31. 10. 2010

Dušičková

Vrátila jsem se z konference z krásného prostředí smolenického zámku na Slovensku.
Cestou zpět do Ostravy jsem navštívila své příbuzné, a s nimi také, jak jinak v těchto dnech, hřbitov pod Kriváněm a domek, ve kterém kdysi žila stará mama a tata. A ve kterém dnes nikdo nebydlí.
Otevřeli jsme zrezivělá vrátka do zahrady. Do zahrady, kde již spadlé listí ze stromů odhalilo krásná jablka na stromech.
Do zahrady, kde život byl, ale nyní působila cize, smutně, osamoceně.
Taktéž to bylo s domkem.
Skříně, kredence, postele, ostatní nábytek - opuštěný, prázdný, sám.
Sedli jsme si do kuchyně, uvařili kafe, otevřeli stará alba s fotografiemi
a ti mrtví tam pořád byli s námi.
Prošla jsem se pak zahradou, plnou krásně zbarveného listí, a cítila tu lásku, která tady byla, ten život, který tady byl, dávno zaniklé hovory, smích, pláč, milování, starost, radost, bolest...
zavřeli jsme opatrně vrátka a odjeli.
Ten domek tam zůstal, i se svými sny a vzpomínkami. Sám.
Co po nás jednou zbude?
Každá láska, každá bolest, každý život jednou končí.
Co tedy zůstane?
Hroby a hořící svíčky? Květiny a věnce?
Věřím, že toho bude víc...

27. 10. 2010

Někdy

Někdy se ráno probudíte, a světe div se, ani nevíte proč, a máte radost.
Třeba včera ráno se v kaluži před domem koupal kos. Byla to pěkná podívaná, jak si čechral pírka...
Někdy stačí k životu i takové maličkosti.
Třeba i spadané listí na chodníku, patrně nechtěně tančící ve větru. Jejich tanec také stojí za - no za pocit, že je na světě krásně.
A pak přijdete do práce, a tam samí lidi (ještě aby nebyli), a samá práce (ještě aby nebyla), a samý shon (protože nuda by byla k ničemu) a vy zjistíte, že i proto je na světě fajn.
Ale někdy se těším na sobotu a neděli, protože to jsou dny, kdy mám pocit, že nikdo na mne nemůže. A i ten pocit, že může či nemůže, že tedy někomu jste potřební a pak ve chvílích volna k nepotřebě - i tento pocit není až tak zahození.
Takže někdy můžeme mít i radost, třeba jen tak, jen proto, že ta radost je. A že jsme.
Taky vám ten pocit přeji zažívat, pokud možno co nejčastěji. Už jen proto, ať v tom nejsem sama :-)

23. 10. 2010

Tonoucí se i stébla chytá?

Hm, dala jsem svému dnešnímu příspěvku takový nadpis, protože se i stebélka chci uchytit.
Mám pocit, že se topím. Kdyby to mé topení bylo v penězích, bylo by to fajn. Jenže to je naopak...
A tak se spíše s nádechem humoru ptám - neznáte náhodou někdo nějakého bohatého sponzora?
Jak jste si asi z předešlých záznamů všimli, tak nějak jsem se zaplétla do záchrany jedné kulturní památky, novogotického kostela, a píšu dopisy na všechny možné strany a zkouším všecky možné dotace, a kde nic, tu nic, vždycky se jen něco zadaří a další štěstí se druhou stranou vypaří.
Takže kdybyste náhodou o někom věděli a někoho znali, koho by se dalo oslovit, byla bych vděčná.
Ale já vím, že vědět nebudete. Holt žijeme v takové době, že vlastně nikdo nic moc nemá a ti, co by mít mohli, nedají :-)
A tak v této své době proseb a starostí mám jediný svůj sen. Být bohatá. Ne pro sebe, ale pro druhé. Chtěla bych být v roli té, která je oslovována, a která má a která dá... a nejen peníze, ale třeba jen obyčejnou radost ze života. A peníze bych nechtěla mít pro osobní účely a cíle, ale rozdávat je tam, kde je to opravdu potřebné, tedy tak nějak pro všechny.
Bylo by to super.
Být takovým stebélkem pro tonoucí...

4. 10. 2010

starosti

Možná jsou místa na světě, kde nejsou žádné starosti, ale asi není dobré je až tak moc hledat.
Je to divné, ale asi mám starosti ráda. Když se "odstarají", tak je to fajn pocit.
A ono se vždycky všechno tak nějak "odstará". S námi i bez nás.
Jenže starosti bývají různého typu. Malé, velké, střední, krátkodobé, dlouhodobé, všední i nevšední, náhlé i očekávané, snesitelné i nesnesitelé, milé i nemilé, bolavé i ty nakonec hladící.
A tak ani nevím, jaké jsou momentálně ty moje.
Tak nějak propletené všechny dohromady.
ach jo

2. 10. 2010

Zveme srdečně na benefiční koncert paní Marie Rottrové, kterou doporovodí skupina Neřež. Koncert se koná v pátek dne 8. října 2010 od 19.00 hod v prostorách bývalé kompresorovny Hornického muzea v Ostravě-Petřkovicích. Předprodej vstupenek je možný ve všech pobočkách Ostravského informačního centra nebo u mne (domluva je možná na adrese mia.proki@seznam.cz) nebo půl hodiny před koncertem. Vstupné je jednotné:
400,-Kč. Výtěžek koncertu bude věnován na další obnovu kulturní památky - hrušovského kostela sv. Františka a Viktora.