Mezi nejznámější teorie vývoje morálky patří kognitivní teorie L. Kohlberga, která rozlišuje tři stadia ve vývoji morálky:
Stadium prekonvenční (premorální) je stadium, které je založeno na odměnách a trestech ze strany rodičů (tzv. morální heteronomie podle Piageta) a tedy na účelovém myšlení dítěte. Toto stadium trvá přibližně do osmého roku věku dítěte. Stadium konvenční je založeno na shodě s ostatními a na orientaci na společnost. Morálka je konformní s autoritou. Jde o aktivní zachovávání řádu, identifikace s osobou či skupinou. Toto stadium trvá od osmého roku dítěte až do období puberty, ale může trvat i déle. Stadium postkonvenční je založeno na principech, které přijímá sám jednotlivec. Jde o demokratické přijetí souborů zákonů, nyní již s určitými ohledy i na společnost. Jsou to zvnitřnělé (interiorizované) normy konfrontované s požadavky kolektivu a obecně společenskými normami. V tomto období mají jedinci (nebo by již měli mít) vnitřně vypracován svůj hodnotový systém.
Kromě těchto tří stadií uvádí L. Kohlberg 6 stupňů vývoje morálky:
První stupeň je dán poslušností a snahou vyhnout se trestu,
Druhý stupeň je dán účelově a směnou. Jedinec považuje za dobré dodržování pravidel pouze tehdy, je-li to v bezprostředním osobním zájmu, právo je dobrou obchodní směnou stejného za stejné.
Třetí stupeň je podmíněn konformitou a souhrou mezi lidmi. Za dobré se považuje, žijeme-li tak, jak lidé kolem nás očekávají. Být dobrým člověkem je důležité právě pro toto očekávání ostatních, pro „přijetí“ společností.
Čtvrtý stupeň odpovídá sociální souhře a uchovávání systému. Za dobré se považuje plnění povinností, s nimiž jedinec souhlasí. Správné je něčím přispívat společnosti, skupině, instituci.
Pátý stupeň již odpovídá „společenské smlouvě“, užitečnosti, právům jedince. Za dobré se považuje vědomí, že lidé jsou nositeli rozmanitých hodnot, názorů i přesvědčení, že většina hodnot a pravidel připadá skupinám, jejichž členy jsme. Hodnoty a pravidla se mají dodržovat, neboť jsou součástí „společenské smlouvy“. Některé hodnoty, např. život nebo svoboda se musí chránit v každé společnosti, bez ohledu na názor její většiny.
Šestý stupeň odpovídá obecným etickým principům. Za dobré se považuje dodržování svobodně volených (všelidských) etických principů. Důvody správného chování jsou přesvědčením rozumné bytosti, že obecné mravní principy prostě platí. (H. Heidbrink. Psychologie morálního vývoje. Praha : Portál, 1997, str. 61, 74.).
Známá je také teorie H. Eisenbergové, jejíž původní hédonická neboli sebestředná orientace, typická pro období dětství, přechází k orientaci na potřeby, posléze na schválené mezilidské vztahy, v období pubertálním pak nastupuje sebereflektující empatická orientace, zvnitřnění norem až k silně zvnitřnělému uvědomění a hodnotám. Poněkud odlišné jsou teorie J. Piageta a C. Gilliganové, i když se ve svém důsledku v podstatě shodují v pojetí vývoje morálky od téměř amorálního charakteru přes prospěšný charakter a konvencemi řízený charakter až k altruistickému pojetí, k němuž bychom měli v dospělosti všichni dojít. Gilliganová uvádí tři stadia ve vývoji morálky.
Prekonvenční stadium je zaměřeno na orientaci v rámci individuálního přežití a je vystřídáno přechodnou fází, vedoucí od egoismu k odpovědnosti,
Konvenční stadium je charakterizováno přechodnou fází uvědomění si významu „konvenční“ dobroty a snahou o pochopení pravdivého, a
Postkonvenční stadium je charakterizováno nezávislou morálkou v dospívání a v dospělosti.
Stadium prekonvenční (premorální) je stadium, které je založeno na odměnách a trestech ze strany rodičů (tzv. morální heteronomie podle Piageta) a tedy na účelovém myšlení dítěte. Toto stadium trvá přibližně do osmého roku věku dítěte. Stadium konvenční je založeno na shodě s ostatními a na orientaci na společnost. Morálka je konformní s autoritou. Jde o aktivní zachovávání řádu, identifikace s osobou či skupinou. Toto stadium trvá od osmého roku dítěte až do období puberty, ale může trvat i déle. Stadium postkonvenční je založeno na principech, které přijímá sám jednotlivec. Jde o demokratické přijetí souborů zákonů, nyní již s určitými ohledy i na společnost. Jsou to zvnitřnělé (interiorizované) normy konfrontované s požadavky kolektivu a obecně společenskými normami. V tomto období mají jedinci (nebo by již měli mít) vnitřně vypracován svůj hodnotový systém.
Kromě těchto tří stadií uvádí L. Kohlberg 6 stupňů vývoje morálky:
První stupeň je dán poslušností a snahou vyhnout se trestu,
Druhý stupeň je dán účelově a směnou. Jedinec považuje za dobré dodržování pravidel pouze tehdy, je-li to v bezprostředním osobním zájmu, právo je dobrou obchodní směnou stejného za stejné.
Třetí stupeň je podmíněn konformitou a souhrou mezi lidmi. Za dobré se považuje, žijeme-li tak, jak lidé kolem nás očekávají. Být dobrým člověkem je důležité právě pro toto očekávání ostatních, pro „přijetí“ společností.
Čtvrtý stupeň odpovídá sociální souhře a uchovávání systému. Za dobré se považuje plnění povinností, s nimiž jedinec souhlasí. Správné je něčím přispívat společnosti, skupině, instituci.
Pátý stupeň již odpovídá „společenské smlouvě“, užitečnosti, právům jedince. Za dobré se považuje vědomí, že lidé jsou nositeli rozmanitých hodnot, názorů i přesvědčení, že většina hodnot a pravidel připadá skupinám, jejichž členy jsme. Hodnoty a pravidla se mají dodržovat, neboť jsou součástí „společenské smlouvy“. Některé hodnoty, např. život nebo svoboda se musí chránit v každé společnosti, bez ohledu na názor její většiny.
Šestý stupeň odpovídá obecným etickým principům. Za dobré se považuje dodržování svobodně volených (všelidských) etických principů. Důvody správného chování jsou přesvědčením rozumné bytosti, že obecné mravní principy prostě platí. (H. Heidbrink. Psychologie morálního vývoje. Praha : Portál, 1997, str. 61, 74.).
Známá je také teorie H. Eisenbergové, jejíž původní hédonická neboli sebestředná orientace, typická pro období dětství, přechází k orientaci na potřeby, posléze na schválené mezilidské vztahy, v období pubertálním pak nastupuje sebereflektující empatická orientace, zvnitřnění norem až k silně zvnitřnělému uvědomění a hodnotám. Poněkud odlišné jsou teorie J. Piageta a C. Gilliganové, i když se ve svém důsledku v podstatě shodují v pojetí vývoje morálky od téměř amorálního charakteru přes prospěšný charakter a konvencemi řízený charakter až k altruistickému pojetí, k němuž bychom měli v dospělosti všichni dojít. Gilliganová uvádí tři stadia ve vývoji morálky.
Prekonvenční stadium je zaměřeno na orientaci v rámci individuálního přežití a je vystřídáno přechodnou fází, vedoucí od egoismu k odpovědnosti,
Konvenční stadium je charakterizováno přechodnou fází uvědomění si významu „konvenční“ dobroty a snahou o pochopení pravdivého, a
Postkonvenční stadium je charakterizováno nezávislou morálkou v dospívání a v dospělosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat