22. 9. 2008

Zářijová záře: 22 září - Myš

Dlouho jsem tady nic nenapsala, nějak nebyla ta správná nálada nebo nevím... Ale dneska v noci se mi stala zvláštní věc, tak zvláštní a legrační, a hrozná zároveň, že si ji prostě nemůžu nechat pro sebe.
Jak se tak nějak prudce ochladilo, tak najednou se v našem domě - v tom prastarém, vzpomínáte? - ve stropech objevily myši. Začlo to tím, že kočka britka nějak podivně ťapala packama a podivně tančila po koberci, jako kdyby něco neviditelného chytala. Pak se zdálo, že to skončilo tím, jak nejmladší syn hodinu chatoval na posteli vedle hrající si kočky. Kočky si nevšímal, naštěstí, neboť by asi předčasně zešedivěl, mající z myší a podobné havěti docela trauma. Starší syn přišel a koukal - jeho vzácná kočka si pohrává se živou myšičkou hned vedle člověka, který by to nevydýchal, kdyby jen byl býval o tom věděl... Docela jsme se tím pobavili. Docela jsem se tomu i smála. To jsem ale netušila, co mne čeká.
Protože dnes v noci mne smích přešel. Ze spánku mne probralo podivné štípnutí do levého prostředníčku, téměř náhlá prudká bolest. Vyjekla jsem a probudila se, nebo spíše naopak - probudila se a vyjekla a rozsvítila lampičku. A to nic, to jen myšička maličká šedičká se proběhla po polštáři, jen tak si prostě běžela kolem, a aby se neřeklo, kousla si do mého prstíku, no co by ne, když už si tam tak ležel...
Hmm. Dějí se to na světě ale věci. A dokonce u nás doma.
Jenže, je to docela dilema. Pasti a jed použít odmítám, a kočky taky, protože jejich krutost taky nezná mezí a ty myšky si to nezaslouží.
Co tedy dělat? Okousávat bych se přece taky nechat neměla... A tak náhle nemám kam hlavu složit a kam prstíky schovat...

6. 9. 2008

Zářijová záře: 6. září

Možná, že ty horoskopy nakonec přece jen ani tak moc nelžou. Napadlo mě včera při úklidu. Horoskop na ten den mi jasně říkal, ať nic moc nedělám, že budu v nebezpečí úrazu. A taky že jo...
Pustila jsem se do čištění oken. Počasí na to bylo tak akorát, tak proč ne. A mému synovi se taky nechtělo zahálet, takže začal natírat staré oprýskané vchodové dveře do dvora na krásně hnědou barvu. A hudba nám k tomu hrála, když jsme tak pěkně pracovali.
První úraz jsem málem utrpěla, když jsem v podivném hnutí mysli začala mokrým hadříkem čistit elektrický vypínač. Moc jsem asi nepřemýšlela - no, ale přežila jsem to.
Druhý úraz jsem málem utrpěla hned několik minut poté, když jsem si nějaký ten zaručeně skvělý přípravek na vyleštění oken stříkla omylem do vlastního obličeje. Syn mi pak doporučil nejméně pět minut si proplachovat to oko, které jsem takto chtěla vyleštit, pod tekoucí vlažnou vodou. Přežila jsem, a ještě i vidím.
No a třetí úraz jsem si chtěla pak už způsobit sama sobě si a úmyslně, protože v tom pracovním zápalu jsem vytřela i veškerou podlahu. Co čert nechtěl, když jsem šla vylít vodu, šlápla jsem při cestě zpět na čerstvě natřený práh těch vchodových dveří - a po celém uklizeném bytě jsem si nadělala krásně hnědé ťapky prostě jen tak, aby řeč nestála.
Tak jsem si celý ten vytírací proces zopakovala a pro jistotu jsem si pak šla vydechnout a zklidnit na nedávno natřenou dřevěnou lavičku pod stromem. Avšak - sedla jsem si nečekaně do něčeho, co se snad ani slovy nedá popsat, snad tam v noci ptáci nebo kočky nebo já nevím kdo měli mejdan či co...
Příště budu ty horoskopy brát mnohem vážněji.
A pracovat budu, jen když mi to hvězdy dovolí :-)

1. 9. 2008

Zářijová záře: 1. září

Tak nám odešly prázdniny a je zase prvního září.
Nemám to datum už od dětství ráda - do školy jsem chodila nerada.
Je to asi zvláštní, když celý život mám tak nějak pořád spojený se školou a prvního září je pro mne ještě pořád to první září z dětství.
Dnes ráno však z našich pěti dětí odešlo do "školy" už jen to poslední. A tak jsem pocítila (opět a zase) závan smutku a nostalgie. A školní potřeby a sešity a tužky a pravítka a kružítka a kdo ví co všecko už taky nenakupujeme. A je mi to líto :-) A hrozné na tom je, jak jsem se kdysi na tu chvíli těšívala, kdy už nebudeme muset mít tyto starosti. V mých představách byla ta chvíle jako nereálný krásný sen.
Docela ráda bych teď ty starosti a ty chvíle s nimi spojené zase měla.
A dnes už vím (a snad ještě není tak příliš pozdě), že život má kouzlo ve všech svých podobách. A platí to i pro to první, tolik nemilované září.
Takže si tento den pohodově užívejte - vždyť na světě je i dnes moc hezky.