Tak už se setkáváme po patnácté. To to ale utíká… Ono je to vůbec divné, jak všechno v životě rychle ubíhá. A přitom čas prý vlastně ani není, je to jen lidský výmysl, aby se člověk v tom neexitujícím čase orientoval. Všechno je vlastně jen trvání, plynutí, a co bylo, neustále i je, a co je, vlastně už bylo, a co bude, právě nastává… Proč tedy na něco čekáme? Když pak ten okamžik, kdy to „je“ stejně nezachytíme a jen smutně koukáme, že to, na co jsme třeba toužebně čekali, už bylo… Proto je štěstí tak neuchopitelné; vždycky je jen vzpomínkou nebo očekáváním, nikdy ho nemáme nyní a teď, protože nyní a teď vlastně vůbec není. A proto je tak důležité mít v životě nějaký cíl a cíle – protože cesta za cílem je tím štěstím, které hledáme. A proto je každý život šťastný, protože tím, že chceme být šťastní, vlastně šťastní jsme. A Vánoce jsou vždy šťastné a veselé a navíc tajemné tím štěstím, na které čekáme, aniž tušíme, že právě to čekání je tím štěstím, které máme.
15. adventní otázka
15. adventní otázka
Štěstí je prý muška jenom zlatá. V čem podle Vás spočívá? Hledáte své štěstí nebo si myslíte, že jste ho už našli?
Žádné komentáře:
Okomentovat