Beránek

Nevím, jak u Vás doma, ale u nás by bez beránka prostě nebyly Velikonoce.

Vždycky peču už v sobotu, tentokrát jsem stíhala teprve až dneska. A rovnou dva - jednoho nádivkového s uzeným masem, a pak tradičního piškotového.

Ten nádivkový už chuděra není, ten piškotový na mne kouká z klavíru.

Má proč - je ze staré kameninové formy po našich tetičkách snad z doby ještě první republiky po první světové válce. Kouká tedy na svět pomocí té formy už opravdu dlouho, dlouho let. Některé mísy a formy a vůbec věci jsou vzácné právě svou časovostí. Vždyť tohoto beránka, jen tohoto a žádného jiného, pekla pravidelně také moje maminka... a kolikrát s ním "bojovala", když se nechtěl vyklopit, a kolikrát byla smutná, když se mu špatně vyvedly uši nebo nos nebo vůbec celý.

Ten můj - její - náš - se letos vydařil. A vyklopil se lehce a snadno.

Myslím, že i maminka tam někde nad hvězdami má z toho radost...

Otázka č. 6:
Jak souvisí paradigmata mýtu (atd.) s lidským životem?
A jak s beránkem?