Zítra bude ...

Silvestr.
Poslední den v roce 2014.
Přiznám se - od dětství nemám tento den moc ráda. Je mi smutno.
Protože se oficiálně něco končí.
Nic moc to není, vlastně jen číslovka :-))
Ale tak nějak je to ještě smutnější než kdysi...

Takže přeji všem - krásný, pohodový poslední den roku 2014
 a spokojený a radostný vstup do toho roku nového, roku 2015

Krásné Vánoce všem :-))

Ani se to nezdá, ale doputovali jsme.
Naše pouť je u cíle.
Přeji krásné, radostné Vánoce vám všem.

den dvacátý devátý - noc před Štědrým dnem

Máme noc před Štědrým dnem.
Nebo jinak - jsme v noci před Štědrým dnem.
Očekávané se blíží.
V posledních letech počítám, kolikátý Štědrý den to pro mne vůbec je.
A kolik jich asi tak ještě bude.
Nikdo to přesně nevíme...

Tak si ho užívejme :-)))


Otázky?: Dnes již bez otázek. Omlouvám se, že jsem nestihla ještě odpovědět na vaše otázky. Snad během Vánoc...

Někteří jste se mě ptali: Toto je (byl) kocourek Simba....

Den dvacátý osmý - děkuji

Už spolu jdeme 28 dnů.
Bylo to zvláštních 28 dnů. V mém životě se během nich docela hodně stalo, a to nejen v minulosti, ale také v současné době.
Mám pocit, že jsem se s tím vším s vámi se všemi o to podělila, aniž jsem to měla původně v úmyslu. Tak nějak jsem vás ne zcela chtěně "zapletla" do svého života...
Omlouvám se za to. A zároveň vám všem moc děkuji. Za to, že jste, a že jste se mnou putovali touto zvláštní poutí. Hodně mi to pomohlo, někdy dojalo..., někdy povzbudilo, ukázalo jiný úhel pohledu.
Na světě je krásně a šťastně, pokud jím putují lidé jako jste vy...
Děkuji.


Otázka 29? 
Už jste se ve svém  životě smířili s tím, že jsou otázky, na které nejde odpovědět?
Pokud ano, které to jsou (pokud to není příliš osobní) a jak si na ně odpovídáte?

den dvacátý sedmý - smysl

Máme ze včerejška zpoždění.
Stalo se.
Ne vždy všechno v životě stíháme.
Už Komenský říkal:  žeť všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest...

My momentálně kvaltujeme.
Jako kdyby celý svět kvaltoval.
A přitom budeme oslavovat narozeniny, svátek někoho, kdo přináší pokoj a lásku.
Budeme oslavovat veliký dar, a proto si i my dáváme dárky.

A tak někdy přemýšlím - stíháme být my samotní "dárkem" pro ostatní?
Potřebuje nás v životě někdo?

Protože se říká, že jen pokud ano, má náš život smysl.
Proč?


Otázky dvacáté osmé o smyslu:pro obě skupiny poutníků 
Vnímáte ve svém životě smysl toho, co Vás potkává a co se Vám děje?
Má tento svět, tento život vůbec nějaký smysl?
Znáte nějaká moudrá slova moudrých lidí o životním smyslu?

P.S. Omlouvám se těm, kteří včera marně čekali na nové povídání a otázky. Nestihla jsem, byli jsme v předvánoční Praze a protáhlo se nám to.... (ale za to padl rekord v počtu návštěvníků na tomto blogu za den :-) děkuji..)

den dvacátý šestý - dráček

Vždycky v době adventní se mi vybaví mrznoucí ruce a křupavý bílý sníh pod nohama

- to když jsme s maminkou ještě za tmy vstávaly a spěchaly na roráty.

A pak na období, kdy se u nás doma setkávalo několik tetek, a babička, které jsme neřekli jinak než babina, 

a od rána do večera se peklo cukroví.

Ta hlavní teta, co pekla, to byla "tante Femi." 

Tante Femi ... Jen seděla za stolem, a válela těsto, a ostatní kolem ní jen běhaly. A ona seděla a válela, a válela... a tvarovala a tvarovala :-)

Večer byla napečena vždy celá veliká krabice, plná cukroví.

A venku sníh, a ...

a všechno bylo jiné než dnes.

Byli jsme nakupovat dárky, a zabrousili jsme s manželem do prodejny nazvané Dráček.

Žasla jsem - tolik stavebnic, tolik hraček, tolik lega a já nevím čeho všeho.

Být dítětem, tak se tam zblázním z toho, že bych nevěděla, co vlastně chci, co vlastně chtít, co bych chtěla...

Byla jsem tam tím tak nadšená, že mne manžel musel odtama téměř odtáhnout.

Být teď tak znovu malá...

Díky Bohu, že už nejsem.

Kde by byly roráty, a promrzlé ruce, a sníh, a pečení cukroví

 a tante Femi...

Otázky dvacáté šesté nostalgicky vzpomínkové pro obě skupiny poutníků: 

Vzpomínáte si na nejkrásnější dárek pod stromečkem, který jste kdy dostali?

A vzpomínáte si, který Váš dárek udělal někomu tu největší radost?

Intermezzo č. 5. tenkrát jako dnes

Někde kdesi daleko,
v nějakém Betlémě, stojí oslík a kravička
pasou se z jesliček

Město se plní lidmi, kteří sem přicházejí na sčítání lidu...

Blíží se DEN

Někde kdesi tady
v nějakém světě
se lidé chystají
na Vánoce.

Vánoční svět, vánoční lidé. Vánoční čas.
Je v každém z nás
jako tenkrát
jako dnes.

Blíží se DEN

jen tak... poděkování

Chtěla bych jen tak, všem, kteří jste si toho povšimli, a především těm, kdo pomohli, moc poděkovat za podporu při shánění financí nutných k vyúčtování dotace.
Zázraky se dějí. Nebo máme jen neuvěřitelné štěstí nebo prostě nevím, jak vlastně...
Ale dnes jsme sice naprosto vyčerpaní, vyprahlí, téměř zdevastováni starostmi a stresem, požadované finance na spoluúčast za pomoci dobrých lidí přece jen dali dohromady a půl hodiny před daným termínem zaplatili...
A všechno dobře dopadlo.
Je to neuvěřitelné.
Budou Vánoce... :-)

den dvacátý pátý - štít

"Život je několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly. Však není nutné říkat to dětem."

Tak nějak to řekl Marcel Pagnol ve své knize Jak voní tymián.

Dlouho jsem byla těmito dvěma větami téměř fascinovaná.

Až tak, že jsem přišla na to, že nejsou pravdivé.

Život je několik radostí, které nikdy žádné žaly nemohou vymazat. 

A jednou prožitá radost se stává - navždy - štítem proti úzkosti. 

Prožitá radost je tím, co nás drží nad vodou a dává nám sílu a chuť žít.

Možná proto máme (někteří, ale myslím, že většina), tak rádi Vánoce.

Jsou o prožité radosti.

Radosti kdesi tam, daleko, 

v dětství...

Otázky dvacáté šesté pro filosofy i pedagogy: 

Která z otázek se Vám prozatím nejvíce líbila a proč?

Jak se Vám jde naší poutí? "Jde" to?

den dvacátý čtvrtý - co je dobré vědět

Co je i přes ty uzlíčky v nás i mimo nás do života dobré vědět?
Že jsme šťastní. Nebo že bychom být měli.
Že i přes to všechno, co se děje, i přes to putování, klopýtání,
pády na zem cestou životem,
je na světě fajn.
Být je fajn...

A nenechme si to nikým a ničím kazit.
Ani vysokou horou před námi,
ani strmým pádem, možná dolů...
možná nahoru

Otázky dvacáté páté, dnes "opačné": 
Na co byste se rádi zeptali Vy mne?

Jen tak - den dvacátý třetí: uzlíčky

Ráno raníčko panna vstala
prádlo si v uzel zavázala

ráno raníčko lidé vstali
do práce pilně spěchali

v přeplněných ulicích a v tramvajích
své uzly prádla
někde nechali


Otázky dvacáté třetí jen tak společné pro filosofy výchovy i pedagogy:
Kde jsme v tom spěchu letu nechali svoje "uzlíčky"?
A co Vánoce? Patří do našich "uzlíčků" nebo jsou mimo ně?

Den dvacátý druhý - dlouhá krátká pouť

Jsme dlouhá pouť.
Život je dlouhá pouť. Nikdy nedopsaný příběh.
Krásná pouť. Plná tajemství.
A plná otázek.
Plná nevyřčených slov.
A jen několik málo uspokojivých odpovědí.

Jsme dlouhá pouť...
a přitom tak bolestně krátká


Otázky pro pedagogy, náročné:
Jak je vnímán život a škola z hlediska alternativního školství?
Která z alternativních škol je Vám nejsympatičtější a proč?


Otázky pro filosofy výchovy, náročné:
Co znamená výraz trojnost člověka?
A co na to Rudolf  Steiner?

otázky 22. odvážné pro filosofy výchovy:

Takže už je večer, a slíbené otázky nikde.
Tak tady jsou:
Jaké znáte stupně chutě žít podle P. Teilharda de Chardina?
Jak rozumíte pojmu "dvojí naivita"?
Podle čeho se pozná, že máme chuť žít? Znáte nebo potkali jste někdy někoho takového, kdo touto chutí doslova sálá?

intermezzo č. 4 - tulák

Když budeme chtít smazat hranici mraků,

která nás odděluje od jiného království,

veď naše nezkušené činy.

A když udeří předpovězená hodina,

probuď v nás veselou náladu tuláka,

který si zapíná svůj tlumok,

zatímco za zabláceným oknem se poznenáhlu

začíná rozednívat!

G. Marcel, Homo Viator

den dvacátý prvý - pondělní ráno

Pondělní ráno.

Musím se usmívat při vzpomínce na jednu studentku, která si pondělí nazvala jako "pondělisko" a pátek naopak jako "paťulinek."

Sama osobně mám taky paťulinek ráda - nastává období, kdy můžete zalézt do své nory a nikdo na vás po tři dny nemůže :-)) Starosti, práce a vše s tím spojené se odkládá na - pondělisko...

A vstávat do nového dne a týdne může být někdy obtížné. S vědomím povinností, úkolů, restů

by bylo nejlepší se zahrabat do postele a nevstávat vůbec.

Ale takto - takto - se přece žít nedá. Nemůžeme se v pondělí těšit na pátek, ukrývat se, zalézat někam do neviditelna...

Máme žít naplno nyní, teď a tady.

Nečekat, že jednou bude, budeme spokojení a šťastní, 

ale být spokojeni a šťastni nyní, v tomto okamžiku. Teď. 

Jste?

A k tomu bychom měli pomáhat i všem ostatním.

Ach jo...

Otázky dvacáté druhé pro pedagogy: 

Jaký by měl být pedagog volného času? Co by měl zvládat?

Otázky dvacáté druhé pro filosofy výchovy - budou až odpoledne :-))

Den dvacátý - Třetí neděle Gaudete, pastýři a my

Dnes máme třetí adventní neděli, a zapalujeme třetí svíčku, zvanou Gaudete, v překladu radujte se! Tato svíčka by měla být růžová, je nazývána také pastýřská, a představuje radost jako takovou. Radost... ale proč pastýřská? 

Radost pocítili nejprve pastýři. Chudí, bez ničeho, bez bohatství, toulající se za svým stádem po kopcích... Uviděli hvězdu a uvěřili. Že život má smysl. I ten pod oblohou, i ten zdánlivě beze smyslu.

V minulém století filosof M. Heidegger hovoří o tom, že člověk je "pastýřem svého Bytí." On měl vůbec spoustu takových zvláštních výroků. Člověk je vpádem do celku jsoucího, je před svou smrtí předbíhající se, naslouchá volání bytí, nic nicuje, žijeme na špičce okamžiku, filosofie je zodpovědné odpovídání na bytí jsoucna... a mnohé další. 

A radost? Ta je podle E. Fromma "neutuchajícím žárem v naší mysli."

Tak se podívejme na třetí adventní svíci, zastavme se v běhu starostí, a mysleme na radost jako na něco, co nehledáme pro sebe, ale pro ty druhé, které chceme obdarovat... v nastávající době Vánoc.  

Otázky hluboce zamyšlené pro filosofy výchovy: 

Co znamená být pastýřem svého Bytí? A co s tím může mít nebo má společného výchova?

Otázky rovněž hluboce zamyšlené pro pedagogy: Co má učitel - vychovatel společného s pastýřem? Respektive měl by mít? Je učitel, vychovatel pastýřem?

Otázky pro pedagogy i filosofy společné:

Pásla ovečky v zeleném háječku.... co mají ovečky udělat? Proč asi?

Nápověda (k písničce, ne k významu): http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/detske-pisnicky/pasla-ovecky-300593

jen tak - jako v pohádce

Jak to v životě chodí?
Jako v pohádce. Dobro vždy vítězí.
 (?)
Ne, v životě tomu tak není.
Ale v pohádce je po-hádce.
Ne v životě, ale v duši. V srdci. V mysli.
Aneb slova, slova, slova.

Přiznám se, pro mne momentálně jsou.
Vidím před svýma očima pořád oči vystrašeného nebohého kocourka, kterého rvali dva neudržitelní psi
a kterého jsme nezachránili, i když pomoc hledal.
Otvírám dveře a pořád čekám, že tam bude...
je po-hádce
nebude už nikdy.

Tak to v životě chodí. A nejen se zvířaty.
Nekončí jako pohádky, ale čas jde dál bez hádky.
Nebo měl by.
Jinak se utrápíme...

O tom jsou pohádky.
A proto jsou...

den 19 - Bajaja

Vždycky mě fascinoval Bajaja. Tedy ten princ z pohádky.

Za chvíli už dojdeme k vánočnímu období, z televize se budou linout pohádky jedna za druhou...

Proč říkám "linout"?

Uvědomila jsem si zvláštní věc. Pohádky o vánocích vždycky jen většinou slyším. To jak trávím Vánoce v kuchyni, zapletená do různých domácích prací, nemám, prostě nemám čas si sednout k televizi a koukat. A tak většinu pohádek jen slyším, většinu jsem neviděla nikdy celé, z většiny znám jen části... nikdy ne od začátku.

Ale vždycky se mi líbil Bajaja. Je tam nějaký mluvící kůň, který je prý matkou, a vyslovení jména Bajaja zní velice hezky a mile...

Tak vidíte, jak na tom jsem. Většinu normálních klasických pohádek z televize dohromady ani neznám. 

A to prý mi někteří studenti říkají "pohádkářka" :-))

Otázky dvacáté odlehčeně kreativní pro pedagogy i filosofy výchovy: 

Jaká byla Vaše nejmilejší, nejoblíbenější pohádka z dětství?

Uměli byste nakreslit nebo nějak jinak kreativně zachytit "svou" pohádkovou postavu? Pokud ano, zkuste prosím...

Jaký význam má tato pohádka? : Žili byli děd a babka a slepička kropenatka? Znáte ji?

P.s. hmmm, teď mě napadlo, že vážené inženýry a magistry "nutím" do kreslení.... hmm, pohádkové postavy... omlouvám se. Navíc před vánočními svátky, v tom největším shonu... to mám teda odvahu :-))

jen tak ke dni 18 - maminka říkávala

Maminka říkávala
neboj se ničeho
jenom zlých lidí

v tom pravdu neměla
lidé zlí nejsou
srdce to ví a vidí


Projít se zahradou, a ucítit vůni zimy. Procítit příchod tajemství a nebát se lidí, kteří jsou na tom stejně jako my.
Stromy, ptáci, zvířata, 
i ticho a tma, 
i noc to vidí.

Maminka říkávala...
svá slova nepravdivě pravdivá

že v lidech je světlo i tma

Den osmnáctý - výchovné moudro

Vzpomínám si také na jedno z pořekadel mé maminky a babičky.

Babička byla taková řízná, co na srdci, to na jazyku, a občas je mi hodně líto, že jsem si některé její výroky nezapisovala. Stály za to. Škoda.

Maminka často říkávala (kdo ví, proč?:-) tu zvláštní větu: řekl pán psovi, pes ocasovi, pes se lehnul a a ocas se ani nehnul...

Nebo: Teče voda do Landeka? Teče! To byla věta, kterou se potvrzovalo, že muž má vždycky pravdu, i pokud tvrdí, že voda teče do kopce (Landek je kopec tady u nás, že ano).

Ale na jednu větu si pamatuji zvlášť dobře. To když už byla maminka patrně unavená z mých neustálých bolístek a pláče, a utěšování... až tak,  že mi jednoho dne, kdy jsem opět uplakaná hledala u ní útěchu, z ničeho nic řekla: A bylas u toho?

Moudrá, přemoudrá věta. Taková ta na celý život.

Protože my si vždy u všeho jsme. A proto netřeba plakat, stěžovat si, naříkat...

Jsme si u všeho, co se nám děje a stává.

A záleží jen na nás, jestli to chceme nebo nechceme změnit...

Otázky devatenácté pro filosofy výchovy:

Jsme si u všeho? Měla moje maminka pravdu?

Proč mívají maminky pravdu? Pokud ji tedy mají?

Otázky devatenácté pro pedagogy:

Jak dítě milovat a nerozmazlit?

A jaké znáte typy (styly) výchovy? (Neptala jsem se už na to?:-))

den osmnáctý - s rytmem říkánek zvolněme krok :-))

Včera jsem vám dala otázku, děkuji za krásné odpovědi. Závdavkem přidávám několik pořekadel z první poloviny 19. století tak, jak se zachovaly v díle J. V. Svobody, a které se v té době učívaly předškolní děti podle jeho Školky.

Poslušné dítky jsou krásné kvítky.

Bůh nás živí, potěšuje, všecko dobré uděluje.

Myj obličej, česej vlásky, čistotou svou dojdeš lásky.

S Bohem začni vždy své dílo, podaří se ti až milo.

Kdo pořádku nemiluje, sám si škodu způsobuje. 

Pozdravení zdvořilé bývá každému milé. 

Kamením kdo hází, hanba ho provází. 

V srdci hněv a zlost škodlivý je host!

Kdo se zlobí, svého zdraví, nenadále sám se zbaví.

Nikdy ohněm nehraj sobě, sic na škodu bude tobě.

Dítky, píti nemáte, jste-li právě uhřáté. 

Uhřátý kdo náhle pije, samý jed do sebe lije.

Nikdy nečiň, co je zlého, neujdeť zlé trestu svého.

Nebuďte holčičky mlsavé kočičky. 

Nebuďte, kloučkové, mlsní kocourkové.

jen tak na okraj...

Hmm,

jen, co jsem napsala, že mám jiné starosti, objevil se mi od některých z vás na e-mailu dotaz, jaké že starosti vlastně mám, že Vánoce ještě nechystám?

Chce se mi napsat, že ani se neptejte :-))... a přemýšlím, jestli mám odpovědět..., jestli to opravdu chcete slyšet (číst).

Tak jen naznačím - sháním peníze na dofinancování dotací (spoluúčasti a víceprací) při letošních opravách toho mého oblíbeného, zamilovaného kostela v Ostravě-Hrušově. Tentokrát jsme opravovali nárožní fiály - cihlové věžičky. A chybí nám finance, které musíme uhradit do konce roku (tedy nejlépe do konce příštího týdne). Jak víte, organizovali jsme benefiční koncert, napsala jsem asi 30 prosebných dopisů potenciálním sponzorům... vše marné. Jsme pořád tzv. v háji... a slovo restituce už nemůžu ani slyšet, nás se tak nějak totiž prozatím netýkají.

Chtěla bych péct cukroví, starat se o přípravy Vánoc, plánovat úklid, a pečení a smažení a toto všechno, ale prozatím jsem "zaseklá" v tomto.

Tož tak...

každý si je prý svého štěstí strůjcem... ale my, co se o ty opravy kostela staráme, za tuto situaci fakticky nemůžeme. A pomoc v nedohlednu.

Dalekáť cesta má, marné volání :-))

P.S. A učitelka ve mne se nezapře - řekl kdo? A kde?

Den sedmnáctý - byla jedna babka...

Povídala jsem si dnes se sestrou. Ne zdravotní, vlastní :-)))
O jejich vnoučátkách, o pečení cukroví, o vánočním úklidu, i o krůtě na mražáku.
Ono prý ty Vánoce opravdu budou. Už to tak vypadá, že jako fakt.
Mám zatím jiné starosti. A mrzí mě to.
Ale snad bude líp a Vánoce přijdou i k nám...


Otázky osmnácté, pro pedagogy:
Když si tak čtu Vaše odpovědi, napadá mě, že vám nedávám žádné zajímavé otázky, jen takově protivně vědomostní. Napravím se....
Třeba: proč se říká: jaká matka, taká Katka? A je to pravda?
Vzpomínáte si někdy na nějaké přísloví z dětství, které vám uvízlo v paměti až dodnes? Pokud ano, které to bylo? A jaký podle vás mělo nebo má výchovný efekt?


Otázky osmnácté, pro filosofy výchovy:
Taky vás se ptám tak nějak nevesele, truchlivě..., tak zkusíme jinak?
Můžeme vychovávat děti k chuti žít?
Pomohlo vám samotným k chuti žít nějaké pořekadlo či říkánka, nebo přísloví z dětství?Pokud ano, které to bylo?A jaký podle vás mělo nebo má výchovný efekt?

A otázka pro všechny: 

Jaký výchovný efekt měla nebo má asi tato říkanka? Byla jedna babka, prodávala jabka, za děravý groš, prodala jich koš? :-))

Den šestnáctý - co lze a nelze

Byla jsem dnes "poprosena" o pozitivní přístup. O dobrou náladu.
Můžeme vlastně prosit o kde co,
ale o hodně věcí prosit nelze.
Co vlastně v životě můžeme?

Ptáte se někdy sebe samých, co můžete?

Je to takové zvláštní. Někteří lidé si myslí, že mohou všechno.
A jiní zase ví, že ne.

Nebezpečné to je pro vychovatele a učitele (domnívat se, že jsou všemocní).


Otázky 17, poněkud znepokojující, pro pedagogy:
Jaké jsou učitelovy kompetence?
Jaké jsou základní pedagogické principy, nebo-li zásady?
A jedna veselá: co nejvíce radosti učiteli udělá?
"Děláte" rádi radost?


Otázky 17, uklidňující, pro filosofy výchovy:
Tři nutné postuláty I. Kanta... aneb jak vysvětlit, že se vaří voda :-)) (schválně, jestli pochopíte otázku).
Práce smutku a práce vzpomínek.... s čím a s kým souvisí?
Jak se radost "dělá"?

Intermezzo č. 3: tichá noc

Dnes je 9. 12.,
devátý den měsíce prosince.
Před 29 lety byla tato noc poslední nocí mé maminky.

Nebyla jsem s ní.
Na svátek Lucie (na její vlastní svátek), při posledním rozloučení na našem hřbitově, zazněla píseň
i pro ni: tichá noc, svatá noc...
Po dlouhá léta
jsem nemohla tento nápěv snad ani cítit..., natož slyšet, natož zpívat.

Za tichých nocí se rodíme,
za tichých nocí se milujeme,
díky tiché noci žijeme

za tichých nocí umíráme.

Neptejme se proč...


J. A. Komenský: "Stůj v losu svém až do skonání svého, užívaje potěšení, k němuž jsem tě přivedl, s radostí." 

Otázka dnešní navíc pro filosofy i pedagogy:  Víte, ze kterého Komenského díla tento výrok pochází?

Den patnáctý - před horou vysokou

Stojíme před horou, horou vysokou.
Čeká nás stoupání. Zatím jsme se jen tak "procházeli..."

Ale nyní je třeba na chvíli sednout do trávy a nabrat sílu.
Odpočinout si před výstupem.

A buďme za to rádi. Tento svět nám totiž příliš odpočinku nedodá. Všichni někam běžíme? spěcháme? pracujeme?
Žijeme ještě vůbec?

Tak usedněme na chvíli do trávy (u svých počítačů), zahloubejme se do svých myšlenek a do svých snů
a nechejme se kolébat
na vlně věčnosti

než vystoupíme na vysokou horu...


Otázky šestnácté pro filosofy výchovy:
Má srdce logiku?
Pokud ano, jak se dá vysvětlit nelogická logika srdce?
Je člověk křehkou bytostí, ve které je ukryt ráj? Je to možné?
A co na to... hmm, co na to Pinocchio?



Otázky pro pedagogy:
Na co si dávat "pozor" při komunikaci s dítětem - žákem? Na které tzv. negativní efekty?
A jaké znáte typy učitelů? Měli jste Vy sami nějakého oblíbeného? Zůstal vám v paměti nějaký ten "Váš pán", "Vaše paní" učitelka? Jaký, jaká byla?  

den patnáctý jen tak - tápání

Tápu, tápu tmou.
Nevidím cestu.
Motám se v kruhu.

Jediná jistota?
Když budeš,
budu




P.S.: Vzkaz pro putující:  pokračování putování dnes kolem 22.00 hod.

Den čtrnáctý - mezi světlem a tmou

Pondělní ráno.
Hm. Napadá mě: ráno raníčko panna vstala, prádlo si v uzel zavázala...

Máme ještě vůbec ráno raníčko
prádlo v uzlíku?
Časy se mění.
Jde o to, jestli k dobrému.
A jde o to, co je dobré, a co je zlé.
A jestli to poznáme, když se s obojím setkáváme.

Kdysi prý prohlásil F. M. Dostojevskij, že se ptá na všechno, kudy chodí.

Také se ptám. Na všechno.
Jen jestli to je vůbec co platné a k něčemu dobré :-) ?



Otázky patnácté pro pedagogy, bloudivé světem, a proto velice rozsáhlé: 
Jsou nějaké pojmy v pedagogice vůbec co k čemu? Pomáhají nám vychovávat a žít?A jaké znáte "nejdůležitější" pojmy?
A co naši rodiče? Jaké jsou pozitivní a jaké negativní role rodičů ve výchově?


Bloudící otázky pro filosofy výchovy:
Jak to je s dobrem a se zlem? Jak se dají chápat? Poznáme, co je dobro a co zlo v našich životech?
Jak chápal příčiny zla P. Teilhard de Chardin? A souhlasíte s ním?
V čem spatřujete příčiny zlého Vy samotní?
A co na to I. Kant?


P.S. Děkuji, že jste tady...

den třináctý - štěstí?

Co v životě hledáme? Kam spěcháme, co chceme?
Takové běžné otázky, na které se dá celkem běžně odpovědět.
Možná to je .... kdo ví co.

A přitom to jsou jen chvíle, okamžiky, záblesky.
Vteřiny.
Svět je utkán ze samých vteřin...

Náš kocourek svůj boj nevyhrál.
A já si uvědomila, jak šťastný byl můj tatínek, když byl s ním.
Jak krásné, vzácné, jedinečné ty okamžiky jeho, jeho štěstí, byly.
A žádný dárek, nic mu ty chvíle nevrátí.
Omlouvám se, musela jsem to napsat, zasáhlo mě to.
A moc prosím - važme si těch chvil, kdy jsou šťastní lidé kolem nás, ti naši nejbližší, ale i vzdálení.
Chtějme radost pro lidi kolem sebe,
protože radost druhých je štěstí, které trvá
někdy jen okamžik.

Otázky pro pedagogy:
Jaké jsou cíle výchovy? (Můžete vyspecifikovat podle více autorů?)
Myslíte si, že je jednodušší nebo naopak složitější v dnešní době vychovávat?
A co na to J. A. Komenský?

Otázky pro filosofy výchovy?
Jak vnímal člověka J. A. Komenský? Znáte jeho pojetí člověka jako bytosti tří světel?
Může být bolest dobrem?
Co myslíte, mají zvířata duši?

den třináctý - druhá adventní neděle

Máme druhou adventní neděli - už by měla hořet druhá svíčka na našich adventních věncích.
Jak jsem si našla (vygooglila), je to:

svíčka „betlémská“, která symbolizuje Kristovy jesle, příchod Lásky na svět.

Na třetí adventní neděli Gaudete (Radujte se) je zapálena růžová svíčka, zvaná „pastýřská“, která  představuje radost. Čtvrtá svíčka je nazývána „andělská“, a představuje mír a pokoj.

A jen tak pro zajímavost: 

Někdy je totiž adventní věnec se svíčkami ve čtyřech barvách - fialové, červené, růžové a bílé. Zapalují se v tomto pořadí. Svíčky jsou také spojeny se jmény odpovídajícími liturgii adventu každou neděli:

Izaijášova, Janova, Pastýřská a Mariina svíčka.

Tak pěknou adventní neděli, jejímž symbolem je láska :-))

k dvanáctému dni jen tak

mé opuštěné dlaně
jsou plné něhy
tolik by chtěly dát
radost a štěstí

mé opuštěné dlaně
otevřené k nebi

intermezzo č. 2 mikulášské

K nám domů nikdy živý Mikuláš nepřišel.

Dárky vždycky nadělil na talíře na vnitřní okenní parapet.

Pamatuji si, že jsem docela dlouho přemýšlela, jak to vlastně dělá.

A proč ve školce Mikuláš byl, i když hoodně podobný paní ředitelce (tenkrát soudružce)

a k nám domů ne a ne přijít, ani s čertem, ani s andělem.

Dětská dušička to ale přijala jako fakt a a už nepátrala.

Až letos. Při rodinném sezení přišlo - po tolika letech!!  najevo,

že jednou k nám ten čert, Mikuláš a anděl přece jen přišel.

Ale já byla ještě malinká, rozumu nepobralá (dodnes to někdy trvá:-)),

a tak si to nepamatuji. Přišli ti tři a tak vyděsili mého nejstaršího bratra, který tolik ječel,

a měl takové to trauma,

že si maminka řekla, že toto už nikdy.

A tak jsem kvůli bratrovi navždycky o Mikuláše přišla.

A poprvé - poprvé za můj život včera nepřišel ani na ten okenní parapet nic dát... děti už nejsou doma a ve víru starostí se na to zapomnělo. Až na telefonní hovor s bratrem. Bylo slyšet, jak je v nějaké veselé společnosti. Na můj dotaz odpověděl, že přece s celou rodinou slaví Mikuláše...

Takže on od dětství a pořád, a já kvůli němu nikdy a teď už taky ne.

Život není fér:-))

den dvanáctý - děti, volný čas a nefeš

Jako kdybych ještě nepoložila žádné otázky.
Takový mám pocit.
Tedy žádné podstatné...
Taky se vám to tak zdá? A to už máme dvanáctý den poutě. A pořád jdeme tak nějak zlehýnka, bez zátěže, jen si tak zvolna kráčíme, jako kdyby nic...

kolikrát to tak je i v životě. Jdeme si jen tak
jako kdyby nic
a pak najednou bác...
a krok za krokem se změní v běh.


Otázky třinácté pro pedagogy:
A co děti, mají si kde hrát? A jak to je s volným časem? Znáte nějaké teorie?
A v čem spočívá kvalita života?
A co na to Mirek Dušín? (Rychlé šípy - J. Foglar)

Otázky třinácté pro filosofy:
A co naše duše? Běží životem s námi?
Které pojetí duše se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
A jak se má Vaše nefeš?

jen tak...

Dnešního rána jsem zažila pro mne něco hrozného.

Máme kocoura, tedy můj 88letý tatínek, který ho má hrozně rád. Ten kocourek přišel letos na jaře o pravou zadní nožku. Bylo to náročné období i pro mne, protože se mu rána nehojila, jak měla a skoro denně jsem s ním po dobu 14 dnů chodila na ošetření na veterinu.

Kocourek se ze všeho vzpamatoval. Až dnes. Zcela náhodou jsem byla dopoledne doma a také zcela náhodou jsem šla dávat koňům seno ne jako vždy, přes dvorek, ale přes naší ulici. A sousedovic foxteriéři se tam rvali doslova jak dva psi. Vracela jsem se za chvíli stejnou cestou zpět, a najednou vidím, že něco mají mezi sebou na zemi a rvou to a kousají

a byl to náš kocourek, bezbranný, bez té jedné nožky nedokázal utéct, a oni ho měli mezi s sebou jak hadr...

sousedé měli zamknutou branku a tak jsem se tam nemohla ani dostat a zachránit jej. Asi jsem nepříčetně na ty psy řvala, protože soused nakonec přiběhl. Ten kocour už ležel na zádech s pacičkami nahoře a vypadal, že už nežije.

Vzala jsem ho do náruče - dýchal. Položila jsem ho do jeho pelíšku. Jeho hlavička mi zůstala na dlani... po chvíli se chtěl postavit, ale skácel se...

Teď je po operaci, spinká...

žije.

Poprvé, poprvé jsem dnes zažila a viděla takto prudký útok zvířete na zvíře.

Vím, že to je příroda.

A že lidé jsou horší.

Ale nepřestává mi být z toho úzko.

Den jedenáctý - "dárkování"

Jsou dny, kdy si dáváme dárky.
Dárkujeme se :-))
Ke konci roku těchto dnů tak nějak přibývá.
Dárky nosí Mikuláš, posléze Ježíšek...
Všimněte si, obdarováváme se na konci roku. Jako kdybychom tím chtěli, možná, dohonit to, co jsme během roku zanedbali. dát najevo lásku tam, kde jsme ji opominuli nebo kde na ni nebyl čas.
Tak aspoň někdy...
Je to v podstatě hodně krásné, ale zároveň smutné.
Že ano...

Otázky dvanácté jsou "dárkovací": dávám vám dnes na naši pouti dárek. Odpočinkový den. Tedy bez otázek...
a to jak pro pedagogy
tak pro filosofy výchovy

den desátý - Barborky

Někdy je dobré dodržovat tradice.

Aspoň já je mám ráda.

Na Ondřeju, Ondřeju, já ti plotem chvěju, jsem tentokrát v zápalu práce zapomněla. 

I na svatú Kateřinu.

Ale dnes je Barbory.

Byla jsem nakrmit teď, už za tmy, naše koně. Kobylka zařehtala na pozdrav.

Kbelíky s granulemi jsem jim nachystala rovnou pod třešeň.

Na nebi už svítil měsíc...

A téměř omylem, nechtěně, jsem zavadila o třešňovou větev.

Zlehka jsem si jednu ulomila

Snad vykvete...

Otázky (už 11?) zvídavě vlezlé pro pedagogy: 

Jsou tradice ve výchově důležité? 

Dodržujete Vy sami nějaké tradice? Čím jsou pro Vás přínosné či vzácné?

A abychom nezapomněli na otázky, vztahující se k pedagogice: jaké znáte přístupy k pedagogice? 

Mají třešňové větvičky, tzv. barborky, něco společného s pedagogickými principy, neboli zásadami?


Otázky pro filosofy výchovy nejprve lehce rozverné, poslední jedna ukrutně těžká :-)
Které pojetí člověka odpovídá tradicím a pověstem s nimi spojenými?
Proč se na svátek sv. Barbory dávají do vázy zrovinka třešňové větvičky?
A co na to postmoderní svět  a pojetí duše?

Intermezzo č. 1: Dušička maličká

Mám dušičku. Maličkou. Bojácnou a chvějící se. I když na to - prý - nevypadám.
Mám dušičku. Takovou stísněnou. A zároveň radostnou a prosvětlenou. Těšící se.
Plnou naděje.

Zítra pořádáme benefiční koncert. A dušička se chvěje :-))

V předvečer svátku sv. Mikuláše budeme s několika studentkami s kasičkami, půjčenými z Charity, prosit o finanční podporu na opravy kulturní památky, mnou milovaného kostela, lidi, kteří se zastaví nebo jen projdou kolem námi pořádaných koncertů.
Možná nás ti oslovení lidé pošlou do háje nebo víte kam.

A tak mám malou dušičku...
Bojácnou
chvějící se, stydlivou, na útěku
a zároveň plnou odvahy.

Pokud vůbec nějakou dušičku ještě mám...

den devátý - jdu si tak světem

Jdu si tak světem a vlastně ani nevím, kam.
Jen někdy to tuším.
Chtěla bych vědět, znát, chápat, rozumět
a mívám pocit
že nevím, neznám, nechápu, nerozumím
už vůbec ničemu.
Ani tomuto světu.

Otázka desátá pro filosofy výchovy: 
Jaká znáte paradigmata a co si o nich myslíte? Pomohou nám žít a pochopit člověka?

Den devátý - desátá otázka pro pedagogy

Co děti nejvíc potřebují?
A nejen děti. Co potřebujeme také my, dospělí?
K životu vlastně jen málo z toho všeho, co bychom si přáli.

Jak jde čas, a já tak nějak s ním, potřebuji, aspoň si to myslím, čím dále tím méně.
Ke štěstí stačí ...
(hmm),
třeba jen voňavé ráno a v něm lidé, kteří v něm se mnou mají být.
Nebo všechno ostatní, když je, jak být má.
Nebo...
vlastně toho potřebuji strašně,
strašně moc.

Jak jste na tom Vy?
Co podle Vás děti nejvíce potřebují?

pozdrav v 00. 00 hod

zdravím všechny v 00. 00 hod.
V hodině nikoho, a v hodině všech. Krásný den :-))

Den osmý: Na rozcestí

Dostali jsme se ve svém putování na rozcestí.
Naše cesty - cesta pedagogů a filosofů výchovy se zde rozcházejí. Půjdeme, půjdete ode dneška každý jiným směrem.
Loučíme se.

Utři si slzy a usměj se uplakanýma očima. 
Každého dne se něco končí, něco překrásného se končí, 
každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná. 
(Jaroslav Seifert)

S loučením je spojeno také setkání.
Takže nebojte, setkáme se - setkáte se - ještě i na této naší pouti.

P.S. Není to zvláštní, loučit se s někým, koho neznáte?
A otázka jen tak - známe se ve svém životě vůbec s někým? Nejsme navzájem jen "cizinci", kteří marně touží po setkání? 

den osmý - nesmělý sníh

Nevím, jak u vás, kdo čtete tyto řádky, ale u nás
padá venku první mokrý, takový ještě dešťový, ještě nesmělý sníh.
Hm. Taky je na počátku :-))

Vpustila jsem dovnitř naši černobílou kočku Mandy, ta se uvelebila naproti mému počítači na topení a spokojeně spinká. Očička zavřená, hlavičku na elektrickém zvonku. Spí si své sny a netuší,
že zvonky zvoní, když někdo přichází.
Ale tam venku přichází zima
a ta u vrátek nezazvoní a nezeptá se, smí-li dál.
Prostě je.
I bez nás.


Otázky deváté, těžké, tentokrát jen pro filosofy výchovy:
Jaká znáte pojetí dítěte? 
A jaké pojetí zde chybí? Které byste dodali Vy sami?
(Nápověda:  skripta Filosofie výchovy)

Otázky deváté, těžké, tentokrát jen pro pedagogy:
Jaké znáte výchovné metody a zásady podle pedagogů?
A jaká doporučení - metod, zásad, byste stanovili Vy sami? Co podle Vás v uvedených metodách a zásadách chybí?
(Nápověda : zápisky z přednášky nebo i na tomto blogu to někde je :-))

k sedmému dni jen tak...

O čem je život?
O Tobě.
O čem je láska?
O tvých snech.

O čem je touha?
O vánočním stromku kdesi v oblacích.
O zasněných nocích
kdy máš v očích
jiskřivý smích

den sedmý - splnilo se...

Sedmý den putování.

Chtělo by to zastavit se, vydýchat. Čeká nás stoupání...

A co potom? Pád?

Ne, nebojte se. 

Vzpomínáte ještě na vánoční koledu? Splnilo se Písmo svaté, radujme se v Pánu...

Vánoce jsou o splnění. O naplnění touhy, očekávání, splněných slibech

o konci roku

splněných úkolech

ukrytých v tajemné noci

padneme pod stromečkem a budeme se radovat.

Splnilo se, je hotovo.

A znovu před startem...

Protože kde je hotovo, nové začíná.

Otázky osmé, radostné, ještě stále společné:

Kdo okny své lásky vidí svět?

A vidíme svět láskou? Není to jen iluze? Taková ta "vánoční?"

A co zima, mráz?

A co na to Mikuláš? 

První malé zastavení na cestě: malá rekapitulace

Pondělí. Už týden spolu putujeme. To to ale utíká, že?

Jako život sám o sobě. Není čemu se divit.

Dostávám od vás od některých odpovědi každý den, a tak s některými putujeme takřka ruku v ruce.

Děkuji vám za to... Hřeje to u srdce (i přes ten divný nečas venku). 

Jen dvě malé věcičky si upravme na další cestu:

za prvé nešťastný Ikarus nebyl Ikarus, to je autobus :-)), (a ani na pana Nohavicu jsem u toho nemyslela)... ale Íkaros...

a za druhé, v některých odpovědích, týkajících se výchovy, od vás čtu, že to je formování člověka a že být vychován znamená umět pozdravit, poprosit, poděkovat, atd.... což není tak zcela a úplně pravda. V odpovědi na tyto otázky prosím, promyslete si : neformujeme, pouze rozvíjíme a být vychován znamená být životně zdatný: tedy být schopný žít samostatně, zodpovědně, smysluplně a tudíž i dobře....