Procházela jsem dnes Masarykovým náměstím u nás v Ostravě a prohlížela si vánoční trhy. Do toho hráli Indiáni - prostě taková pěkná předvánoční nálada. Škoda jen, že bez sněhu... A přitom jsem si najednou vzpomněla (při zvuku té indiánské hudby) na slova jednoho žalmu. Na zvláštní slova žalmu - však poslechněte sami:
"Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud, hluku nadělá, ten vánek pouhý…¨ (Starý zákon, Žalm 39).
Putujeme tímto světem pouze jako přeludy a přitom tolik křiku a hluku k tomu naděláme. A přitom jsme jen vánek pouhý, zavanutí větříčku, nic a podle Šalamouna vše je navíc jen honička za větrem. Za jakým - za tím slaboulinkým nepevným vánkem nebo ještě za nějakým jiným?
No jo. Raději vypnu počítač, zhasnu světlo v kabinetě a projdu se zpět přes vánočně nazdobené náměstí směrem domů. A možná se podívám taky na nějaké dárky, ať se pak za nima "nehoním" na poslední chvíli...
7. adventní otázka:
Vzpomenete si, proč jsme také v pedagogice vzpomínali S. Freuda? A kdo to byl J. Dewey? A kdo je M. Seligman? A co na to Božena Němcová?
Žádné komentáře:
Okomentovat