Tam někde vysoko na severu, několik tisíc kilometrů odtud, celkově asi 5 až 6 hodin letadlem, je ledová země.
Po asi tříhodinovém letu nad oceánem uvidíte někde pod sebou podivnou zemi, plnou hor a skal a gejzírů a lávy. Na první pohled neobydlenou a bez lidí. Přivítá vás střídmá letištní hala. Cesta z letiště do Reykjavíku je naprosto depresivní - nikde žádné stromy ani domy, jen cesta odnikud nikam. Pokud k tomu prší, jako že tady často, je celkový pocit ztracenosti potvrzen.
Island není možné popsat slovy. Je tak jiný a je tak zvláštní, že se to prostě musí vidět a zažít. Stačí ale několik hodin a počáteční pocit - bože, kde to jsem? - zmizí.
Pak již vidíte jen samé vodopády ("votrfóly"), které jsou tady v přírodě (ne ve městě) téměř na každém kroku k vidění. A je to nádhera. Pro milovníky zahrad a skalniček je pak téměř utrpení projít se po kopcích, všude prorostlých různorodými skalničkami, a jen tak si po nich šlapat... Na jednom takovém místě ztratil můj manžel kryt na mobil - snad je mu tam v té nedotčené přírodě dobře (tomu krytu, ne manželovi :-)
A všude cítíte přítomnost trollů a různých jiných tvorů a skřítků a pochopíte, proč v jejich existenci Islanďané věří - oni tu prostě v těch podivných a různě zbarvených horách prostě někde být musí; úplně se to tam jimi hemží :-)
Možná ledová země, řeknete si. Fouká tady vítr, vzduch je studený, ale podzemní prameny jsou teplé a gejzíry úžasné. A po několika dnech, kdy se i tělo aklimatizuje, nemyslíte na tuto zemi už jako na zemi věčného ledu.
V tom dešti a sluníčku zároveň se totiž neustále znovu a znovu tvoří duha, a jedna je krásnější než druhá.
Rainbow- land, duhová země. To je to místo, kde jsou nyní čtyři z mých pěti dětí.
A někdy je v myšlenkách podezírám, že to je ten hlavní důvod, proč tam jsou.
Protože vidět duhu na obloze i několikrát denně, to přece není jenom tak běžná věc...
2 komentáře:
Dobrý den, paní Prokešová.
Včera jsem někde četla, myslím na novinkách, že Island je na 4. místě na světě, kde lidé tvrdí, že jsou šťastní. Naše ČR je až na 52. či kterém místě, už si to přesně nepamatuji, ale prostě jsme hodně daleko za nimi. Když čtu Vaše povídání o ledově - duhové zemi, ani se nedivím a hned bych se tam také rozjela (rozletěla). Vaše děti si vybraly jedno z nejkrásnějších míst naší zeměkoule. Zdravím je i Vás,
studentka Jaroslava,
kombinované studium
Dobrý den,paní Prokešová.
Nebo spíš noc, protože já zase žhavím pc po nocích. Tedy....Vy opravdu máte pět dětí? Je to neomalená otázka, ale nesmírně mě to zajímá.Ráda bych si s Vámi o tom někdy popovídala.
Vaše prázdninové povídání o létání čtu za odměnu. Je to občerstvující pohled na život.Děkuju. Dobrou noc.
Studentka Alena P.
Okomentovat