Ale velice brzy jsem se měla přesvědčit, že to "dobré" z nás z některých z nás někdy vyprchá a mnohdy ani Dobrá voda nepomůže. Nic zlého netuše a ani neočekávajíc, nasedla jsem zpět do vlaku, tentokrát do Ostravana. Dlouho jsem jím nejela a docela jsem se těšila. Do té doby, než přišla paní průvodčí. Jedním očkem zhlédla mou jízdenku a místenky (do Prahy nás jelo více, měla jsem zakoupenou jednodenní síťovou) a posléze neúprosně pronesla:
"Máte neplatnou jízdenku."
Jak to? Kupoval nám ji manžel spolu s místenkami den předem - jenže ouha, to bylo to ouha, paní pověřená ve výdejně jízdenek vydala místenky na správný, tedy další den, ale jízdenku v den jejího nákupu, tedy o den dříve, aniž to nějak zaregistrovala. Ani manžel, ani já, ani syn jsme si prostě nevšimli, že mezi pěti doklady je jeden se špatným datem...
Co teď?
Průvodčí měla jasno. "Buď mi zaplatíte 880,- Kč (tolik stála síťová jízdenka pro pět osob) nebo si v Kolíně vystoupíte."
Viděla jsem to bledě. Po dni stráveném v Praze jsem měla tak akorát na vlakové fuj fuj kafe, ale na jízdenku v této ceně již opravdu ne. Snažila jsem se tu zarputilou paní ukecat, marně. Přivolala si na mne revizora a ten byl stejně neúprosný jako ona. Už už jsem se viděla bezprizorní a na noc na dlažbě v Kolíně, patrně na nádraží, když se tu náhle mladý muž sedící přede mnou otočil a s úsměvem se zeptal: "Nevadilo by Vám, kdybych Vám to zaplatil?"
A podal revizorovi částku, odpovídající jízdence z Prahy do Ostravy, téměř o polovinu nižší, než po mně chtěla ta herdek baba alias paní průvodčí.
A tak jsem dojela domů, nevyhozena potupně za černou jízdu, vysvobozená mladým princem s dobrým srdcem...
a s pocitem, že dobří lidi ještě fakt, ale fakticky nevymřeli.
1 komentář:
Hezká příhoda, jako z pohádky :). Ani se tomu nechce věřit v dnešní době.
študent
Okomentovat