Asi je to na mně znát, ale Komeského já prostě ráda. Vložila jsem sem samostanou složku jeho myšlenek, ale přece jen - trošku si jej zjednodušme a zkraťme tak, aby toho nebylo zase až tak příliš. Kdy žil, to snad není třeba ani opakovat (1592-1670). Měl velice pohnutý život, stíhalo ho neštěstí a rány osudu téměř jedna za druhou. Dílo, které považoval za své životní a stěžejní potkal téměř stejný osud - jeho Všeooecná porada o nápravě věcí lidských se krátce po jeho smrti ztratila a byla nalezena až těsně před II. svět. válkou. Člověk, který hodně chápe a hodně ví, je také o to více zodpovědný - a Komenského genialita byla "vykoupena" opravdovou úzkostí o osud lidí, kteří "marné věci konají, marné věci hledají, z marných věcí se radují, dokud sami na svou marnost nezajdou." Náprava spočívá ve třech věcech lidských, původních Božích vlastností, které nám dal do vínku - je to touha po vědění (scire), touha po dobru -tedy chtít dobro (velle) a touha po moci (posse), tedy filosofie, náboženství a politika. Pokud tyto tři "věci" nebudou vést člověka k lepším skutkům, k dobru a k míru, nechť zhynou, poněvadž jsou zbytečné, míní Komenský. Napravit se máme tak, že se staneme vším v sobě (budeme vším tím, čím je v naší moci být - toto je věcí výchovy), někým ve společnosti (nejsme zde pro sebe, ale pro druhé), a nikým před Bohem (i kdybychom byli např. řediteli zeměkoule, máme to přijímat s pokorou a s vědomím toho, že jsme jen nepatrné zrnko písku v soukolí celého světa). My však hledáme Boha pod sebou (vzpomeneme si na něj, jen když je nám úzko a nedaří se), sebe vně sebe (nerozvíjíme své schopnosti a danosti) a věci nad sebou (naším božstvem jsou novodobé chrámy - obchodní nákupní centra, atd...) Člověk je aktivní svobodná bytost, která má svůj život ve své moci. Nemusíme čekat na odměnu až po smrti, trpět zde a utěšovat se, že koho Bůh miluje, toho křížem naděluje. Podle Komenského bychom měli už zde na zemi žít tak, abychom si přesně takový život přáli mít i na věčnosti - žít věčně to, co žijeme zde a nyní. čili nečekat na ráj po smrti, ale učinit si ve svém životě ráj iiž zde na zemi. A předposlední krásná myšlenka - člověk je bytostí tří světel - světla vnitřního (duše) vnějšího (těla) a světla Božího. Světlo naší duše prosvěcuje naše tělo (dnes hovoříme o charisma osobnosti) a světlo boží nám umožňuje poznávat a vnímat dobro lidí.
A úplně nakonec - člověk je podĺe Komenského "propast propastí". Jak si to vysvětlit? Člověk je mikrotheos a mikrokosmos zároveň. Mikrotheos znamená, že v sobě nosí samotného Boha a mikrokosmos je vesmír v nás samotných (lkaždý z nás je svým vlastním vesmírem). Avšak - Bůh je propastí věčnosti a člověk je propastí nicoty - pokud v sobě nosíme Boha, jsme zároveň onou propastí věčnosti propojenou s propastí nicoty. A tato propast propastí se ozývá.... V lásce se tato propast propastí setkává s jinou propastí věčnosti a nicoty - a proniká-li pohled z očí do očí, vzněcuje v nitru lidí požár...
tak aspoň tolik ke Komenskému.
Žádné komentáře:
Okomentovat