Nevím jak Vy, ale pokud mám někdy pocit, že se někdo k jiným nebo i ke mně chová ne zrovna nejlíp, ne-li přímo nedobře a zle, přemýšlím, proč asi. Neříkám, že to je pravidlo a že vždycky a hned takto přemýšlím, - často musím počkat, až trošku vychladnu z toho, jak mě něčí zloba nebo myšlenky na zlé úmysly jiných i mé vytočí.
Říká se, že zlí lidé jsou často velice nešťastní lidé. Nikdy jsem to moc "rozumově" nechápala a říkala jsem si, že k tomuto tvrzení chybí důkazy. Až jsem našla ve filosofii (kde taky jinde, že ano), vysvětlení, které mne uspokojilo. Podle P. Teilharda de Chardina existuje několik příčin zla. Přiznávám, trošku jsem si je zjednodušila a upravila.
V čem tedy může spočívat příčina hmatatelného zlého?
V nepořádku, v neúspěchu a v osamělosti a úzkosti. Tedy ze subjektivního pocitu, že věci nejsou tak, jak by být měly, tedy je v tom "nepořádek". Neúspěch z nás dělá mimo jiné zatrpklé a někdy i závistivé lidi. A osamělost a úzkost? Ty jsou příčinou nedobrých a nehezkých myšlenek už samy o sobě...
Kolikrát stačí, když se na své okolí podíváme s tímto vědomím, a kolikrát i následně pochopíme, proč se asi lidé někdy chovají tak, jak se chovají.
A někdy možná stačí zamyslet se prostě a jednoduše také nad sebou a nad příčinami svého vlastního chování...
Otázka č. 13:
Pokuste se vysvětlit, jak Vy sami chápete příčiny zla a zda je podle Vás vysvětlení P. Teilharda de Chardina pravdivé či ne a proč.
Žádné komentáře:
Okomentovat