Ale život není jen tak růžový a růžovoučký, to jen někdy koukám růžovými brýlemi a tvářím se vesele. Protože jinak to nejde.
Dnes nad ránem mě probudil muž s tím, že se asi něco stalo jednomu z koťátek. Původně byly čtyři, před dovolenou zůstaly jen tři. Šla jsem se podívat - leželo natažené na cestě, pod hlavičkou krev. Možná kocour, možná pes, možná - kdo ví - ale v noci nebylo nic "zlého" slyšet... Tak jsem vykopala už další, bůhvíkolikátý hrobeček pro jedno z našich zvířátek.
Necháme si jen kocoury a poslední kočka půjde vykastrovat, kdo to má pořád pohřbívat... Život na svobodě je hodně nebezpečný a přežijou jen ti nejschopnější. Ale i tak, i když přežijí do dospělosti, stává se, že jednoho rána si už prostě nepřijdou a už nikdy se neobjeví - snad žijí někde jinde nebo v nějakém jiném světě, kdo ví.
Smrt asi patří k životu.
Co já vím.
Nebo si pořídím jen samé plyšové "králíčky Emy" - ty aspoň nikdy neumřou.
Jenže - smrt a bolest se netýká jen zvířat, ale i lidí...
1 komentář:
Dobrý den,
život je hodně těžký a zlý, paní doktorko. Proto moc děkuji za tak milé stránky, které potěší.
Mějte krásné prázdniny,
studentka Jiřina
Okomentovat