Zastavení dvacáté páté: čarodějky

A máme tady "čarodějky." Nebo také Valpuržinu noc, nebo filipojakubskou noc. Nebo také starý dobrý krásný keltský Beltain.
Noc ohňů. Proč zrovna oheň? Protože oheň je očistný, zahání zlo, chrání před ním.
V nedávných dobách lidé zapalovali košťata a vyhazovali je vysoko k nebi vzhůru. To aby čarodějky věděly, že tady ne... že tady se zlo neuchytí.
Hm, jak už jsem psala, začali jsme v den tajuplné velkopáteční noci - křesťanského svátku, a končíme v den čarodějnic, který má však podobnou symboliku. Symboliku nového života, plodnosti, čistoty, dobra a lásky. I když v poněkud jiné podobě.
Také my sami jsme takoví. Možná jinými způsoby, jinak, jinými cestami či pěšinkami, avšak všichni kráčíme svou poutí - za tím dobrem a láskou, které někde v nás i mimo nás je.
Tak tedy šťastnou cestu...


Otázka 25 poslední: Měla podle Vás naše cesta smysl? Co si z ní přinesete domů? (tedy do vlastního života)?


P.S. Kdyby vás to někoho zajímalo, pak více k dnešní noci najdete tady na blogu v rubrice Barevný svět - Noc před prvním májem z 30. dubna loňského roku...

Zastavení dvacáté čtvrté: Rozumět své cestě

Všichni prý žijeme svůj životní příběh. A ne vždy vidíme smysl toho dění kolem nás i v nás, - ale jednou se nám prý vše objasní a my pochopíme.
Jsme poutníci na svých cestách životem.
Do naší poutě patří nejen krásná nedělní rána, ale také deštivá všední odpoledne a také temné noci.
Protože ještě máme sílu, tak jdeme každý tou a právě jen tou svou poutí...
A jen občas se zastavíme (pokud máme sílu) a klademe si otázky. Nebo i jinak - jsou nám kladeny.
Odpovídáme na ně svým životem.

Otázka č. 24 otázková: Která z otázek se Vám osobně nejvíce líbila?
Otázka č. 24 zkoumavá: A která z otázek Vám připadala nejvíce náročná a těžká?
Otázka č. 24, kterou dávám vždy a nemůžu si ji odpustit : Jak se Vám šlo naší poutí? Šlo to?

Zastavení dvacáté třetí: hra

Možná je život jenom hra.

Nebo jenom taková "hravá" pouť, pouť odnikud někam.

Učím, že člověk ve středověku byl homo viator - poutník a homo adoremus - kajícník, děkující Bohu za to, že je.

Možná to je vše jen taková hra na schovávanou.

Pak by byl člověk člověkem absconditus, tedy utajeným, skrytým.

A někdy mám pocit, že si hraji na schovku sama se sebou, a ne a ne se najít. Ukryla jsem se tak, že jsem sama ztratila cestu?

A ani ti druzí mne nenajdou?

Proto je dobré putovat - kajícně a skrytě...

Otázka č. 23 hravá: Co myslíte: hrajeme své životy? Nebo je opravdově žijeme, opravdově milujeme, opravdově chceme nalézat cesty?

Otázka č. 23 dotěrná: Proč jste na škole Vy samotní? Hledáte svou cestu? Nebo studujete jen tak?

Otázka č. 23 zvídavě hledající: Moudrý člověk údajně rozumí své cestě. Patříte mezi ty moudré a  rozumíte své cestě? Znáte smysl svého "příběhu"?

P.S. Přiznám se, že já samotná v odpovědi na otázku č. 3 nemám vždy "jasno."

Intermezzo U cesty

Chtěla bych si jen tak někdy sednout na bobek u cesty a koukat na svět kolem.
Sednout si do trávy a nic neřešit.
Jen si tak prostě být.
Nechat plynout. Volně jen tak.
Vnímat krásu kolem a nepřemýšlet, proč krása je krásou, výhra výhrou, věda vědou, život životem, prohra prohrou.
Hm - mám to napsat? Láska láskou.


Jen si tak prostě sedět u cesty, sedět, nechávat plynout - a být si.


Otázka jen tak: Jak rozumíte tomu, že my sami přesahujeme sami sebe? A můžu takto sama sebe "přesáhnout", sedíc si jen tak (na bobku) u cesty? Co je asi myšleno tím "bobkem"?


P.S. Tento text tady "opakuji" z loňského Jarního putování. Podle ohlasů mělo tenkrát téměř největší úspěch... Tak schválně jej zde vkládám jako dárek a těším se na Vaši odpověď...

Zastavení dvacátí druhé: Technika

Omlouvám se všem, ale včera jsem "neselhala" já, ale těchnika balšaja. Přišla jsem večer z práce, pustila potíčač, a ejhle, net nefungoval.... když se nerozjel ani po Krausovi, usla jsem...

A tak vám všem včerejší povídání i otázky dlužím. Stalo se to poprvé.

Ale všechno je prý jednou poprvé.

A čarodějnice se nám blíží.

Začali jsme na den Velkého pátku, skončíme na čarodějnice - hmmm.

Ale ne kvůli čarodějnicím jsem to takto vymyslela, ale kvůl filosofům, kteří myšlení přirovnali k letu čarodějnic.

A my prostě doletíme :-)))
A dopadneme  zpátky na zem.

Otázka č. 22 létavá: Jaký byl váš let? Tedy jinak - jaký je Váš let?

Otázka č. 22 vybídnuvši k tvůrčí činnosti: Tak moc se mi líbily Vaše domečky. Uměli byste nějak nakreslit či jinak umělecky znázornit naše létavá zastaveníčka? Nejen kresbičkou, ale také básničkou, písničkou, či nějak jinak?  :-)))

Otázka č. 22 onluvná: Věříte mi, že včera "vybouchla" technika a nemyslíte si, že se jen vymlouvám, že ne? A vůbec celkově - věříte spíše lidem, nebo spíše ne?

Zastavení dvacáté první: Vteřina světelných let

Někdy přemýšlím, jak asi "utíká" čas.

Jo, víme, že hodně rychle. Ale třeba - stovku za pár vteřin, nebo za vteřinu několik světelných let?

Nebo jedno tohu-vabohu denně, a ejhle, je jich jednadvacet?

Zdá se mi, že to bylo včera, kdy jsem se na přednášce rozmýšlela, jestli otázky na tohu tentokrát ano nebo ne.
Ale kdyby šlo jen o toto.

Zdá se mi , že to bylo včera, kdy jsem:

skákala se švihadlem venku na dvorku,

vracela se ze školky,

šla do první třídy,

šla k maturitě,

vdávala se a promovala,

rodila své první dítě i to poslední...

Hmm.

Byla to stovka za pár vteřin nebo vteřina za několik světelných let?

Otázka č. 21 lehce vzpomínková: Proč je dítě: "bytost budoucího smutku a vzpomínek"?

Otázka č. 21 školní vzpomínková: Máte nějakou nezapomenutelnou vzpomínku na svá školní léta? Takovou, která by se dala vyprávět?

Otázka č. 21 jen tak do počtu: Jak vám utíká Váš čas?

Zastavení dvacáté: Tady a teď

Krásné ráno.
Zapomenout na počítače :-), práci, starosti, to nutné, co být uděláno musí
a projít se rozkvetlou zahradou.
Načerpat nové síly?
Ne, jen si uvědomit, že ty síly v sobě máme. Jen je občas - někdy - hodně - často - potlačujeme.
Žijeme, a nevíme, že žijeme.
Vychutnávat každou hodinu, minutu a vteřinu
a vědět, že věčnost je zde, tady a teď



Otázka č. 20 lehká: Je rozdíl mezi věčností a nekonečností?
Otázka č. 20 je ještě lehčí: Znáte Kantovy tři nutné postuláty k životu?
Otázka č. 20 úplně nejlehčí: A co na to náš dávný moudrý velký muž Gilgameš?

Ha, dneska se potutelně směju, protože jestli jste došli v pohodě až sem, tak možná pod vrcholkem mých otázek vám bude "lehká zem"! :-)) A vzkaz pro paní L. : ani toto andělé nedělají, natož aby se jen nervovali :-)))

Zastavení devatenácté: Portál

Už to vím.

Chcete-li si procvičit a vyzkoušet, jak pevné máte nervy, najeďte si na Portál Ostravské univerzity.

Pokud vydržíte ten následující nápor nervů, který vás tam čeká, pak už vydržíte možná skoro všecko.

Chyba prý sice není v tom systému, jak mi bylo řečeno, ale v člověku, který u něj sedí. Ale to mi nijak nevadí v tom, že tělo, tedy spíše mozko, tedy nervocvik to je perfektní.

Tak třeba - najedu na Portál a chci (musím) na VŠKP, čili na Vysokoškolské kvalifikační práce. A nastane záhada. V práci s tím kolikrát bojuji, než se mi otevře ta správná kolonka. Často mi tam jak u blbých najíždí Akros nebo kdo ví co... Doma mi to sice najede hnedle, i když zase pomaloučku, pomalu (porodila bych možná rychleji). A když už konečně jo! pak se neotevře ta práce, na kterou klikám, nebo ten posudek, který chci vložit a klidně mě to vrátí na hlavní panel.

A co mne vytočí úplně je to, když se mi spojení zruší pro údajnou "nečinnost". To by mě fakt možná i šlak trefil. Jak ten přístroj ví, že nejsem činná? Když se činím až až? Co si to vůbec dovoluje? Nebo že by věděl, že má mozková činnost vlastně ani činnost není?

A úplně nejhorší je, když vám hoří termín, do kterého cosi má být hotové, ale brána - portál - je mlčící, nebo pomalá tak, že... že se to ani vydržet nedá.

A tak si (nevím jak Vy, ale já určitě) cvičím nervy, snad ne na horší časy.

Ale někdy tak přemýšlím, když už u toho přístroje zbytečně hodinu prosedím, k čemu vlastně kromě toho cviku nervů to slouží? A kolik práce bych bývala měla hotové, kdyby mě ten přístroj, prý "šetřič" času, tolik nezdržoval....

Otázka č. 19, na kterou jsem málem zapomněla: Co je životní zdatnost?

Otázka č. 19 další v pořadí, na kterou jsem téměř zapomněla: Co nabízíme v současnosti dětem?

Otázka č. 19 pro mne velice milá: Jaké znáte potřeby ve výchově dítěte podle J. Prekopové?
P.S. Odpovědi spolehlivě najdete ve skriptech, ale prosím, odpovídejte pokud možno vlastními slovy:-)

Zastavení osmnácté: O pravdě

Chtěla bych někdy opravdu umět chápat a vnímat. Trápí mě, že svět vidíme většinou jen svýma očima a ze svých úhlů pohledů. Jednou bych chtěla vyjít ze sebe sama a nebýt tak omezena sama sebou a svou pravdou, která může být jen domněnkou.

Mít tak "ducha poznání" a nechat si jím prosvětlovat svět... to by bylo něco. Už nic by se nemuselo odkrývat, protože vše už by odkryto bylo.

Ale možná by to zase bylo někdy až příliš jednoduché. Všechno vnímat a chápat a vlastně ani pravdu nehledat, protože už by to ani nebylo potřeba.

Život takto jasný by asi nebyl moc bolestivý, ale už by také nebyl životem.

Ne vždy tomu ale rozumím...

Otázka č. 18 udivená: Co si myslíte o pravdě?Existuje vůbec nějaká opravdová pravda?

Otázka č. 18 nedůležitá: Je věda pravdivá? A co je vlastně věda?

Otázka č. 18 zvídavá: Kdo řekl, že: "štěstí spočívá v neznalosti pravdivého" a co si o tom Vy sami myslíte? 

výroční šestistý :-)

Musím se pochlubit. Předešlý příspěvěk je v pořadí - tedy byl - už šestistý. Napsala jsem sem už celkem 600 příspěvků!

Což je celkem pěkné číslo..., že jo.

A jak jsem si našla ve statistikách, blog navštívilo už více než 50 000 lidí. A teď v této chvíli je vás tady celkem 89.

Ale co vůbec nechápu je to, kde všude je čten - nejvíce tedy u nás, ale hned na druhém místě je s počtem navštívení stránek USA. Což mě docela překvapuje - kdo si tak asi v Americe zabloudí na nějaké naše vabohu? A pak taky i jiné země, třeba i Izrael... a Rusko a Finsko, a další.

Je to takové zvláštní....

Zastavení sedmnácté: A juz že ano

Tak jo, řekla jsem si, když máte všichni tak dobrou náladu, budu ji mít taky :-)

Ale byla dnes neděle a to se nedělá, aby se něco dělalo. Takže ani dobrá nálada nemůže přijít z dělání, co všechny smutky zahání, když se dělat nemá.

Že ano.

Takže v neděli není možné mít dobrou náladu, pokud nejste dobře naladěni již z minulých dnů.

K něčemu se přiznám - už od svých školních let nemám neděle zrovinka moc ráda. Ne kvůli nedělání, ale kvůli odpolednímu stresu z učení do pondělní školy. A jak jsem se těšila, že jednou budu dospělá!

A to učení a povinnosti z neděle na pondělí mě už pak v dospělosti trápit nebudou.

A juz že ano, a dodnes... nic se z dob školního dětství nezměnilo.

Jen ty "úkoly" jsou občas drobet trošku jiné...

Otázka č. 17 zvláštní odpočinková: Učíte se rádi? A co vás motivuje k tomu, abyste něco "takového" vůbec dělali?

Otázka č. 17 navazující na Aristotela i na Komenského a hodně těžká: Jak můžeme chápat zoon logon echon, přecházející v politicon? A v souvislosti s tím nápravu věcí lidských podle Komenského?

Otázka č. 17 opravdu zamyšleně složitá (ale ve skriptech při troše dobré vůle k nalezení): Jak toto obojí vyjádřil Šalamoun?

Písnička

Píšete mi v odpovědích na ot. č. 16, které písně máte rádi a někteří se ptáte, která "pomáhá" mi. tak tedy, pro mne je v poslední době naprosto pohodová píseň Billy Curringtona People are crazy. Nejen pro ta slova, ale i pro jeho úsměv :-)))
http://www.youtube.com/watch?v=PKpQRjj_WbU

Pozvánka na 1. žákovské sympozium

VŠECHNY ZDRAVÍM, PŘIKLÁDÁM POZVÁNKU: (koresponduje s naším zastavením o počítačových lidech).
Nezapomeňte se hlavně podívat na doporučené webové stránky www.nebudobet.cz, jejichž krásný plakátek se mi sem nepodařil umístit :-)))

Dobrý den,

rádi bychom Vás oslovili s nabídkou prezentace, či jen pasivní účastí Vašich žáků, studentů, preventistů sociálně-patologických jevů a výchovných poradců, učitelů na

1. žákovském sympoziu v Ostravě s názvem NEBEZPEČÍ VIRTUÁLNÍ SÍTĚ dne 11. 5. 2012 (1. v ČR svého druhu!). ÚČAST JE ZDARMA.

Náš program je následující:

Sympozium je rozděleno na dvě části. Nejprve jako hosté vystoupí

zástupci Městské i státní policie, dětský psycholog, odborníci na rizika

internetu a komunikačních technologií (např. Mgr. Kateřina Ciklová-metodik

prevence v Pedagogicko psychologické poradně, Ing. Michal Hrotík-vedoucí odboru

Statutární město Ostrava kultura a zdravotnictví), členové sdružení Safer

Internet - Narodni centrum bezpečnějšího internetu (Praha)

http://www.saferinternet.cz/ a E-bezpečí (Olomouc) http://www.e-bezpeci.cz/ .

Druhá část je koncipovaná jako řetězec žákovských příspěvků na volné téma

Nebezpečí virtuální sítě (max. doba příspěvku 10 minut, po domluvě možno delší i kratší).

Žáci si připraví vlastní powerpointovou, či jinou prezentaci, v níž přiblíží

nebezpečí z vlastní perspektivy, pokud se například setkali s kyberšikanou,

zesměšňováním na sociální síti atd. Mohou prezentovat i vlastní akce školy na

toto téma, vítány jsou jakékoli příspěvky týkající se témat - kyberšikana,

sexting, netholismus, kybrgrooming, hoaxy, spam, stalking aj.

Pro účastníky je zajištěno občerstvení formou rautu a pro přednášející i

originální triko Nebuď oběť (viz. příloha) a také certifikát sympozia.

Jako posluchači, či přednášející se mohou zapojit i školní metodisté sociálně-patologických jevů, třídní učitelé a výchovní poradci.

O akci je informována Česká televize, Český rozhlas i regionální deníky.

POZOR! Pro omezený počet účastníků je nutno svou účast i téma příspěvku nahlásit

předem na našich webových stránkách http://www.nebudobet.cz/! Zároveň připojte i název a téma příspěvku a také počet účastníků z Vaší školy včetně doprovodu.

Těšíme se na Vaši odpověď i účast na našem sympoziu! Pro jakékoli informace

neváhejte využít náš email nebudobet@email.cz, stránky http://www.nebudobet.cz/ nebo

skupinu sociální sítě Facebook http://www.facebook.com/groups/163782553639459/

Plakát a předpokládaný program sympozia přikládám v příloze.

Za tým Nebuď oběť o. s. Mgr. Lukáš Látal

Na realizaci akce se spolupodílí žáci Základní školy Ostrava-Hrabůvka.

NEBUĎ OBĚŤ o. s.

http://www.nebudobet.cz/

http://www.youtube.com/user/nebudobet?feature=watch

http://www.youtube.com/watch?v=8lHseYFWvXs&list=UUHtsVYXILxNMS3ewKBnm9JA&index=10&feature=plcp

http://www.youtube.com/watch?v=gScG9RVFIJE&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=5oaej0z1D4k&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=VKyn0fEXFhk&list=UUHtsVYXILxNMS3ewKBnm9JA&index=8&feature=plcp

http://www.youtube.com/user/nebudobet?feature=watch

Mgr. Lukáš Látal

ZŠ a MŠ Ostrava-Hrabůvka

A. Kučery 20

A. Kučery 1276/20

700 30 Ostrava-Hrabůvka

NEBUĎ OBĚŤ o. s.

http://www.nebudobet.cz/

Zastavení šestnácté: Jen tak si někdy prozpěvovat

Jen tak si někdy chodit po světě, mít dobrou náladu a prozpěvovat si.

Nemít starosti, nebo aspoň ne tolik, že by jimi člověk musel být zahlcený a pohlcený.

Být prostě v pohodě a šťastný.

Kdy naposled jste potkali někoho takového?

Nevím jak vy, ale někdy se už až bojím někoho druhého zeptat, jak se má. Protože téměř nikdo se nemá dobře, každý jsme ulítaný, uštvaný, hotový, zničený, nestíhající

a tím pádem taky otrávený a k ničemu.

A tak si tu žijem...

Otázka č. 16 provokativní: Jste spokojení, šťastní a prozpěvujete si?

Otázka č. 16 provokativnější: Pokud ano, jak to děláte? Mohli byste i nám ostatním poradit recept na dobrou náladu?

Otázka č. 16 ulítlá: A co na to don Quijote a Sancho Panza de la Mancha?

Otázka č. 16 nezvykle čtvrtá: Máte nějakou "svou" píseň, která vám vždy náladu pozvedne?

Zastavení patnácté: Nad ránem

Nejde mi spát.

Je noc, nebo spíše čas nad ránem.

Tma tmoucí. Poslouchám podivné hučení počítače a pozoruji dokořán rozevřené oči naší kočky, kterou jsem patrně probudila asi z krásného kočičího snu.

Nemám ráda tmu a noc, která nechce být pokryta spánkem, ale bděním, ve kterém sny nepřichází. A realita má jasně temné obrysy a vypadá neřešitelně a hrůzostrašně. Noc je svou tajemností a tmou zlá.

Co je zlo? Jak byste ho mohli popsat? Zeptala jsem se jednou dětí ve třetí třídě základní školy.

"Zlo je jako černá tma nebo bílá mlha", odpovědělo jedno z dětí. Proč? Zeptala jsem se.

"Protože ani ve tmě ani v husté bílé mlze nevidíš světýlko." Odpovědělo dítě s pdivem, co na tom nechápu.

Neznám lepší a výstižněší vysvětlení zlého... Je to chvíle, kdy nevidíme světýlko. Ani jedno.

A v bezesné noci ne vždy nějaké vidět je...

Otázka č. 15 smutně neveselá: Rozpoznáte vždy dobro od zla?
Otázka č. 15 vedoucí k pochopení druhých: Jaké znáte přířiny zlého podle P. Teilharda de Chardina?
Otázka č. 15 složitá a světélkující: Jak je to s pojetím dobra ve filosofii?

Zastavení čtrnácté - místo na konci světa

Takový to byl dnes zvláštní den. Skoro nic jako kdyby nechtělo fungovat.
Taky máte někdy pocit, že byste nejraději zalezli někam do postele, pod peřinu, zavřeli oči a nemysleli na nic, ať se děje co se děje, a spoléhali, že ono se to i tak nějak všechno samo sebou vyřeší i bez nás?
Někdy ano, a někdy zase ne :-))
Šla jsem tedy dnes ráno ne pod peřinu, ale raději na zahrádku. Už se tam začíná všechno zelenat, keře jdou do květu, plané švestky trnkovky či jak se jmenují už dokonce naplno kvetou. Tady se náhle ocitám úplně v jiném světě. Mimo prostor, mimo čas, mimo realitu, mimo práci, prostě mimo všechno.
A pak jsem jela do práce...
A zahrada zůstala kdesi na konci světa...


Otázka č. 14 zvídavá: Myslíte si, že nás v našich životech ovlivňuje také místo, ve kterém jsme se narodili? Čím je pro Vás domov? Jak byste jej charakterizovali?
Otázka č. 14 významně důležitá: Znáte autora a stupně teorie chuti žít? (Najdete ve skriptech).
Otázka č. 14 náročná: Jak souvisí chuť žít s tzv. dvojí naivitou? Umíte vysvětlit?

O

Zastavení třinácté: Setkání v tramvaji

Nastoupila jsem do tramvaje. Vím, není na tom nic zvláštního, navíc, když takto nastupuji téměř denně, tedy pokud jedu do práce.

Tentokrát jsen nenastoupila sama, ale také ještě jedna žena s německým ovčákem. Bez náhubku, jen s takovou tou ochrannou halti ohlávkou kolem tlamy.

Já si sedla, ona si stoupla vedle mne, německý ovčák rovněž. Asi jsem ho hodně zaujala. Začal mě totiž oňuchávat. Postupoval soustředěně od kotníků až po bradu. Četla jsem si Metro a asi proto, že jsem na to z domu vcelku zvyklá (pořád jsem v kontaktu s nějakým zvířetem), tak mi to, představte si, ani nepřišlo divné nebo zvláštní, prostě normál... A ani té majitelce psa to patrně nepřišlo nijak zvlášť nenormální.

Ale pak mi ňuchl přímo do obličeje, čumák na čumák, a to už jsem trošku zareagovala. To se mi nestává tak často ani doma mezi svými... zvířaty. Toto blízké setkání bylo už i na mě trošku moc zblízka. Cukla jsem sebou a ten pes zklamaně sklonil hlavu a znovu si poslušně sedl a s vyzývavým pohledem očí na mne hleděl.

A když na další zastávce se svou paničkou vystupoval, ještě se za mnou pootočil a mávl ocasem.

Pokynula jsem mu hlavou na pozdrav a četla si dál.

A ani mne nenapadlo, že komunikuji s tím cizím psem vlastně stejně jako s člověkem...

I tak to bylo zajímavé setkání...

Otázka č. 13 zaměřená na zvířata: Máte nějaká svá oblíbená (milovaná a vlastní) zvířata?

Otázka č. 13 ještě více na zvířata zaměřená: Který z filosofů řekl, že zvíře nemá duši a je jen jako stroj?

Otázka č. 13 k zamyšlení: Myslíte si, že zvířata mají duši? A pokud ano, proč?

Zastavení dvanácté: Pršení květů

Píšete mi někteří o smutku a o smutnění, že je dobré. V tom smyslu, že v životě někdy bývá i deštivo. A že by to bez toho ani tak moc dobře nešlo.

Připomnělo mi to jednu citaci ze Starého zákona, kterou občas komentuji i na přednáškách, když hovoříme o pojetí duše a o nefeš - duši, která je jako květinka a rozkvétá a voní, pokud o ni pečujeme.

V určitou dobu jsem se omezovala pouze na citaci těchto slov: "Ty víš, Hospodine, že jsem prach, ty víš, že člověk usychá jako tráva a vadne jako květ na poli..." S tím, že naše duše nikdy nevadne zcela...

Ale pak Izaiáš pokračuje slovy: "...květ prší..."

Nechápala jsem to. Proč jako... květ prší..?

Možná (protože výklad může být mou pouhou domněnkou) je pršení květu - naší duše, to, čím obdarováváme druhé. Čím zavlažujeme tu jejich občas vadnoucí. A to je výchova - nenechávat usychat nejen duši svou, ale především duše druhých... Tedy pršet dobrem a láskou, pokud bych to chtěla už takto nadneseně říct.

A kdy to pochopíme? Kdy z nás bude "pršet" dobro a láska? Jen tehdy, když se dotkneme bolesti, jen tehdy, když nám bude smutno z toho (až k pláči), jak vlastně na světě je, a to ne nám, ale těm druhým. A tato bolest způsobí, že podáme pomocnou ruku... aby bylo líp.

Tak proto je dobře, aby občas bylo bolestně smutno a deštivo.

A naše květy aby pršely...

Otázka č. 12 hledající: Uměli byste najít přesnou citaci k textu o "květu", který prší?

Otázka č. 12 ještě protivněji hledající (ale ve skriptech i na blogu k nalezení): Jak je to s Komenským a jeho zkroušeným srdcem? Dokázali byste to vyjádřit vlastními slovy?

Otázka č. 12 doplňková a velmi náročná: Je lepší "pršet" nebo "vylévat se z břehů"?

Zastavení jedenácté: kočičí tlapky

Uvařila jsem si kávu a sedla k počítači.

U nohou mi leží naší psi a na stůl před monitor si vyskočila naše kočka Lily. Přesně podle slov, jaké jsem dnes na přednášce použila, když jsem vyprávěla o naší domácí zvířeně.

Perská kočka Rachel mňouká a natahuje směrem ke mně své chundelaté tlapky.

Vlastně ani nevím, co obě dvě chtějí. Večeři už holky dostaly, tak oč jim jde?

A napadá mě: Oč nám v životě vlastně jde? A po kom a po čem natahujeme "tlapky" my, lidé?

Víme to? Ta kočka možná ví, po čem touží. Ale nám, lidem, je to vždy jasné?

Otázka č. 11 navazující na natažené tlapky: Jak to je s našimi potřebami? Mohli byste to vysvětlit v souvislosti s hierarchií potřeb podle A. Maslowa?

Otázka č. 11 "výtvarně úkolová": Uměli byste nakreslit či jinak vyrobit domeček potřeb podle svých představ?

Otázka č. 11 navazující na předešlou, navíc humorně zvídavá: Co vše byste do svého domečku umístili? Zakreslíte to prosím do Vaší představy domečku?

zastavení desáté - smutno a deštivo

Venku je deštivo, prší. Na světě je najednou smutno, - nebo aspoň smutněji než obvykle. Nějak mám dnes pocit, že mi tak nějak čas protekl mezi prsty. Bojím se těch "časových" úvah, protože se přiznám, moc je nezvládám. Někdy mám pocit, že všechno krásné, dobré, hezké a radostné už bylo. A že to "bylo" tak samozřejmé, že jsem si ani nevšimla, jak krásné, dobré, hezké a radostné to je.

Ach jo. Važme si okamžiků života, když jsou, protože být nemusí...

Važme si i tohoto smutného nedělního deštivého večera

Otázka č. 10 "oduševněle" hloubavá: Co Vaše srdce a duše? Mají radost ze života?

Otázka č. 10 faktická: Jak souvisí trojnost s pojetím duše? A které pojetí duše se Vám nejvíce líbí a proč?

Otázka č. 10 jen tak, aby řeč nestála: Taky je vám někdy smutno a deštivo? A co děláte pro to, aby nebylo?

Zastavení deváté: Počítačoví lidé

Podle A. Bammého, a nejen podle něj, nám prý hrozí, že se z nás časem stanou "počítačoví" lidé. Nemám tušení, do jaké míry to hrozí ostatním lidem, ale mně asi moc ne. Já "počítačová" už nikdy nebudu. Naopak, troufám si říct, že se s počítačem rádi nemáme.
I když je pravdou, že se stal mým nenahraditelným pomocníkem v práci a že není dne, kdy bychom nebyli tak nějak spolu. Ale on si pořád dělá co chce. Neposlouchá mě, jede si podle své linie, je to s ním jen k trápení. A pokud si už zvyknu na nějakou verzi wordu či co to jako je, vzpomene si můj manžel, že by mi mohl nainstalovat novou. A to, co do té doby fungovalo a šlo, najednou v nějaké vyšší verzi vůbec nefunguje nebo mnohem složitěji. To, co bylo hned, je až za veeelikáááánskouuu chvíli, takže vůbec nechápu, proč ten jako technický pokrok jde zpět, a ne dopředu.
A nejradši mám to tvrzení, že ten problém není v počítači, ale ve mně.
A tak mám vlastně radost. Možná z jiných lidí se stanou stroje, ale ze mně ne. Protože na to "být strojem" prostě nemám.
Doufám a věřím, že nejsem jediná...
Ale co děti?


Otázka č. 9 vylekaná: Myslíte si, že z našich dětí vyrostou jen počítačoví maniaci, kteří ani nebudou vědět, jaké to je hrát si venku na trávě či na hřišti?Otázka č. 9 mírně neklidná: Nebo budou "jen" oběti boha Molocha?
Otázka č. 9 k přemýšlení: Jak žít, aby to bylo jinak? A záleží to na nás?

Zastavení osmé: O pravdivých slovech našich maminek

Je zvláštní, jak se slova maminek někdy v životě nečekaně - i očekávaně - vracejí a potvrzují svou pravdivost. A jak kolikrát tomu nevěříme, a říkáme si - no jo, no.... a stejně si myslíme, že to je v životě jinak.
A pak najednou, po letech, přicházíme na to, že asi, asi, už tenkrát, měla ta maminka kupodivu pravdu...
Nevím, jak to maminky dělají, že nakonec dojde na jejich slova. Asi jen tím, že jsou maminky, matky, tchyně... ale opravdu si netroufám vysvětlovat, čím to je. Protože nevím.
Moje maminka měla snad pravdu ve všem, co kdy řekla.
Teď už to vím.
A občas mi je hodně líto, že už nemám jak (už dlouhá léta nemám jak) jí to říct.
A tak ráda bych jí to řekla, přitulila se k ní, zavřela oči v její náruči
a jen tak bych si byla...

Otázka č. 8 maminkovsky vážná: Jaké znáte typy lásky podle A. Maslowa (E. Fromma) a čím se liší láska otců a láska matek?
Otázka č. 8 maminkovsky milá: Mají maminky vždy pravdu?
Otázka č. 8 smuténkově vzpomínková: Vzpomínáte si na nějakou "výchovnou" nebo jinou životní pravdu Vaší maminky?

Intermezzo č. 1

Jdu si tak světem,
ani nevím kam.
Potkávám tě i nepotkávám,
toužím po tobě
i se ti vyhýbám.
Nevím, kdo jsi
a nevím jestli jsi
jen srdce mám otevřené dokořán
a nevím, kudy kam...

Zastavení sedmé: O lásce

Ono není někdy těžké přemítat jen o člověku. Ale v souvislosti s ním také o jiných věcech. Například o lásce.
Odkud se bere, čím vlastně je, jak se projevuje, jak ji poznáme? Je jiná u žen a jinak u mužů?
Kdo ví?
Já ne.
Třeba - jsou smutky a vzpomínky láskou?
Je úsměv či pohled očí o lásce? Pozná se?
Je pocit štěstí láskou? A bolest a slzy také?
Nebo touha být někomu na blízku?
Stačí i na dálku?
Nebo je ochota pomáhat nebo starání se o druhého láskou?
A to se ptám jen po projevech lásky, ne po její podstatě nebo dokonce příčině.
A odpovědi neznám.
Ach jo.


Otázka č. 7 zkoumající: Jaké znáte typy lásky podle M.Schelera?
Otázka č. 7 možná dotěrná: A čím je láska podle Vás samotných?
Otázka č. 7 lehoučká: Jaký citát či píseň, báseň Vás napadne při slově Láska?

Zastavení šesté: člověk

Někdy přemýšlím, kdo vlastně je člověk.
No kdo - to tak divně zní - spíše: kým je člověk.
Přiznám se, že v tom pořád nemám tak zcela jasno. A možná také proto se mi líbí myšlenky některých filosofů, kteří (při vší úctě k nim) podstatu člověka spíše zakrývají než odkrývají. Protože to je zábavné pozorovat a přemýšlet nad některými jejich výroky o člověku, ve kterých občas marně hledáte smysl.
Ale jedna citace se mi líbí moc, a proto ji i často opakuji. Je to ze Starého zákona, kde je psáno, že člověk: "... je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud..."
Často si připadám, že skutečně žiji mezi přeludy... a přemýšlím, jestli já samotná nakonec nejsem jen nějakým přeludem.
Ale pak si vzpomenu na křehkou bytost, utkanou ze smutků a vzpomínek, a dojde mi, že smutky a vzpomínky přeludem nejsou.
Nebo že by ano?

Otázka č. 6 hloubavá: Co si myslíte o člověku a o lidech?
Otázka č. 6 ještě hloubavější: Dokázali byste vyslovit svou vlastní "definici" člověka?
Otázka č. 6 ještě ještě hlubší: A co vlastní definice dítěte? Troufli byste si?

P.S. Nevím proč, ale nějak mi blbne počítač, omlouvám se, že dnes nejsou otázky vyznačeny tučně a kurzívou.... Až se mi to "rozjede", opravím to...

Zastavení páté: Ráno

Ráno prý bývá moudřejší večera.

To dnešní je nádherné. Skutečně jarní. Aprílové.

Procházím se zahradou, na některých místech vykvétají žluté narcisky

a tulipány už nasadily na květ. Některé stromy jsou už v rozpuku :-) (tak zvláštně to zní),

a vůbec

- na světě je krásně.

Není proč si připouštět pomíjející čas k srdci.

Není proč si utírat slzy, ale naopak.

Děkovat.

Děkovat za každá nová rána a za to, že jsme.

A posnídat a hurá do práce! :-)

Otázka č. 5 ranní bezmyšlenkovitá:

Už se "vezeme" v prométheovském spádu?

Otázka č. 5 ranní rozumná:

Nebo ještě ne? A co to vlastně je?

Otázka č. 5 ranní osobní:

Umíme děkovat za každá nová rána? Pokud ano, jak se to projevuje?

Otázka č. 5 navíc, jen tak, jak mne napadla:

A pokud děkujeme, pak komu?

Zastavení čtvrté: Po

A máme "po".

Po svátcích, po návštěvách, po upečených beráncích, po vajíčkách, po čokoládových zajíčcích, po volných dnech, prostě po... tom všem.

Poslední návštěva už odjela (je hrozné, když vlastní děti jsou už "jen" návštěvou), a dům se zase propadl do svého ticha.

Nemám ráda sváteční dny, protože velice brzy je už "po" nich. Netrvají věčně - a to mi vadí.

Ale někdy mi připadá, že nakonec máme pořád jen "po", jako kdyby skutečně po životě. Všechno pěkné mizí, vytrácí se, najednou není, protože pořád se něco mění... a neplatí to jen pro dny sváteční, ale i ty běžné každodenní.

Ale - a řekl to už jeden skvělý český básník přede mnou: "...utři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná..."

Jen to někdy není vidět, pane Seiferte...

a ty slzy někdy usychají hodně pomalu...

Otázka č. 4 zamyšleně těžká: Souvisí čas a pojetí času s circumambulantiem?

Otázka č. 4 sváteční a ještě těžší: A souvisí události v našem životě s našimi vzpomínkami? S naším dětstvím?

Otázka č. 4 rozverná: A láska s pomlázkou a s karabáčem?

Zastavení třetí: o beráncích

Tak jsem upekla velikonočního beránka. Což o to, peču vždy dvojího - jednoho masového a jednoho piškotového. Masový byl sněden už včera, tak dnes přišel na řadu ten piškot-kakaový.

Po obědě se všechny děti zvedly a někam šly. Zůstali jsme na chvíli sami, navíc s jedním štěnětem boxera, který mi byl svěřen na hlídání.

To štěně je hravé pako a navíc hluché. Takže hlídat ho je opravdu o nervy. A ten kakaový beránek mu asi fakt voněl. Dala jsem ho tedy do bezpečné vzdálenosti a výšky na piano, spokojená, že je v bezpečí.

Ale nebyl.

Po chvíli jsem slyšela strašlivý řinkot rozbitého porcelánového talíře. Vběhla jsem do jídelny zrovna ve chvíli, kdy se to nenažrané boxerské štěně krmilo hlavou toho beránka. Mám dojem, že sežral i mašličku....

Zbytek kakaového tělíčka jsem vybojovala. Však přijde tchyně - babička, bude jí chutnat :-)

Otázka č. 3 záludná: Žijeme v bezpečném světě nebo jsme jako ti "beránci" vedení k zabití?

Otázka č. 3 velikonoční: Čím jsou pro Vás Velikonoce?

Otázka č. 3 veselá: A co pejsci (a tchyně), mají si kde hrát?

Zastavení druhé: O samozřejmostech a pokladech

Samozřejmost a nesamozřejmost.

Ráno vstanu a samozřejmě si dám kávu s houskou nebo nějakým jiným pečivem, které mi už po dlouhá léta připravuje můj 86letý otec.

Vypustím ven psy a dám nažrat kočkám, i těm psům, a spol.

Opakuji tento rituál už hodně - opravdu hodně? - let.

Samozřejmé denní úkony, které vůbec samozřejmostí nejsou.

Lidé, věci, děje kolem nás nikdy samozřejmé nejsou, protože by vůbec být nemusely. A jednou nebudou. Protože v životě nestojíme nikdy na místě, pořád někam jdeme, i když se nám zdá, že stojíme.

A to, co je dnes samozřejmé, může být jednou tak nesamozřejmé, že by byl téměř zázrak, kdyby to opět bylo...

Otázka č. 2 k zamyšlení: Patří "samozřejmost" do oblasti mýtického pojetí člověka nebo spíše do některých jiných pojetí člověka? Jak byste to vysvětlili?

Otázka č. 2 náročná: Víte, kde kdo kdy řekl, že tam, kde jsou naše poklady, tam je i naše srdce?

Otázka č. 2 ještě náročnější (je to rozjezd k dalším otázkám :-) : Máme se v životě řídit hlasem svého srdce? V Egyptské knize mrtvých stojí: Řiď se hlasem svého srdce a nečiň více, než ti říká... Jak je to asi myšleno?

Co si vzít na naši cestu

Přikládám několik potřebných informací, abyste už na začátku věděli, co vás čeká.

Tak především - každodenní povídání a každodenní otázky. Závazek, že budou denně se týká pouze mne, Vy můžete odpovídat průběžně, jakkoliv budete chtít, třeba denně, nebo jednou za týden, nebo až najednou souhrnně. Ale odpověď čekám na všechny otázky, nemáte možnost výběru :-) Zastavovat se budeme až do 30. dubna. Čas na odeslání odpovědí budete mít ještě pak celý další týden, tedy až do 7. května do 24.00 hod. Odpovědi můžete odesílat na adresu mia.proki@seznam.cz.

Co je důležité - zastavení jsou zcela dobrovolná. Kdo se nebude chtít zúčastnit, přijde normálně na tradiční zkoušku. Ale i ty, kdo budou psát, budu chtít vidět osobně na zkouškovém termínu, kde si o Vašich odpovědích popovídáme a společně to rozebereme.

a ještě nezapomeňte na jednu mou prosbu . Společně s odpověďmi prosím pošlete i svou fotografii, ať vím, kdo z vás mi píše :-)

snad jsem na nic nezapomněla - když, tak jsem na e-mailu k dispozici :-)

mp

Zastavení první: hledání pokladů

Jsme na začátku našeho putování.

Začínáme docela příznačně - na Velký pátek.

Tedy na počátku "nového" života, který po tomto dni přichází.

Slavíme život a jaro a naději.

O čem je filosofie?

Právě o tomto. O životě, o naději, o cestě, jak dojít k životní spokojenosti.

Je zvláštní, že začátek nám vyšel zrovna na tento zvláštní den, kdy podle pověr samotná země otvírá své poklady.

Pojďme je tedy v sobě také hledat...

Otázka č. 1 počáteční zvídavá: Čím se zabývá filosofie výchovy?

Otázka č. 1 vtíravě vlezlá zjišťující: Myslíte si, že je filosofie o nesamozřejmosti samozřejmého? A pokud ano, proč?

Otázka č. 1 jen tak dotěrně lehkovážná (jen pro Vás k zamyšlení, nemusíte konkrétně odpovídat): Už jste našli svůj poklad? Nebo dokonce poklady?

Jarní zastavení

Dobrý večer. Už dlouho jsem tady nebyla. Ale slíbila jsem, že 5.4. začínáme, a to je dnes....

Takže jsem opět tady... a vítám všechny nově příchozí.

Dívám se na poslední zápis kdesi z února. Dávno již tomu :-) Teď už tady máme skutečné jaro.

Kdo tedy bude chtít, může jít naším společným Jarním zastavením. Ale připomínám, že to je dobrovolné, opravdu nikoho nenutím.

Putovat budeme do 30. dubna.

Zítra tedy očekávejte první zastavení a první otázky.

Těším se...

mp