14. 12. 2007

14. zastavení

Ještě deset dní a máme tady Vánoce a Štědrý den. Taky se těšíte? Já vím, ono se o tom hodně napovídá, ale pro mě jsou tyto svátky doopravdy tajemné a kouzelné. A mám pocit, že i po světě najednou chodí samí „vánoční“ lidé (i když vlastně nevím, co to vlastně je, „být vánoční“). Mám ráda ta světýlka v ulicích, výzdobu, vůni stromků a kaprů a cukroví a rumových kuliček a kokosu a vůbec toho všeho kolem. A ještě jednu vůni, která odevšad doléhá a o kterou se bojím, že ji ztratím, že ji jednoho dne před Vánocemi už neucítím, že zmizí docela nebo se prostě nějak rozplyne - a pak bude všude pusto a prázdno a ticho, jako na konci světa. Ztráty té vůně se bojím, ale přicházívá pravidelně znova a znova, rok co rok, neomylně, sama o sobě. Ještě stále je se mnou a asi proto je očekávání Vánoc a nakonec i ony samotné pořád tolik kouzelné a tajemné. Taky ještě někde ve svém nitru cítíte tu vůni? Moc bych Vám to přála, aby ano. Bez ní by totiž Vánoce asi ani nebyly Vánocemi.
Jakou vůni mám na mysli?
Je to, tuším nebo spíše myslím si, jediná vůně, která se nedá koupit.
Vůně dětství.
14. adventní otázka
Jaké znáte typologie učitele? Má nebo mělo by učitelské povolání mít nějakou souvislost s vlastním dětstvím? A o čem hovoříme v rámci učitelských kompetencí?

Žádné komentáře: