Dnes večer přijde samotný sv. Mikuláš a rozdá všem hodným dětem dárky. Helena Salichová vzpomíná ve své knize Ze starých časů (1947) na večer před sv. Mikulášem a popisuje, jak jej prožívala v dětství na konci 19. století ve vesnici nedaleko Ostravy. Pojďte si se mnou představit, jaké to tenkrát asi bylo:
Když nastal předvečer svatého Mikoláše, ….tak jsme se za ty svaté strojily. Hlavní postava byl svatý biskup, a jeho strojení vyžadovalo zvláštní péče. Biskupovi se uvázala řičice, jedna „před řiťum“, druhá „za řiťum“, a na tu přední se připevnila dřevěná, pěkně vyřezávaná a omalovaná koňská hlava. Sám Pánbůh ví, který předek kovářův se vyznal v řezbářství. Po několik pokolení se schovávala hlava na hůře a vytahovala se z úkrytu jen v předvečer mikolášský. Z hrstek lnu jsme koni přidělaly hřívu a červené pentle mu šly od huby jako opratě, které držel biskup v rukou. Mikoláš měl ornát z bílého papíru, na něm kříž a pod ornátem chlopskou košili i robskou leknici, která splývala dolů a zakrývala tělo koně. Na hlavu jsme biskupovi posadili čepici z papíru, obličej jsme namoučili a přilepili mu dlouhý vous ze lnu.
My, mikolášky, jsme byly celé bílé s modrou pentlí kolem boků a se spuštěnými vlasy a bílým tolem přes obličej.
Nastrojili jsme i čerta do obráceného chlupatého černého kožichu. Když jsme se jeden druhého důkladně prohlédli a prozkoumali, jsme-li přestrojeni tak, aby nás nikdo nepoznal, vydali jsme se s hlukem a smíchem na pouť dědinou….
5. adventní otázka: Kdo byl sv. Mikuláš, odkud byl a proč se dodnes v den jeho svátku dávají hodným dětem dárky? A možná trochu složitější otázka – jaké vlastně „má být“ hodné dítě? Dokázali byste to blíže vysvětlit např. na základě vývojové teorie morálky L. Kohlberga? A jaká je Vaše vlastní představa hodného dítěte?
Když nastal předvečer svatého Mikoláše, ….tak jsme se za ty svaté strojily. Hlavní postava byl svatý biskup, a jeho strojení vyžadovalo zvláštní péče. Biskupovi se uvázala řičice, jedna „před řiťum“, druhá „za řiťum“, a na tu přední se připevnila dřevěná, pěkně vyřezávaná a omalovaná koňská hlava. Sám Pánbůh ví, který předek kovářův se vyznal v řezbářství. Po několik pokolení se schovávala hlava na hůře a vytahovala se z úkrytu jen v předvečer mikolášský. Z hrstek lnu jsme koni přidělaly hřívu a červené pentle mu šly od huby jako opratě, které držel biskup v rukou. Mikoláš měl ornát z bílého papíru, na něm kříž a pod ornátem chlopskou košili i robskou leknici, která splývala dolů a zakrývala tělo koně. Na hlavu jsme biskupovi posadili čepici z papíru, obličej jsme namoučili a přilepili mu dlouhý vous ze lnu.
My, mikolášky, jsme byly celé bílé s modrou pentlí kolem boků a se spuštěnými vlasy a bílým tolem přes obličej.
Nastrojili jsme i čerta do obráceného chlupatého černého kožichu. Když jsme se jeden druhého důkladně prohlédli a prozkoumali, jsme-li přestrojeni tak, aby nás nikdo nepoznal, vydali jsme se s hlukem a smíchem na pouť dědinou….
5. adventní otázka: Kdo byl sv. Mikuláš, odkud byl a proč se dodnes v den jeho svátku dávají hodným dětem dárky? A možná trochu složitější otázka – jaké vlastně „má být“ hodné dítě? Dokázali byste to blíže vysvětlit např. na základě vývojové teorie morálky L. Kohlberga? A jaká je Vaše vlastní představa hodného dítěte?
A zvláštní podotázka pro dnešní večer: myslíte si, že jste byli hodní? Má dnešní večer pro Vás pořád své neopakovatelné kouzlo - nebo už jste zapomněli, jaké to kdysi bývalo.... (úkol pro dnešní večer - vzpomínejte :-))
2 komentáře:
Sv.Mikuláš byl katolický biskup v Myře v Lykii.Pro svou štědrost a pomoc potřebným byl mezi lidem velmi oblíbený.Obhájce nespravedlivě obviněných.Také mezi ostatními světci zaujímá přední místo v oblíbenosti.
Co jsem netušila je to,že je
patronem námořníků,obchodníků,
lukostřelců,lékárníků,právníků,studentů a dokonce i vězńů.A že zkomoleninou jeho jména vznikl mýtický Santa Claus.
Podle Kohl.teorie morálního vývoje by měl můj syn projít ve svém životě(a svým vlastním,možná nerovnoměrným tempem)několika úrovněmi morálního vývoje.V každé z nich se musí/musíme spolu/naučit zvládat ještě určité "podstupínky". V prekonvenční úrovńi je to poslušnost a trest,později egocentrické období-zkusím tipnout předškolní a školní věk?Konvenční úroveň s sebou přinese orientaci a fungování v mezilidských vztazích a přizpůsobivost,naplnění sociálních rolí,autoritu,sociální konvence,právo,morálku,udržování funkční společnosti-věk dospělý,produktivní?Trojici nám završuje postkonvenční úroveň s orientací na sociální kontakty a všeobecný etický princip(ano,musím říci,že když jsem pomáhala rozjet muzikoterapii v Domově důchodců, bylo mi tam moc dobře,moudře a poklidně).Jinak se za časové i jiné nepřesnosti omlouvám,opravdu jsem časové ohraničení těchto úrovní nenašla.
Když slyším "hodné" dítě,tak se většinou leknu.Znám mnoho zaručeně hodných dětí,z nichž některé dokázaly později překvapit své blízké spácháním nějakého
trestného činu.Třeba vraždy.A takové to byly hodné děti,říkáváme my matky u soudu!Teď se s našimi hodnými dětmi potkávám na divadelním kroužku v ženské
věznici.Ach to naše nevyzpytatelné "ID"!A strach z tohoto světa,
strach,který nás nutí k úniku. Někdy,někam,s někým,do něčeho.A naopak-kluk s předzvěstí kriminálu už na prvním stupni základky,nyní solidní řemeslník(je jich dneska jako šafránu)a vzorný otec od rodiny.Mám přání ve zdraví synka dovést k dospělosti a samostatnosti tak,aby věděl o svých dobrých i špatných stránkách a uměl s nimi zacházet takovým způsobem,že projde životem rovně,se ctí,s čistým štítem a pokud možno šťastně a spokojeně.Ale možná je to moc.Zatím pravidelně děkuji nějaké vyšší moci za to,že se mně,těžkému astmatikovi,narodilo zdravé dítě.Pro někoho klišé,pro mě podstata všeho.Zdraví-fyzické i duševní.
Dnes chodili čerti,jak říkáme na Havlíčkobrodsku.I v panelákové kultuře totality bylo v podvečer na sídlišti vždy velmi živo.Úplná přehlídka Mikulášů,andělů a čertů.Taky jsme se pěkně báli.Ale pořád nás to táhlo ven,doprovázet tu podařenou skupinku.
Již několik let se 5.12.na našem náměstí koná program,který je zakončený příchodem Mikuláše a jeho družiny.Zároveń se rozsvítí velký vánoční strom.Hraje živá hudba,u kostela je živý Betlém.Stánky s perníčky a medovinou,také
světélkující rohy za stovku... Zachránily mi dítě,které se mi na chvilku ztratilo v davu,takže tu jejich kýčovitost z vděčnosti přecházím.Je příležitost poklábosit s lidmi.Lodičky přání se svíčkou plují po kašně.Kouzelné.Kromě rachejtlí vystřelených mládeží na "skejťáckém" hřišti je večer na sídlišti klid.Jen jedna skupinka
čertů,jeden Mikuláš.Trochu smutné.
P.S.Mikuláš má mnoho podob.V tom domku na kopci,za tou vysokou žlutou zdí,rozdával dárky dětem ,kterým ještě nebyly tři roky a které musejí se svými maminkami v tom domečku ještě chvilku bydlet.A k nám ostatním dospělým přijeli pražští herci z Violy přednášet verše Blatného,Ortena a mnoha dalších.V kulturní místnosti bylo
ticho.Svíčky pro atmosféru.Někomu tekly slzy.A já dumala,jak blízko
má ve skutečnosti každý z nás k tomu,aby zde musel nějaký čas pobýt.Po šesté večer se za mnou tam nahoře zavřela brána a já se z přivýdělku vrátila ke své civilní roli matky jednoapůlročního děcka. Já nevím,jestli je Jaroušek hodný. Určitě se snaží být dobrý.
Nepředvádí sice na potkání nové básničky a písničky,jen když se mu chce.Ale často ukazuje svoji pusu s prvními zoubky,protože se rád směje.S nočníkem je kamarád zatím jen na půl.Stále chce mléko jen ode mě,jakožto výhradního dodavatele. Někdy mě dokáže pěkně naštvat.Potom zase pohladí.Dokonce mě svým temperamentem dovádí občas k nepříčetnosti.Po kom to asi má?Ale pak přijde a chce mi pomoci věšet prádlo nebo uklidit postel.Má rád hudbu.Ještě moc neintonuje (to není z mé hlavy,máme takovou jednu precizní známou,jejíž dvacetiměsíční holčička byla od půl roku svého života přímo sycena těmito pro tento nízký věk zjevně "potřebnými" dovednostmi,takže z poslední návštěvy u nich doma jsem si odnášela dojem,že holčička je geniální,neboť ona už i sama smrká atd...).
Takže já jen doufám,že je mé dítko úplně normálně zdravé.A snad i šťastné.Dobrou noc či dobrý den přeje O.Fialová.
Dobrý večer paní Prokešová. Záměrně neuvádím Vaše tituly, neboť si Vás vážím jako člověka a ne jako někoho s něčím. V dnešním přetechnizovaném světě plném neurotických lidí a shonu si vždy najdu chvilku a s radostí si přečtu Vaše nové adventní zastavení, které jsou mým pohlazením na duši, neboť zastávám názoru, že není důležité mít uklizeno, navařeno ale je důležité mít čisto v duši. Tyto lidi ve svém okolí velmi postrádám. Moc Vám děkuji za vytvoření tak skvělého blogu a přeji mu hodně čtenářů, a Vám dost osobní síly v tom pokračovat. S přáním hezkého večera Hoffmannová Petra.
Okomentovat