4. 7. 2008

PRÁZDNINOVÉ POVÍDÁNÍ o LÉTÁNÍ: 5. na pranýři :-)

Ale také prací v práci živ je člověk.
Dostali jsme úkol. Stojí a padá na něm celý pedagogický svět. Ach běda přeběda tomu, kdo jej nesplní.
Seznamy naší publikační činnosti, kterou jsme všichni povinováni, jinak Publ 1 přechází na systém Publ 2.
Na Portálu naší univerzity k tomu máme podrobný návod, jak postupovat.
Moc chytrý program to je.
Strávila jsem u něj téměř deset hodin života, než to konečně udělalo to, co jsem chtěla. A co jsem hlavně udělat měla a musela. Můj ty světe kazí, to byl ale porod!
Ale prý to není programem ani počítačem, ten je prý na tom dobře, blbý je jen ten, kdo u toho sedí. Tak moudrá a povzbudivá byla slova manželova, který se mi tímto snažil pomoci překonat můj soukromý Nanga Parbat.
Hotovo. Podařilo se, co se dařit má. Odkliknuto, úkol splněn. Paráda. Až do určitého dne - odněkud, skoro jako z čistého nebe mi přišla zpráva, že v systému byla nalezena chyba, ať ji tedy opravím.
I ujala jsem se znovu tohoto úkolu. Najela na Publ 2, dala rozšířené hledání, zadala své jméno, dle příkazu odeslala, našla inkriminovanou publikaci, editovala, opravila, validovala formulář, dala náhled a pokračovala, uložila, oddechla si a vyšla ze systému.
Za několik dní mi přišla zpráva, že chyba nalezena, neopravena. Tak teď znovu - najela do Portálu, zadala jméno a heslo, najela na Publ 2 ... a tak dále, dál to znáte, já už nedobrovolně i popaměti a ze spaní. Opravila, uložila.
Několik dalších hodin poté došel mail od pana vedoucího katedry se zajímavým textem. Pokud nebude chyba opravena a jde o tak zásadní a podstatnou věc, bude muset, ač nerad, odebrat na tři měsíce osobní ohodnocení a příplatky a vůbec... protože nereagovat na výzvy a neopravit to, co se opravit má, to se prostě nedělá.
Má reakce byla, přiznám se, neúměrná jeho výtce, ale úměrná mému stavu a rozpoložení - odepsala jsem tomu nic netušícímu (o mých úkonech) a dobrému muži, že lepší by možná bylo, kdyby mne vedení OU rovnou postavilo na Masarykově náměstí na pranýř, nebo že by možná úplně, ale úplně nejlepší bylo rovnou mne tam pro výstrahu všem pověsit. Autor toho programu by však mohl být zároveň aspoň zlynčován....
Otvírám svou mailovou poštu a bojím se, bojím, co mne tam čeká :-)
A v duchu vidím Masarykovo náměstí a popraviště a dav řvoucích lidí - pověsit, pověsit, neopravila publ!
A nikdo přitom nebude vědět, co jsem to vlastně provedla a čím se provinila.
Hloupé bude, že ani já ne.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Docela mne tento článek pobavil. Je od Vás milé, že nejste z celé situace smutná, asi víte, že podobné problémy s počítačem, s různými programy a se šéfem má snad každý :-)
Mějte se a ať se Vám daří a ať to zvládáte,
Hana

Anonymní řekl(a)...

Dobrý večer, přidám se s komentářem, nedá mi to. Znám Vašeho pana vedoucího, jak Vy píšete, dobrého to muže. Máte docela odvahu mu takto odpovídat:-)
Přijdu se na ten Masarykáč podívat, až tam budete na tom pranýři, dejte pak vědět.
Ne, nic ve zlém, ale všecko je to tak krásně napsáno a řečeno, že ani ta vážnost situace není znát.
Přeji Vám hodně síly a štěstí,
student Michal

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, tak si to tak čtu. Myslím, že ve Vašem případě Vám nehrozí pověšení pro výstrahu. Nezlobte se za mou troufalost, ale Vám hrozí jedině "sekera" :-)
ale snad se tomu ve zdraví vyhnete.
moc zdravím,
Petr