noci upije a dne nepřidá“ – je starodávné přísloví, které pochází ještě z doby před reformou juliánského kalendáře. V pohanských dobách byla Lucie démonickou, slunovratnou bytostí (lucie – lux – světlo).
Lúca byla postava bíle oblečené ženy, která chodila od stavení ke stavení s kuželem od kolovrátku a strašila děti i přadleny. Podle pověry trestala Lúca nedbalé přadleny nejen zmuchláním přediva, ale ty neposlušné, které i přes zákaz předly i na její svátek, potrestala dokonce až ochrnutím ruky. Pilné v jiné dny však odměňovala, pomáhala jim v předení a umožňovala jim rychlou a přesnou práci.
Sv. Lucie je naopak patronkou švadlen a kočích a měla by být také ochránkyní před čarodějnicemi. V den jejího svátku 13. prosince se na Radhošti, který je opředen starodávnými mýty, slétávaly čarodějnice a provozovaly své rejdy. Od 14. prosince dávaly hospodyně svému dobytku kousek zaříkaného těsta s kořením a ve Slezsku se každý den před Vánocemi odkládalo stranou jedno poleno a na Štědrý den se pak tímto dřívím zatápělo, aby se jejich ohněm zažehnala kouzla čarodějnic a aby lidé byli před jejich mocí chráněni.
Čím se před mocí čarodějnic ochráníme dnes, kdo ví. Poleny už netopíme a nemaje dobytek, zaříkávané těsto už ani není komu dávat. Však nakonec, dobytek nás už ani neživí (vlastní hospodářství už nebývá zdrojem naší obživy).
Ale myslím, že při troše snahy by se i dnes nějaký způsob našel :-)
13. adventní otázka
Dnes si dáme poněkud těžší otázky. A sice: co to byl juliánský kalendář? Znáte pojetí člověka jako bytosti tří světel J. A. Komenského? Která světla to jsou? A co na to čarodějnice? A jak se i v dnešní době před nimi chránit? A co na to pedagogika?
13. adventní otázka
Dnes si dáme poněkud těžší otázky. A sice: co to byl juliánský kalendář? Znáte pojetí člověka jako bytosti tří světel J. A. Komenského? Která světla to jsou? A co na to čarodějnice? A jak se i v dnešní době před nimi chránit? A co na to pedagogika?
Žádné komentáře:
Okomentovat