Zelinka Přiďkumě

Zelinku Přiďkumě
na pouti
nekoupíš

Na Filipa Jakuba
otevře se brána
k tajemství
k pozvání
do Neznáma

Bylinka Přiďkumě
ta mi tě dá
tu když si natrhám
o půlnoci
budeš pak
navždy jen
v mé láskyplné
chtivé moci
bez pomoci

Přiďkumě já mám
napít z plného šálku
ti ji dám

Abys na mě
nikdy nezapomněl
kdo je tvá jediná milá
provždy
na mysli měl

Však žel
Zelinka Přiďkumě
je jenom snová
pouhý výmysl
Takže můžeš
jít kam chceš

Měla jsem však s Tebou
jen čistý úmysl
Věrná láska
vím
je holý nesmysl

tak nemysli na smysl

Přiďkumě zas
v lásky své čas

intermezzo k dnešní noci - jen pro zájemce :-))

Filipojakubská noc nebo-li Valpuržina noc (nebo také keltský Beltaine) je noc plná kouzel a čar. Dnes ji vnímáme především jako „pálení čarodějnic“ v noci před prvním májem. Tato noc je však spojena i s mnohými jinými pradávnými čarovnými rituály, podobně jako noc svatojanská.

Vykuřování čarodějnic

Noc před prvním májem je známa také jako Valpuržina noc, kdy byla moc čarodějnic velice silná. Lidé se čarodějnic samozřejmě báli, protože mohly škodit nejen jim, ale také dobytku, a proto je chtěli vyhnat a jejich moc oslabit. Rituály této noci nebyly spojeny s jejich pálením, jak tomu říkáme dnes, ale zaháněním, přesněji s tzv. „vykuřováním čarodějnic“. Nejednalo se však pouze o tuto noc, vykuřování se připravovalo již několik dní, nejčastěji tři dny předem. Všechny domy byly vykuřovány jalovcem a routou a pořádně vyčištěny. Účinnou „zbraní“ byla svěcená voda, kouř kadidla a hlasité zvuky všeho druhu, především řinčení kovových nástrojů. Vykuřování před čarovnou nocí se provádělo pomocí černě a červeně kropenatého bolehlavu, jalovce, rozmarýny a větviček trnky, které se uschovávaly a prvního května pak zapálily. Muži a chlapci v podvečer práskali na křižovatkách cest biči, zvonili zvonky, rámusili hrnci s pánvemi, ženy nosily kadidelnice. Po rozezvučení kostelních zvonů se zapálily větve připevněné na kůlech a kadidla. Lidé ještě museli nakonec několikrát oběhnout kolem svých stavení, dvorů i vesnice v magickém kruhu. Tak byly čarodějnice vykouřeny a vyhnány ze svých skrýší a nikdo se jejich rejů již nemusel obávat.

Noc před prvním májem a čarovná moc rostlin

Šeřík

Ochranou proti zlému působení čarodějnic byla také snítka střemchy, jak se také někde lidově říkalo šeříku. Věřilo se totiž, že šeřík odhání zlo. Květy šeříku je možné vyzdobit dům, ve kterém straší, a tak ho zbavit negativních sil. Původně byl šeřík před stavení a na zahrady vysazován právě proto, aby ochránil majetek před zlými silami čarodějnic.

Přiďkumě

Na Hlučínsku v okolí Ostravy se věřilo, že v noci filipojakubské mají všechny „zelinky“ natrhané před východem slunce zázračnou moc. Dívky hledaly na mezích a stráních „zelinku přiďkumě“, která přivábí každého „synka“ a každá „děvucha“, i kdyby pěkná nebyla, nosí-li ji u sebe, pak se určitě do roka vdá. Zelinka „Přiďkumě“ – přijď ke mně, je pomyslná květina se zázračnou mocí, která kvete pouze o filipojakubské noci. Na filipojakubskou noc si děvčata dělala z dřívek křížečky a pouštěla je po vodě. Podle toho, kam dopluly, se dozvěděla, zda se vdají v místě bydliště nebo tzv. přes pole.

Proč filipojakubská noc?

Této noci se říkávalo také filipojakubská noc podle církevních svátků sv. Filipa a Jakuba. Večer před sv. Filipem a Jakubem se zdobívají na Hlučínsku vrata zelenými haluzkami, a to podle staré pověsti, kdy byli sv. Filip a sv. Jakub na svých cestách chyceni za noci v jednom domě Židy, kteří si ten dům poznačili zelenou větvičkou, aby jej ráno poznali. Ještě téže noci však přišel anděl a stejnou větévku položil za vrata každého stavení. Židé tak ráno nepoznali, ve kterém domě se oba apoštolové ukrývají a tak se jim šťastně podařilo utéct.

Proč Valpuržina noc?

Valpurga byla podle některých tvrzení saská bohyně, které tradice připisuje patronství nad čarodějnicemi. Zajímavé je, že slovo Valpurga je také jeden ze staročeských výrazů pro čarodějnici. Údajně to však byla především křesťanská světice z 8. st., která v německých lidových pověrách vystupovala jako ochránkyně před čarodějnicemi a jejich kouzly a nahradila starogermánský svátek příchodu jara a probuzení přírody, slavený v noci z 30. dubna na 1. května. Psal o tom také J. W. Goethe ve Faustovi.

Více k tomuto najdete také zde na blogu v Barevném světě ze dne 30. 4. 2011. Tam jsem to vypsala ještě více!!! :-) a lépe!

čarodějky

Mám ráda čarodějky. Čarodějnice. Ježibaby, baby Jagy. I paní Trudu bratří Grimmů.
Lety na koštěti.
Pálení čarodějnic.
Ohně.
Valpuržinu noc a keltský svátek ohně Beltaine a vše s tím spojené.
Čarodějnická kouzla a tajuplná tajemství probouzejícího se života.
Otvírání pokladů země o půlnoci
a sbírání bylinek za svitu měsíce.
Mám to všechno ráda.

A vlastně ani nevím proč...

Otázky č. 12 ohnivé:
Jsou čarodějné děje svátků jara spojeny s dítětem? Probouzí se "dítě v nás" nebo spíše utajené kouty zla?
Je oheň spojen s pojetím duše? Pokud ano, jak a proč?
Jaká znáte pojetí duše a proč o nich hovoříme ve filosofii výchovy?
Proč se lidé báli čarodějnic?

Noc a strašidla

Noc je...
tajemná.
Nerada putuji v noci a nerada putuji nocí.
Ale někdy to nejde jinak. Navíc, když jsem tzv. "noční pták", kterému se nejlépe právě v noci pracuje. A to i přesto, že ji vlastně nemám ráda a že se jí bojím.
Bojím se tmy. A strašidel.
Maminka vždycky říkávala: neboj se duchů, ale boj se lidí. Protože ti bývají někdy hodně zlí. Strašidla už ani ne...
Tak nevím.
Někdy mám zvláštní pocit. Pokud žiji mezi strašidly, nemusím se ničeho bát.
Pokud žiji mezi lidmi, bát bych se měla.
Je to v pořádku?

Otázky č. 11, skutečně vážné:
Co si myslíte, jsou lidé spíše dobří nebo spíše zlí?
Jsou duchové strašidla?
Jsou lidé strašidla?
A co děti? S kým si mají hrát?

Nedělní přepych bytí

Neděle. Den, kdy i Pán Bůh odpočíval...
To my, lidé, kolikrát ani neodpočíváme.
Ženeme se bůhví (?, nebo ani on ne?) za čím, spěcháme, nemáme čas. Proč?
Protože už chceme být na konci cesty?
Ale které? A jaké? Té naší? Životní?
Sedněme si tedy dnes v klidu a nechme myšlenky plynout jen tak.
Nebo ani ne myšlenky. Ty jsou samy o sobě namáhavé a někdy i bolí. Nenuťme se do nich.
Prostě buďme jen tak...
a rádi, že někdy "jen tak" tak nějak jsme....
a že si ten přepych bytí sami sobě dopřejeme.


Nedělní ne-otázky č. 10:
Znáte autora výroku: Nechme vše volně plynout, nečiňme věcem násilí?
A jak tomu rozumíte?

Pozvání na představení Gala pro Gogola

Srdečně všechny zveme

na jedinečné představení

herce Jana Přeučila a houslisty Jaroslava Svěceného

na motivy Gogolových

Bláznových zápisků:

GALA PRO GOGOLA





      v kostele sv. Františka a Viktora

v Ostravě-Hrušově

  v neděli 12.5. 2013 od 16.00 hod

cena 350,-Kč

možnosti prodeje vstupenek na č. mob.: 777 982 902, 737 189 610

možné dotazy také na e-mailu: mia.proki@seznam.cz

Jaroslav Svěcený, jako mistr houslí, jehož pojetí hry by šlo charakterizovat verši Jana Skácela: Neboj se, ničeho se neboj, a třeba bylo nejvíc zle, vždycky se najde někde člověk, který se vejde na housle.

Jan Přeučil, jako mistr slova, s jehož pojetím herectví býváme svědky kouzel přesné výslovnosti, jež nám pomáhá chránit bohatství mateřštiny, její noblesu proklouzávající tak často lidem mezi prsty.

Gogolovy Bláznovy zápisky tak oblékají nový netradiční šat, který přes komorné ztvárnění rozhodně nenudí. Naopak, prolíná se zde rovina humorná a směšná s hranicí anekdoty, satiry, absurdity, vystupňována někdy až do poloh zoufalství a pláče. To vše, umocněné procítěným houslovým doprovodem, slibuje nezapomenutelný zážitek.

Režisérsky se pod toto netradiční a působivé zpracování podepsala manželka Jana Přeučila,

Eva Hrušková.

Otázky

Co je všechno kolem nás? Je to skutečnost nebo jen sen?
A co znamená "být skutečný" a co znamená "snít"?
Jsou věci kolem nás reálné? A pokud věci ano, tak city, emoce, naše chtění?
A co teprve čas?
A co láska?
A má smysl se takto ptát? Známe odpovědi?
Nevím. Ale jednou bych aspoň na některé své otázky odpovědi znát chtěla.
Nebo možná raději snad ani ne... :-))

Otázky č. 9 k myšlení směřující::
1.Myslíte si, že vše kolem nás je pouhé circumambulantio?
2. Myslíte si, že myslet znamená totéž co rozumět?
3. Myslíte si, že myšlení je typické pouze pro člověka?
4. A myslíte si, že schopnost myslet je omylem přírody? Nedostatkem?

cesta a cíl

Tak jsme ušli již kus cesty.
Kus nebo kousek?
Kdo ví? Nikdy to nevíme.
S cestou je spojen vždy také nějaký cíl.
Klademe si cíle. Někdy hooodně daleko před sebe, někdy zase až příliš blízko.
Mně se dnes několik cílů splnilo. Takových těch drobných, maličkých, nepatrných. Pracovních. Těch vzdálených ale pořád zůstává, jak bych to řekla, habakuk.
Ale problém je v tom, že nikdy nevíme nejen to, kudy povede cesta, ale ani nevíme a netušíme, jak bude dlouhá. A tak do cíle dojít můžeme, ale nemusíme...


Otázky č. 8 cílené:
Může být láska životním cílem?
A životní zdatnost?
Znáte Pištu Hufnágla? Pokud ano, má s tím (cílem) něco společného?

Čas a vzpomínky

Jela jsem dnes z práce a jen tak náhodou jsem si všimla, že některé stromy už rozkvetly.
Někdy při spoustě povinností a celodenním chvatu se zapomínáme dívat, jak je na světě krásně. A že vůbec krásně je...
I jela jsem tramvají, autobusem, trolejbusem a koukala udiveně, že je jaro? Nebo už léto?
A nedávno byla zima...
Čas je vůbec zvláštní pojem. Něco bylo dávno, nedávno, před chvílí, nebo také nikdy...

Otázky č. 7 matoucí:
Co dítě a čas?
A co Vaše vzpomínky a jak souvisí s křehkou bytostí?
A jak s tím vším mohou souviset oběti boha Molocha?

Co chceme?

Co vlastně v životě chceme?
Prý všichni chceme být především šťastní, protože údajně by nebylo normální, kdybychom šťastní být nechtěli.
Co chceme pro své blízké? Pro ty, které máme rádi? Asi totéž - aby byli šťastní.
Je možné vychovat šťastného člověka? A když ano, jak se to dělá?
A co je to vůbec štěstí? A kdo je šťastný člověk?
Jejdanečky, tak znát odpověď....

Otázky sedmé, těžké a ke štěstí zavádějící:
Co je životní zdatnost?
Souvisí štěstí s Maslowovým (naším) domečkem potřeb?
Myslíte si, že pouze šťastný člověk může vychovat šťastného člověka?
A co Vaše štěstí?

Podivná krása

Ach jo.
Takový divně krásný je ten svět, ve kterém žijeme, nezdá se vám?
A jak různě ho vnímáme a chápeme, definujeme, charakterizujeme.
Podobně jako vědy o něm a vědy o lidech v něm.
Prý svět moderní, postmoderní, informační, spotřebně-konzumní, virtuální, paralelní... a kdo ví jaký ještě.
Chaotický ve svém systému. A systémový v chaosu.
A do toho naše myšlení, vědomí, rozum, touhy a láska a ...?
Kdo ví.
Prý let čarodějnic je to všechno jen. A na těch koštětech se proháníme chaosem my, lidé, kteří jsme jen vánkem, jen přeludem...
Jdu si uvařit čaj, sednout a koukat jen tak do blba. Raději.
Divně krásný a krásně divný je ten náš svět...
Nemyslíte?


Otázky č. 6 k zamyšlení:
Jaký je svět, ve kterém žijete?
A jaký je svět, ve kterém žijeme podle současných filosofů?
A co na to mýtická tanečnice Maja a teorie Gaia?
A včelka Mája?

Intermezzo jen tak pro dnešní den

Už vím, kdo jsi.
Jsi slunce, které hřeje.
Pohlazení pohledem,
a úsměv
někde uvnitř duše.

Už vím, kdo jsem.
Neznatelně tichá
odpověď
bolavého srdce...

Kdo jsi?

Ptám se: kdo jsi?
Jsi tím, kým tě vidím já?
Co jsi za člověka?
Poznáme vůbec někdy ty, kteří se nám dávají poznat? A ty, kteří se našemu poznání brání?
Nebo je to vše jen iluze a klam?
Co je  v nás?
Ptám se: kdo jsi?
A kdo jsem já?

Otázky č. 5 člověčí:
Jaké znáte pojetí člověka z hlediska filosofické antropologie?
Jaké je Vaše vlastní pojetí člověka?
Víte, kdo jste?

Nedělní odpoledne

Nevím jak vy, ale já nemám ráda nedělní odpoledne.
V dětství sice chodívala pravidelně hned po poledni  babička s dědou z maminčiny strany na kafíčko a bábovku, a to ještě šlo. Ale jak se odpoledne nachýlilo, blížil se konec neděle a tím i konec volna... tedy pondělí.
A mi se nikdy nechtělo učit. A bylo mi líto, že neděle končí, a že zase začíná týden, kdy je třeba chodit do školy.
Budete se divit, ale já do školy nerada. Půosbila mi trauma. A učení taky. Až se divím, že ve škole vlastně pořád jsem....
Škola, učení, to vše bralo - bere - svobodu.
A člověk je přitom bytost svobodná.
A putování je přece vždy svobodné....?
Tak proč nějaké "něco", co se musí? Třeba škola?

Je zajímavé, ale taková ta dětská nechuť k nedělním odpoledním ve mne zůstala pořád.
Ještě že dávají vraždy v Midsomeru ...


Otázky 4 nedělní:

Je člověk bytost svobodná? A co to vlastně znamená - být svobodný?
Je svoboda spjata s povinností nebo spíše s nedělním nicneděláním?
Jste svobodní na své cestě?
Víte, kdo zpíval: Nedělní odpoledne stane se pro mnohé chvílí nudy....?

Naše cesta

Naše cesta se pomalu plní poutníky.
Ne vždy víme, s kým to jdeme. Někdy ani netušíme, kdo jde vedle nás, kdo jde před námi, za námi, s námi.
S některými lidmi se jen potkáváme, s některými se pouze míjíme, s některými zažíváme úžasná a nezapomenutelná setkání.
A někdy se jen domníváme, že jdeme jen a tou jedinou cestou, která je jen naše. Protože občas ani netušíme a nevíme, že po ní jdeme vždy ještě s někým, společně. A že tudíž nikdy po ní nejdeme sami.
Jen vždy vědět, s kým to vlastně jdeme....
to je občas problém...


Otázky č. 3 zadumané:
S jakými lidmi se setkáváme? Jak to "řeší" filosofická antropologie?
Mají s tím něco společného paradigmata?
A je toto vše spojeno s ontogenezí lidského vývoje?
A co na to všechno asi říká brouk Pytlík a Ferda mravenec? :-)

ještě prosba :-)))

Dobrý den všem putujícím na začátku naší poutě. Prosím, ještě mám takové zvláštní přání. Znám vás jednotlivě podle vašich tváří z přednášky - prosím, mohly byste mi poslat také svou fotku, ať vím, s kým putuji? Podle jména vás neznám, když si nedělám prezenci....tak ať si vás každou můžu přiřadit...
Moc děkuji,
miriam prokešová

Ráno moudřejší

Vykročit na cestu by se mělo ráno.
Nebo v noci?
Nebo je to jedno?
Ale staré dávné přísloví říkává, že ráno je moudřejší večera.
Ráno jsme odpočatí, vyspaní, plní síly, plní energie.
Ránem začíná nový den.
Ne nadarmo kdysi zpívala jedna česká zpěvačka, že: "už je tu ráno, slunce jde slavobránou..."
Ne vždy tomu tak ale je.
Bývají i smutná, deštivá, větrná, temná, zamlžená, zasněžená rána. Prostě rána bez slunce, rána nic moc.
Přesto vycházíme na cestu....


Otázky č. 2 zasněné a matoucí: 
Mají také lidské dějiny svá rána? (např. ....... období?)
Ve kterém období byl člověk vnímán jakou poutník? A jak?
A víte dnes, kudy životem jdete? Je to Vaše cesta? Váš životní příběh? A jak toto souvisí s filosofií výchovy?

Malé jarní putování

Před začátkem cesty:
Vítám studentky speciální pedagogiky na našem společném "malém jarním putování" filosofií výchovy. Jak jste si samy přály - jsme tady :-)
Vysvětlíme si tedy základní principy naší poutě.
Od dnešního dne najdete na těchto stránkách pravidelně každý den malé zamyšlení nebo komentář a pod ním otázky, na které budete odpovídat. Otázek bývá obyčejně 3-4, některé jsou přímo "vědomostní", jiné spíše k zamyšlení, některé jen tak, jak mne napadnou. Odpovídáte na všechny. Své odpovědi můžete zasílat buď každý den, nebo průběžně, záleží jen na Vás. Můžete je odeslat také celkově až na konci putování. Začínáme dnes, 18. dubna, skončíme nějak v půlce května (ještě nevím přesně, uvidíme, jak se nám "půjde", ale včas si dáme vědět, že cíl se blíží, nebojte). Putování je náhradou zkoušky.
Co si vzít s sebou?
Dobrou náladu, jarní pohled na svět, vědomosti....
a lásku k filosofii výchovy.
Takže hezkou cestu! :-))

Otázky č. 1 zahřívací:
- Putujete rády? Co si představujete pod slovem "pouť"?
- Už jste někdy "putovaly" filosofií? Čím je pro vás filosofie?

A málem bych zapomněla: odpovědi posílejte na adresu: mia.proki@seznam.cz

Bez slunce

Bez slunce
venku i vevnitř
je možná smutno

ale příslib světla
je silnější než
smrt