7. 5. 2008

Čarodějnický let - 17. létání: JAKO SLUNEČNICE

Dostala jsem dnes slunečnici. Takovou krásnou, načančanou, ještě ne zcela rozkvetlou. Dala jsem ji do vázy a - doufám, že hned neuvadne, že snad aspoň několik dnů vydrží. Mám slunečnice ráda. Ale na zahrádce se jim u nás nedaří, semínka asi vždycky vyzobají ptáci nebo co a ve váze taky rychle uvadají.
Předloni (tuším, že to bylo už předloni), jsem se nechtěla vzdát a na zahradě vysázela celou řadu slunečnicových semínek. Nevyrostlo však a neujalo se ani jedno. Zato sousedům za plotem vyrostl celý slunečnicový lán. Skoro jak naschvál. Navíc sousedé je neměli jen na okrasu, pěstovali je hlavně pro nějakou spotřebu či potřebu, pčesně ani nevím. Ale jejich krása jim patrně byla docela i šumafuk. Naopak já měla jen čisté, nespotřební úmysly, chtěla jsem se pouze kochat a těčit se z nich - a nic.
Ale dneska, když jsem zalévala kytky doma, tak v jednom květináči poblíž kanárka a andulek, vyrašilo cosi zeleného. Vypadá to - to byste neuhodli - jako slunečnice. Bez sázení, bez péče, bez úmyslu, prostě si tam usmyslela růst jen tak. Asi slunečnivové semínko zatoulané z krmítka ptáků padlo na úrodnou půdu. Tak jsem tu darovanou ve váze postavila jen tak vedle té samorašící v květináči. A uvidíme, kdo s koho...


Otázka č. 17:
Myslíte si, že mají zvířata a rostliny duši? Zabývali se tím také někteří filosofové?
A máme ji vůbec také my - lidé?

Žádné komentáře: