Končí teprve druhý týden výuky, ale mám pocit, jako kdyby semestr trval už snad celý měsíc. Tolik věcí se "událo", několik z toho se i podařilo, něco zase ne, něco zamrzelo a něco naopak zase potěšilo. A tak je to pořád dokola. Ještě, že jsou ty přednášky a semináře a studenti... bez nich - bez vás - by to bylo prostě k nevydržení.
Občas je ale v životě i veselo. Byla jsem si dneska objednat brýle, a byl to pro mne nadlidský úkon vybrat si a pochopit, jaká skla vlastně chtít. Vypadala jsem asi hodně vyjukaně a ta prodávající se na mne dívala taky docela zmateně, myslící si něco asi nic moc o mé inteligenci. Pak jsem potkala paní, která mi nabízela kosmetiku a měla divné otázky po značkách krémů a tak a byla dotčená, že jí nechci odpovídat. A pak jsem přijela domů a potěšilo mě, že včas, že stihnu celou Ulici. A tak si tak sedím a popíjím čaj před vyplým televizorem a čekám na daný čas, až se ozval hlas - ty se dneska nedíváš na Ulici? A já, že na ni čekám... že začíná v 19.30. Tak jsem ji opět neviděla.
A to je teprve začátek semestru a už takové blbnutí.
Tak nevím. A toto učí. Hrůza.
Ale možná je to tím, utěšuju se, že jeden je prostě nucený hodně pořád přemýšlet. A myšlení se prý podobá letu čarodějnic. A nasednout na koště, přemýšlet a pořád někde lítat - uznejte - to musí být hodně náročné. Hmmm.
Ale co, vždyť mě to baví a vlastně lítám hrozně ráda :-)
Tak dobře mi tak.
1 komentář:
Dobrý den - jen Vám chci říct, že s Vaším povídáním je na světě líp a že Vám za to děkuji.
Ondra
Okomentovat