5. 7. 2008

PRÁZDNINOVÉ POVÍDÁNÍ o LÉTÁNÍ: 7. zasmušilé sobotní odpoledne

Je sobota, takové odpoledne nic moc. Poslouchám Radiožurnál, rozhovory i písničky a nutím se do práce.
Mám jí hodně a nevím, kterou začít.
Doumývala jsem nádobí - hmm. Včera přišel manžel z odpolední a na sporáku zůstaly hrnce a tři pánve. Hmm. Vždycky jsem si myslela, že nádobí roste úměrně počtu lidí v domácnosti a chlácholila se tím. A vymlouvala se na to. Hodně dětí, hodně nádobí. Včera on tak mrkl očkem na tu haldu a já už už chtěla říct tuto všeomluvnou větu, když ono ejhle - děti myjí a dělají nádobí jinde, my jsme tady sami... a přesto je ho plno. Tak teď už není a tak to i zůstane. Protože není nic krásnějšího než čistotou vonící kuchyň... no ni?
A teď se pustím do těch posudků, co musí být hotové do úterka a do čtení těch diplomek, které vedu a které mají být odevzdány za týden.
Nebo bych mohla dopsat ten článek, na který se už měsíc chystám.
Nebo, nebo - že bych vzala ten špagátek a šla konečně svázat ty trsy květin, které se rozložily do všech stran?
Hmm.
Ale ne. Půjdu si přečíst noviny. Viděla jsem na jedněch fotku Květy Fialové, tak si uvařím kafe a půjdu si počíst...
A co Vy? Mějte se taky tak pěkně a ať se Vám dobře pracuje...
v takové zasmušilé sobotní odpoledne, jakým to dnešní je.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Dobrý večer. Děkuji za přání, pracovalo se mi dneska hezky. Navíc, když si ve chvílích volna zajdu na Váš blog - hned je líp. Píšete tak pěkně, zvláštně, potěší to a pohladí, rozesmutní i rozesměje. Moc děkuji,
Váš student Zdeněk

Anonymní řekl(a)...

Když čtu Váš blog myslím si, že se ani neumíte rozčílit a zlobit se:). Anebo umíte, ale vypadá to legračně. Taky se mi líbí, že necháváte pracovní povinnosti na poslední chvíli jako já. To je sympatické. Ono to totiž někdy vypadá jako by učitelé na VŠ nebyli snad ani lidé.
Hezký večer
študent