První přednáška:

Pojetí pedagogiky

Tato otázka je hodně široká, dá se odpovědět různě, nejčastěji tak, že:
Pedagogika je věda o výchově, jejímž cílem je kultivace osobnosti člověka v rámci socializace (zespolečenštění).
Do oblasti pedagogiky spadají nejen otázky výchovy, ale také otázky vzdělávání a vzdělání člověka.
Můžeme ji dělit na vědu explanativní nebo normativní. Explanativní je taková věda, která vysvětluje určité jevy, a to nejčastěji pomocí empirických výzkumů. Normativní pedagogika je pak taková, která podává a přináší určité zásady a metody (radí, jak vychovávat), kterými můžeme dojít k určitým cílům. Někdy hovoříme také o duchovědné pedagogice, tam patří teoretické základy pohledu na svět a člověka, např. pomocí filosofie výchovy. V posledních letech převládá explanativní pojetí pedagogiky – pomocí výzkumů je zkoumána objektivní realita, která dává základy empirickým vědám (jakýkoliv výzkum je v podstatě empirickou, tedy zkušenostní metodou).
Pedagogika čerpá z ostatních věd, nejčastěji z psychologie, sociologie, filosofie, historie. Měla by však být vědou, která svým způsobem všechny ostatní zaštiťuje – stojí sice na teoretických východiscích těchto věd, ale sama o sobě pak podává to nejdůležitější – jakým způsobem využívat teorie v praxi. Jak vychovávat, jak vést člověka k tomu, aby byl v životě skutečně tím, čím být může (tedy aby se rozvinul podle svých schopností a nezanedbal to, nepromarnil „své hřivny“ a svůj život).

Předmětem pedagogiky
je výchova v širším (záměrná i nezáměrná) a v užším slova smyslu (záměrná činnost).
Výchova (zase najdete spoustu různých definic) –
je záměrná, cílevědomá činnost, která působí na rozvoj osobnosti člověka v závislosti na podmínkách společnosti a vlastní zkušenosti toho, kdo vychovává. V širším pojetí je to jakýkoliv vliv prostředí, v současnosti především pomocí médií, které na člověka působí, ale také celkový „stav“ světa, ve kterém žijeme. Vychováváme vždy na základě svých vlastních zkušeností, výchova je činnost permanentní, tedy celoživotní, nikdy nekončí (i naše vlastní smrt nás může svým způsobem „vychovávat“ - můžeme ji přijmout, odolávat ji, nebo se vzdát a rezignovat atp...).
Někoho vychovávat znamená v podstatě provázet jej na určitém úseku jeho života, z řeckého paidagogos – pais je chlapec, dítě; ago, agere je vésti (ve starověké Spartě to byli otroci, kteří doprovázeli malé hochy v tehdejším spartském způsobu vojenské výchovy). Pedagog je tedy ten, který provází, doprovází.... na cestě životem.
Podle některých autorů (Patočka, aj.) je výchova nutnost k přežití. Tím, že někoho vychováváme, předáváme danému jedinci především určité normy a pravidla dané společnosti – pomáháme mu tak v dané společnosti žít (pokud budu znát, co ode mne daná společnost očekává, můžu se tak vyhnout určitým problémům, které by mohly nastat, pokud bych tyto normy neznala).
(Výchova je v podstatě určitý typ násilí – normy předáváme – třeba v rámci sociálního učení, které probíhá např. formou identifikace, napodobováním, sociální zpevňováním atd. - v raném dětství formou odměn a trestů a dítě se jim učí pokusem a omylem. Jde o formu „násilného“ přenášení norem, které je však pro dítě potřebné, protože mu umožňuje žít v lidské společnosti. H. Arendtová tvrdí, že výchova je dvojím násilím a zároveň ochranou proti němu – dítě může být nositelem něčeho nového, před čím by se společnost měla bránit, proto je společností vychováváno a zároveň je ochranou dítěte.

Mezi základní specifické rysy výchovy patří:

univerzálnost výchova není pouze věc jedince, je vždy také součástí společnosti
mnohostrannost jedinec se rozvíjí v několika směrech
permanentnost zahrnuje celoživotní rozvíjení lidské osobnosti


Působení všech výchovných vlivů na člověka může být záměrné i nezáměrné.
Někdy hovoříme o dvou typech výchovy:

Výchova přímá neboli intencionální - záměrná, cílevědomá, plánovitá, vysoce organizovaná a účelová činnost, která probíhá zpravidla v rodině a ve škole.
Výchova nepřímá neboli funkcionální - spontánní, živelná, jedinec je ovlivňován určitým prostředím ve kterém žije (masmédia, vrstevníci, pracovní prostředí)

Rozlišujeme tyto formy výchovy:

výchova školní vliv školního prostředí
výchova mimoškolní vliv společenských a kulturních institucí
výchova rodinná vliv rodiny, její zájmové orientace, aktivity, vztahy
sebevýchova předpokladem je dostatečná motivace