Desátá přednáška

Složky výchovy
(rozumová, mravní, zdravotně-tělesná, estetická, ekologická, pracovně - technická)

Výchova rozumová probíhá vlastně už od narození, - není to jen výsada školy a školní výuky. Je spojena s poznáním a s vlastní zkušeností s okolním světem, s lidmi, jevy a věcmi a jejich pochopením a porozuměním, které se projevuje prostřednictvím pojmů. Jednodušeji řečeno – dítě se setkává s okolním světem, který si za pomocí svých nejbližších nějakým způsobem pojmenovává (mama, tata, papa, hami, bebe, ee,,atd). a těmto pojmům se posléze také učí. Rozvoj řeči a pochopení pojmů, to je v podstatě základ rozumové výchovy. Představitel alternativní školy C. Freinet založil svou školu na předpokládaných stupních poznání- nejprve poznáváme dotykem, pak teprve dochází k pochopení a nakonec až k průniku poznání. Rozumová výchova podporuje myšlenkové operace, jako je analýza, syntéza, dedukce, indukce, zevšeobecňování – a jako taková je pak skutečně doménou školních let. Možná bychom k tomuto mohli připomenout také teorii J. Piageta o senzomotorickém vnímání (senzomotorické inteligenci) v předškolním období, pak o konkrétních myšlenkových operacích v raném školním věku a o formálním myšlení a kombinatorice pubescentů.

Výchova mravní může být v praxi rozdělena do pěti stupňů:
První stupeň je zaměřen na výchovu elementárních, základních mravních návyků a norem (plnění povinností, překonávání těžkostí, dokončení určité činnosti, pravdivost, zdravení a poděkování, úcta k lidem i ke zvířatům a rostlinám, splnění požadavků, atd.)
Druhý stupeň je zaměřen na mravní vědomí a jeho rozvoj, např. formou pohádek, ale také různých přísloví, říkánek, mýtů, bajek, atd.
Třetí stupeň již předpokládá mravní přesvědčení, upevnění mravních postojů, a to cestou zvnitřnění mravních norem (neděláme něco, protože se to po nás chce a hrozí trest, ale proto, že to již sami chceme a víme, proč to má být takto a ne jinak).
Čtvrtý stupeň odpovídá mravnímu chování a jednání, které nemusí být vždy v souladu s mravním přesvědčením, jde o jakési „vyrovnávání“ osobnosti (boj mezi egem, superegem a id) a hledání sebe sama, především v období dospívání.
Pátý stupeň souvisí s vytvářením hodnotových orientací, kdy se mravní chování a jednání stává nedílnou součástí osobnosti a jejich morálních citů (láska k dětem, k povolání, k pravdě, k životu, ale i k penězům, zisku, atd.)

Výchova zdravotně tělesná je propojením péče o tělo i o duši, podle starého známého pořekadla, že ve zdravém těle je i zdravý duch. Je propojena nejen s tělesnou výchovou a s péčí o pohyb, ale také se zdravou výživou a celkově se zdravým životním stylem. Bývá zde zařazována také výchova dopravní, týkající se především znalostí bezpečnostních pravidel.

Výchova estetická – vede ke vnímání krásy všude kolem nás. Krása je všude kolem nás, jen umět ji vnímat a rozpoznávat; - krása je vždy v očích člověka a v jeho úhlu pohledu. Ten, kdo krásu nevidí, světu ji nepřidá, zpívala kdysi Helena Vondráčková. Jak vychováváme ke vnímání krásy? Svým vlastním příkladem. Děti samy vnímají, co se líbí jejich rodičům, pochytí to od nich samotných zcela bezděčně a neuvědoměle.

Ekologická výchova je výchovou k úctě k přírodě, ke zvířatům a ke všemu živému. Ekologie vznikla ze slova oikos, což znamená v řečtině domov. Příroda a okolní svět kolem nás je naším domovem, měli bychom si jej umět chránit. Podle A. Gehlena žijeme v druhé přírodě, kterou jsme vytvořili my lidé sami, - je to svět techniky. V té původní prvotní přírodě bychom dnes již nepřežili (představte si např. výpadek elektrického proudu a co vše by způsobil). Možná bychom dnes mohli na Gehlena navázat a nemluvit jen o druhé,nýbrž již o třetí přírodě – „přírodě informačních technologií“, při jejichž selhání by selhalo dnes snad cokoliv (systém na vysokých školách, řízených počítačem, by byl snad ten nejmenší problém). Ekologická výchova je tedy výchovou k šetrnému zacházení s naší přírodou jako celku.

Pracovně – technická výchova je výchovou k práci. Je propojena s výchovou mravní i rozumovou. Vůbec všechny výše jmenované výchovy jsou navzájem propojeny, nejen tato. Dítě prostřednictvím hry pracuje a zároveň se učí, poznává svět. Platí takové hezké pravidlo – nechte dítě pracovat, když chce ono samo, nebraňte mu. Může se vám pak stát, že později budete dítě třeba i nutit, ale ono už pracovat nebude chtít. A technická výchova, ta je opět spjata s dnešní informační technologií, tedy s počítači. Snad poprvé v historii lidstva došlo ke zvláštnímu jevu – děti zvládají určité úkony mnohem lépe než dospělí. Týká se to především ovládání počítače a jeho funkcí, což děti zvládají často mnohem lépe než dospělí v jejich blízkosti.