Byl jednou jeden knížepán. Černohorský se jmenoval. A ten pán se tvářil, že je úctyhodný a solidní, tak jako knížata bývají. Žádná z dávných rytířských ctností mu nesměla být cizí.
Jednoho dne se však tento původem šlechetný muž setkal s člověkem, který byl z jiného rodu, ne už tolik šlechetného. A tak se začal naší bajky děj:
Ten jiný muž však k poctivosti delší cestu měl a co více, různé nekalé kejkle kul a hodně lidem jejich žlučí hnul. I kníže prohlásil, že nesedne s ním za vladařský stůl, pokud se prokáže, že ctnostné jednání chybí tomuto člověku téměř jako sůl.
Však - ačkoliv již kníže v rukou ony lejstra pro či proti jeho vině měl, na nic nehleděl. Zapomněl na svůj slib, že pokud tamten vinen bude, on odejde, a tak očistí svůj i vlády štít. Lejstra odložil kam chtěl a dál se své moci věnoval a důležité dokumenty s jiným vladařem v té době ještě podepsal. Lid poddaný však jeho slova v mysli měl a hned po podepsání odměnil se mu na hlavu hozeným tvrdým rajčetem.
To rajče jako guma však odrazilo se od hlavy knížepána, čímž možná jeho mysl nebyla i pro doby příští jasná zachována. I komentoval to sám kníže pán, že rozprsklé rajče na čele by mu mnohem více bylo milo a více by vyjádřilo. Uniklo totiž muži tomu dobrému, že nedostál slovu svému a že svou čest a šlechetnost svým činem zaprodal. A co více - oním rajčetem - vzkazem poddaných - tím pádem pohrdal.
Udělejte si však každý závěr sám. Je lepší na svých nohou pevně stát a čest svou zachovat, nebo se nechat vladaři zaprodat?
A co nebohé to rajče s tím vším společného má? Všechno a nic. Aneb - raději být gumově tvrdým rajčetem než gumovým, na sliby zapomínajícím a tvárným, všehoschopným knížetem...
1 komentář:
Dobrý den, paní Prokešová.
Vy teda umíte člověka překvapit :-)
Moc děkuji, je to hezké a trefné. Předpokládal jsem, že tady bude více komentářů, ale jak je vidět, studenti asi mlčí. Doufám, že se to i ostatním líbí (ani tady totiž nezapřete sebe sama).
Přeji pěkné prázdninové dny,
Pepa
Okomentovat