A máme "po".
Po svátcích, po návštěvách, po upečených beráncích, po vajíčkách, po čokoládových zajíčcích, po volných dnech, prostě po... tom všem.
Poslední návštěva už odjela (je hrozné, když vlastní děti jsou už "jen" návštěvou), a dům se zase propadl do svého ticha.
Nemám ráda sváteční dny, protože velice brzy je už "po" nich. Netrvají věčně - a to mi vadí.
Ale někdy mi připadá, že nakonec máme pořád jen "po", jako kdyby skutečně po životě. Všechno pěkné mizí, vytrácí se, najednou není, protože pořád se něco mění... a neplatí to jen pro dny sváteční, ale i ty běžné každodenní.
Ale - a řekl to už jeden skvělý český básník přede mnou: "...utři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná..."
Jen to někdy není vidět, pane Seiferte...
a ty slzy někdy usychají hodně pomalu...
Otázka č. 4 zamyšleně těžká: Souvisí čas a pojetí času s circumambulantiem?
Otázka č. 4 sváteční a ještě těžší: A souvisí události v našem životě s našimi vzpomínkami? S naším dětstvím?
Otázka č. 4 rozverná: A láska s pomlázkou a s karabáčem?
Žádné komentáře:
Okomentovat