27. 2. 2015

Teorie jablek II.

Na dílčí otázky a cíle navazují předpoklady, případně hypotézy. Protože něco zjišťujeme v rámci informace, použijeme předpoklady. 

P1: Babka prodávala jabka za děravý groš, protože byla chudá a nic jiného k prodeji neměla a potřebovala prodat za jakoukoliv cenu.
P2: Babka prodávala koš jablek jen za děravý groš, protože jí nic nechybělo a nic nepotřebovala a prodávat za děravý groš jí nedělalo problém.
P3: Babka prodávala jen za děravý groš proto, protože byla hodná a chtěla druhým lidem udělat radost.
P4: Babka prodávala za děravý groš celý koš, protože tím chtěla ukázat, že prodej hodnotné věci nemusí být za neúměrnou cenu; ale že to, co je skutečně hodnotné, je penězi nevyčíslitelné.

Jaký výchovný efekt může říkánka mít?

Hluboce filosofický - pokud máme dobré srdce, a jablek plný koš, jejichž vypěstování nám mohlo dát i hodně práce, můžeme si dovolit prodat je třeba jen za děravý groš, protože to, co je skutečně hodnotné, penězi koupit nelze.
Bohatý není ten, kdo hodně má a kdo prodává draze svou práci, ale ten, kdo chce lidem dělat radost.

Neboli slovy  F. Nietzsche - opravdu velký člověk je ten, kdo se rozlévá jako řeka z břehů, nezadržitelně, nedobrovolně...


Hezky česky pěkná říkánka toto vyjadřuje slovy: za děravý groš dala celý koš...

ale možná nemám pravdu a my máme po groších i po jabkách

Teorie jablek

"Byla jedna babka, prodávala jabka, za děravý groš, prodala jich koš."

Výchovný efekt této říkánky?
Odpovědi mne doslova a do písmene "dostaly." Netušila jsem, z čeho všeho se dá udělat hluboce myšlenkový ponor.
Sami uznejte, které teorie z toho vzešly.

1. Babka byla lakomá, protože za děravý groš prodala jablek koš, a ty patrně za ten groš ani nestály.
2. Babka byla hloupá, protože nebyla dobrý obchodník, a svá skvělá jabka prodala jen za děravý groš.
3. Babka byla vychytralá, protože jabka prodala za groš a zbavila se jich tak (nenechala je shnít a i přes jejich nekvalitu je prodala).
4. Babka byla hodná a nechtěla nikoho okrást, tak jí stačil děravý groš.
5. Babka chtěla udělat radost, a když někomu chcete udělat radost, na sumě (ani na děravém groši) nezáleží.
6. Babka chtěla naučit "kupující", že nic není zadarmo, za vše se musí platit, třebaže děravým grošem.
7. Babka si necenila své vlastní práce, a prodávala svou práci pod cenou.
8. Babka tím ukázala, že vydělávat se dá postupně, dlouhodobě (groš ke groši a poklad máš v koši).
9. Za tu dobu, co tam ta babka sedí, je z děravých grošů dnes již miliardář..ka.
10. Babka má dobré srdce a dělá za děravý groš radost druhým, protože sama už nic nepotřebuje.
11. Babka tím ukazuje, že nezáleží na výši finanční odměny, důležité je mít dobré srdce.
12. Babka byla šikovná a uměla jednat a mluvit, a proto u ní bylo možné vše.
13. Babka ukázala, že by lidé neměli přehlížet slabší a měli by jim pomáhat.
14. Babka je příkladem toho,že nikdy nevíme, co se nám přihodí a měli bychom pomáhat druhým.
15. Babka byla lenivá - nechtělo se jí tahat s jabkama zpět domů, a tož je prodala i za děravý groš, aby se jich zbavila.
16. Babka byla zoufalá a nešťastná a prodávala jabka třeba i za groš, jen aby něco z toho měla.
17. Když je člověk v nouzi, prodá i cennou věc pod cenu, třeba i za děravý groš. Doba byla zlá, nedostávala žádný důchod ani sociální dávky.
18. Chuděra babička, nikdo jí nepomohl a za skvělá jabka dostala jen groš.
19. V této říkance chtěl soudruh Lenin říci, že zemědělská dělnice po mnoha hodinové, usilovné práci obdrží pouze děravý groš. Aplikace do dnešní doby znamená, buďme všichni finanční poradci, realitní makléři, manažeři všeho druhu..., hlavně nedělejme nic, co má hodnotu, neboť naše mzda by byla děravá.

A nyní jak by asi vypadal výzkum:
Výzkumný problém: je zaměřen na otázku, zda
má nějaký výchovný efekt ten fakt, že babka za děravý groš prodala jablek celý koš.
Výzkumný cíl: zjistit, proč babka prodávala jablek celý koš jen za groš.
Dílčí cíle:
- zjistit, jestli babka byla hloupá a neuměla obchodovat
- zjistit, jestli babka byla v tak svízelné životní situaci, že prodávala pod cenou, jen aby něco měla
- zjistit, zda babka naopak chtěla jen dělat radost
- zjistit, zda babčino konání nebylo jen výchovným poučením

Výzkumná otázka:
Jaká byla babka, co prodávala jabka a co tím sledovala?

26. 2. 2015

a ještě, dvě pozvání :-))) málem bych zapomněla

Krůčky k dětství


Srdečně zveme 
 na netradiční pojednání o dětství a dítěti
Slovem i hudbou
9. 3. 2015 od 17.00 hod
v Hudebním odd. Knihovny města Ostravy
(u Sýkorova mostu)
Slovo: Miriam Prokešová
Klavír: Jiří Kameník


            
A druhé pozvání je na přednášku o týden později, 16.3.  v pondělí od 16.30hod. na téma 
Radost i pláč kostela sv. Františka a Viktora v Ostravě-Hrušově. 
Jak asi víte, zajímám se o historii i současnost této téměř zapomenuté stavby a ráda se o své nyní již "vědomosti" podělím.

P.s. Nevíte někdo, proč to tady mám tak veliké? Nejde mi to zmenšit...

a co na to Josef Lada?


babka a jabka

Omlouvám se, že jsem tady několik dnů nebyla.
Připravuji si pro vás jabka té babky, co je prodávala.
A tak si pročítám pečlivě i vaše ostatní odpovědi, a je mi líto, že už vás mám všechny odzkoušené :-)))
tolik otázek bych najednou na vás všechny  měla. Sobota by nestačila :-)))
Buďte rádi...
Zítra tedy přijdu s babkou a s těma jejíma jabkama.

23. 2. 2015

láska - páska - sedmikráska

láska páska sedmikráska
přichází a
nelaská
jako láska

jen ticho a smutek
tma

láska jediná

Okna lásky

Hmm. Okna lásky.
Tato otázka byla přímo namířena na odpověď podle M. Schelera.
Každý člověk má své jádro lásky a tím jádrem vidí svět.
Bylo mi divné koukat na svět jádrem, tož jsem tam dala "okna". Protože okna mohou mít okenice, a ty okenice můžeme otevřít dokořán, zavřít, přivřít, pootevřít, dovřít, přibouchnout, zabouchnout...
a láska nebude mít kudyma ven
ale to neznamená, že nebude.

Kdo okny své lásky vidí svět?
Všichni my, lidé.
Dítě, dospělý, starci a stařeny
všichni "koukáme" na svět okny své lásky.
Tak toto byla pro mne správná odpověď, toto jsem chtěla slyšet (tedy spíše číst).

Některé z vašich odpovědí: Kdo okny své lásky vidí svět?

A vidíme svět láskou? Není to jen iluze? Taková ta "vánoční?" Věřím, že někteří ano. Někteří se o to snaží, ale nejde jim to. No a někteří to neřeší, neb byli obětování bohu Molochovi...a stačí jim materiál. Okno lásky nejen že je zavřené, ještě je zablácené, takže přes něj není vidět už vůbec nic (ale mělo by se dát umýt).


·         Snad každá máma vidí okny své lásky svět, první krůčky, první pády, první lásky, první vrásky...svých dětí :) 
·         Já osobně mám pocit, že vidím svět  láskou, pomáhá nám žít, být šťastný, naplňuje některé naše potřeby. Když je nám těžko může nám láska pomáhat, ale jindy se může zdát že láska snad není, nebo nepomůže.

21. 2. 2015

být tak znovu dítětem

Znovu bych být dítětem rozhodně nechtěl.
I když jsem měl, myslím, pěkné, naplněné a bohaté dětství, nechtěl.

 Jsem ráda, že jsem dospělá, to jsem si vždy přála, být velká. Ale nějak to utíká.......

Ano, chtěla bych být znovu dítětem, ale jen na chvíli, abych si mohla užít znovu ten pocit bezpečí v péči mých rodičů a nepociťovat a nevnímat alespoň na chvíli nejistotu dnešního světa…

Jestli bych chtěla být znovu dítětem? A víte, že asi ani ne? Je mi teď, když už mám trochu odžito a ledacos o životě vím (i když mnohé ještě nevím a možná se ani nedozvím), v mém těle dobře. Dítětem se stávám občas při hře se svými dětmi. Užívám si jejich dětství a je to krásné vidět ho z jiné strany, zvenku.

V jistém smyslu ano, chtěla bych zažít opět tu /ne/zodpovědnost malého dítěte nespoutanost a hravost, která je sice i v nás dospělých, ale pod tíhou starostí na ní zapomínáme. Prostě se uvolnit a jen tak být a vnímat vše kolem sebe i v sobě.


Chtěla bych být svojí desetiletou dcerou. Ve škole se učí úžasně, navštěvuje různé kroužky, má spoustu kamarádek a celkově si ten život užívá. Nemusí přemýšlet nad smyslem života, nepořádek za ni uklidím já. Jídlo jí taky nachystám. Do práce chodit nemusí. Navíc i moje dětství bylo fajn, takže bych se klidně vrátila zpátky. 


Tolik tedy několik vybraných, převážně pozitivních odpovědí na otázku, zda byste chtěli být znovu dítětem.
I přes můj výběr, který napovídá že ano, z celkového počtu odpovědí vyplývá něco úplně jiného.
Ne, dítětem byste znovu převážně už být nechtěli, a pokud ano, tak na malý okamžik, ale hnedka se vrátit zpět. Nebo být dítětem s tím rozumem, co máte teď. 

A co já? Ptali jste se mne někteří.
Já bych dítětem být chtěla. Kvůli mamince...., kterou už léta nemám.
Znovu se ukrýt v její náruči
a cítit to bezpečí, a lásku, a vše s tím spojené

i teď mám v očích skoro slzy, když na to myslím

a klidně bych si celý ten život dala znovu, se vším, čím kdy byl

20. 2. 2015

Večerní intermezzo: klopýtám

Přiznám se, klopýtám, hledaje cestu.
Vaše odpovědi na otázky jsou úžasné. Ale? Nevím, jestli některé mohu anonymně použít a citovat. Nevím, pokud Vás budu citovat, zda mám uvést jméno, třeba Hana, Dáša,. Jana, Pavel...
Kudyma jít, kudy se prodírat, aby to i pro Vás bylo záživné a bavilo vás to.
Tak prosím o trpělivost, toto psot putování je pro mne "nové", snad si tímto letem ke slunci vašich odpovědí nespálím křídla jako Ikaros. Ale věřím, že hledající vždycky najde...
kudy kam
ale zatím klopýtám a tápu, tápu tmou, čekajíc na světýlko :-)

Ikarus nebo Ikaros?

A co na to Ikarus? Souvisí se současným dětstvím?

Tak toto byla "fajnová" otázka. A ještě fajnovější byly odpovědi. Vybírám některé z nich:


Ikarus neposlechl rady svého otce Daidalose a zaplatil za to životem. Také dnešní děti neposlouchají rady svých rodičů. Často za to zaplatí tvrdou daň. Chybami se člověk učí.

Ikarus – řecky Icaros – si také dělal podle svého, byl neposlušný svého otce, ale také můžeme říci, že se tak kochal letem a pohledem z ptačí perspektivy, že zapomněl na dobrou radu otce a doplatil na to. Možná ani nechtěl být neposlušným synem,  jen se nechal unést danou situací – nicméně i to je poučné pro naše děti.

Ikarus je album Jaromíra Nohavici, jak souvisí se současným dětstvím, opravdu netuším. Nebo je to značka autobusu. Pokud jde o Íkarose, tak to byl syn největšího řeckého stavitele a vynálezce Daidala.  Se současným dětstvím má společné to, že byl dítě, které chtělo něco vykonat pro svého otce. Chtěl se dostat přes moře do bezpečí. Souvisí to s otcovskou láskou, i když otec nedokázal svého syna zachránit. 

Ano, jistě souvisí. Alespoň v tom, že lidská zkušenost je nepřenositelná a pro děti je neuvěřitelně těžké uvěřit doporučením rodičů. Ale zase je krásné, jak do všeho jdou s přesvědčením, že oni to změní, dokáží, překonají. Nebojí se mít sny a bojovat za jejich uskutečnění. 
Minimálně ti opravdoví IKAROVÉ :-)
A budiž jim za to dík, máme se od nich co učit!

A jinak – byl Daidalos dospělý?  Skutečně zodpovědný? Skutečně zodpovědný otec?
Ještě by mne zajímala jedna věc.  Kde má Ikaros matku? Proč se v báji vůbec neobjevuje, jakou roli hrála v životě syna ona???
Možná však je to příběh jen vztahu syna a otce, o dospívání a touze, o nezralosti na tak velký úkol a touhu. O katastrofálním pádu právě když se mládí příliš rozletělo. Možná o pýše, jež předchází pád.


Děti mají křídla, neskutečnou energii a fantazii. Může být počítač ten, kdo jim spálí křídla? Nebo rodič? Nebo svět? Může to být cokoli. Chtěla bych, aby děti zůstaly dětmi, nesnažily se přeskočit dál.
Jako mimina ať nosí dupačky (nejsou oblečeni jako dospělí), jako děti, ať zůstanou dětmi. Chraňme je, pomáhejme jim, čtěme jim pohádky, ať vidí, co je na světě krásné a že dobro vyhrává


Vidíte tu barvitost vašich odpovědí?
Ani jsem netušila, jak filosoficko-pedagogicky hluboká je tato otázka. A jak nás trápí. Naše vlastní zkušenosti nejsou někdy k ničemu, když má dítě křídla....
Jedna z vás putujících píše, že Ikaros připomíná paní Trudu.
Dívka se také nakonec spálí v ohni...

Ale mne napadá jiná otázka: prošli jsme my sami naším dětstvím ve znamení pálícího ohně? Spálili jsme si křídla? Jsme všichni bývalí malí Ikarové?
Nebo jinak - byli jsme jimi  nebo ještě neustále jsme?

18. 2. 2015

rozzívané ráno?

Tak na toto jste odpověď hledali téměř marně :-))
Ale někteří z vás přece jen - popis rána, kdy se pomalu probouzíte, kdy ještě nechápeme, že už nespíme...
po temné noci, snech.
Ale někteří jste to pochopili tak nějak "dějinně" a nadějně - po noci, po tmě, po něčem nedobrém přijde vždycky ráno. "Rozední" se i v nás samotných.
Neboli ráno moudřejší večera. Nebolí ráno moudřejší večera. 
Nebo také, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být lépe.

Už při této otázce jste se mnozí z vás projevili navýsost filosoficky.
A kupodivu ti, kteří o sobě tvrdili, že k filosofii mají daleko a že jsou jí nedotčeni.

Že by můj "pedagogický" úspěch?
Nemám být tak namyšlená, že ano...

Jedna z vašich odpovědí:
temná noc nemusí být jen v noci, ale třeba i ve dne, pokud máme temné myšlenky a něco nás tíží a trápí, pak i den se nám zdá jako temná noc, ve které se ztrácíme a nevíme, kudy z ní jít ven, kterou cestu a směr zvolit a nebo nás ani nenapadá, kudy z ní vede cesta …Tedy někdy i den  se nám může zdát temnou nocí, po které nastává rozzívané ráno, za které jsme moc rádi, neboť byť jsme unavení a zíváme, nalezli jsme cestu a řešení… J

Temnou noc ale můžeme zažít také i bez trápení a chmurných nevyřešených trápení a myšlenek…- stačí jen, aby bylo nebe bez hvězd a měsíce.. A my nemohli usnout.. a pak následuje rozzívané ráno…

17. 2. 2015

Výchova jako počátek

Zajímavé byly odpovědi na to, jestli výchova může být "nějaký počátek".
Počátek čeho?
Počátek vlastního života, početí a zrození, nebo počátek lidstva, lidské civilizace, počátek vlastního myšlení a sebeuvědomění, nebo spíše počátek poznávání a školního vzdělávání?
Tím, jestli může výchova patřit také k počátkům lásky, zklamání, k počátkům samostatného života, k počátkům manželství, k počátkům neúspěchů a tím i zloby jste se příliš nezabývali.
Já také ne. Přiznám se, svůj dotaz jsem nemyslela takto široce, napadlo mne to až při pročítání vašich odpovědí. 
Že výchova sama je počátkem. Stejně jako filosofie.
Jen teď nevím -
opravdu?

(Zítra se těším na temnou noc a rozzívané ráno....)

16. 2. 2015

"Formování" člověka

A jsme pořád ještě u výchovy.
U toho nešťastného "formování."
Člověk je jedinečná, originální, neopakovatelná bytost.
Nelze ho zformovat.
To věděli již filosofové v dobách dávno minulých, to věděl už Komenský ("nic není třeba vnášet do člověka zvnějška"), to ví Alchymista Paola Coelho, to víme i ze Starého a Nového zákona, že nezformujeme vánek a tam kde je náš poklad, tam je naše srdce...
To věděli pedagogové počátku 20. století, např. Janusz Korczak a další a další,.
Ale my pořád člověka stejně pyšně formujeme v domnění, že k obrazu svému. A ono se nám to tak nějak přesto vymyká z našich možností.
Dětem můžeme dát svou lásku, ale nezformujeme dítě ke svému obrazu, i kdybychom se na hlavu postavili...
ale hned vzápětí máme v pedagogice další témata - např. formy výchovy. Takže nezformujeme, ale formy máme - rodinnou, mimoškolní, školní, sebevýchovnou.
No jo, dobře nám, pedagogům, dobře nám tak :-)


Dovětek: 
Proč ten vánek? - Člověk je jen vánek pouhý, i kdyby stál pevně. Každý žitím putuje jak přelud....hluku nadělá, ten vánek pouhý... (Žalm 39)

15. 2. 2015

Být vychovaný proč? Pro slepičí kvoč

Tak tato otázka byla jedna z těch, u kterých jsem předpokládala určitý jasný typ odpovědi.
Ale nestalo se tak zcela.
Tato otázka byla tzv. "očekávací", jak jste pochopili "vychovanost" (brr, škaredé slovo) člověka jako takového.
Odpovědi byly i takové, které mne zklamaly.
Dočetla jsem se, že vychovaný člověk je ten, kdo se umí slušně chovat, pozdravit, poděkovat, poprosit...
ano, ale toto je pouze částečná odpověď.
Vychovaný člověk umí žít samostatně, zodpovědně, smysluplně. Což autorem je Brezinka.
Dodala bych k tomu ještě s úctou ke všemu živému. Atd....
Ale někdy mne napadá, co je vlastně skutečně "cílem" výchovy?... Pro odpověď bychom museli znát odpovědi na mnohé další otázky, hlavně však především odpověď na otázku proč?
Pro slepičí kvoč
říkávala moje maminka

dávno, dávno tomu

13. 2. 2015

Ranní intermezzo č. 2 - povinnost?

Ano, opakujeme to často, tu kouzelně kouzelnou větu, že žijeme ve světě tak, jak si "to" uděláme.
A přece sami víme, že to zase až tak není pravda.
Neurčíme si, kde a komu se narodíme, vždyť už i Heidegger říkal, že život je "vpád do celku jsoucího."
Prostě se někam najednou bez našeho vědomí vrtneme :-), a už tam jsme, nezávisle na nás.
A tak nějak se v tom matláme a patláme, - a ovlivňuje nás to okolní jsoucí, aniž chceme,
a my hrdě říkáme, že si za všechno sami můžeme.
Houbelec.
Ale pak je tady ten veliký problém, a proto ho patrně Kant zařadil mezi své tři postuláty - vyšší spravedlnost, posmrtný život a svoboda vůle.
Můžeme se rozhodovat. Jsme svobodní.
A proto si za všechno v životě můžeme nakonec my sami, pokud máme něco jako myšlení a rozum v hlavě.
Ale ten Kant k tomu všemu dodává něco v tom smyslu, že člověk má kromě svobody také "povinnost."
Povinnost žít, jednat, být.

A na jiném místě ve svých spisech se k té povinnosti odvolává slovy:
O (povinnosti), jak vznešené máš jméno!

Takže tak.
Čert by se v tom nevyznal.
Natož člověk.

Rozumíte tomu?
Já občas ne.

12. 2. 2015

Kolik nás šlo tou cestou necestou

Tak jsem si vás spočítala. Putováním šlo 55 "filosofů", z toho 13 mužů, 42 žen. Pedagogů putovalo o něco méně... 23 poutníků, z toho 4 muži. Celkově nás tedy bylo 78 poutníků, což je myslím docela slušný počet.... 61 žen a 17 mužů.
Někteří jedinci se putování nezúčastnili a prošli si "jen" zkouškou.
Někdy přemýšlím, jestli to je takto spravedlivé. A že bych neputující měla u zkoušky jo pořádně trápit. Ale sami víte, že se tak nedělo.
Každý jdeme tou svou "poutí", někdo náročnější, někdo zdá se zlehka.
Ale je to jen zdání.
Ať je to jakkoliv, moc všem poutníkům za jejich putování děkuji a vážím si všech, kdo se na cestu vydali a vytrvali a ve zdrávi došli.

Oproti dnešnímu rannímu optimismu - vždyť přece náš život tím "zdrávi došli" končit patrně nebude...

V jakém světě žijeme? - ranní intermezzo č. 1

V jakém světě žijeme?
V moderním, v postmoderním, zavaleni informacemi, v počítačovém,
v krutém,
v bezohledně zoufalém.
Každý myslí jen sebe a každý chce jen přežít.
V slzavém údolí...
plným bolesti a nespravedlivosti,
ve světě smrti, která na nás dotírá ze všech stran.

Ne, ne,  víme přece, a já to vím z Vašich putování, že tomu není tak.
Žijeme ve světě krásném, nádherném, šťastném.

Žijeme ve světě ...
V jakém?
V takovém, jakým si ho uděláme.

11. 2. 2015

O našem putování - úvod

Co tedy v krátkosti říct úvodem?
Bylo to prozatím nejdelší putování, ve kterém jsem položila nejvíce otázek. A to nepočítám otázky pro filosofii výchovy a pedagogiku dohromady. Jak v putování pro filosofy, tak v putování pro pedagogy jsme udělali nejen největší počet putovních dnů, čili šli jsme nejdéle, ale položili jsme si také nejvíce otázek (za posledních 7 let, kdy se studenty putujeme.
Poprvé toto putování nebylo určeno studentům prezenčního studia, ale pouze studentům doplňkového pedagogického studia, kterými jste.
Celkově 12 x se stalo, že poutníci libovolně přešli z putování pedagogů k filosofům a naopak. Patrně aniž to postřehli :-)), dali se jinudy.
Putování byla tentokrát i obsahově velice vyrovnaná.Ani jedno putování nebylo tak krátké a odbyté, aby se nemohlo jako putování uznat nebo aniž bych o jeho "uznání" zapochybovala.
Putování filosofů bylo barvitější a pestřejší, u pedagogů nám to kazily některé otázky, které vyžadovaly jednoznačné odpovědi v duchu pedagogické teorie.
Dostala se mi spousta krásných myšlenek, nápadů, podnětů. Moc za to děkuji.
A ano - omlouvám se některým zmatkům v rámci "zkoušení", kde i přes přesně rozvržený časový plán jsme bývali ve skluzu.
Tolik tedy úvodem. Zítra vám prozradím, kolik nás bylo putujících žen a kolik mužů a kolik nás vlastně šlo...

10. 2. 2015

pozvánka na ples

Srdečně zveme


na 3. ročník farního plesu v Ostravě-Koblově,
který se koná v pátek 
13. 2. 2015 v tělocvičně MŠ na ulici Antošovická.
Oficiální začátek plesu je stanoven na 19:00.

Opětovně bude zajištěno výborné občerstvení, tombola o zábavné ceny a muzika jak k poslechu, tak hlavně k tanci! Můžete se těšit na půlnoční překvapení!!!

Vstupné činí 200,- Kč, a to jak na místě nebo u M. Prokešové

Post -zastaveníčka

Dobrý večer,
takže začínáme. Půjdeme spolu pěkně zpětně... naší poutí.
Všechny jsem si vás vybrala a dala do jednoho souboru :-))
a říkám si, jak rozmanité odpovědi, jakými různými cestičkami jsme šli.
Ale dnes pouze úvodem. Vykročíme zítra. Aby to mělo smysl, budu tady opět každý den.

Jen bych ještě chtěla něco zcela mimo, možná by vás to někoho zaujalo. Pořádám teď v pátek 13. 2. 2015 u nás v Koblově, na ulici Antošovická, v tělocvičně MŠ (zast. Koblov škola, linka 52) už třetí ročník farního plesu. Budeme se scházet od 19.00, hudba je k poslechu i k tanci, vstupné 200,- Kč; výtěžek, pokud nějaký bude, bude věnován na opravy kostela v Hrušově. Každoročně máme i tombolu (z toho, co přinesou - jak se jim říká? - účastníci plesu). Pokud v pátek 13. 2. nemáte ještě žádný program, přijďte.... :-))  budete vítáni...

2. 2. 2015

Abych vás trošku nalákala ...

v post-zastaveníčkách si budeme povídat o naší pouti. Nejen, že vám odpovím na některé otázky :-), ale také mám pro vás připravené různé teorie, především na babku, prodávající jabka, na ovečky, pasoucí se v černém lese, na naše uzlíčky a mnoho dalšího...
A víte, co máme dnes?
Hromnice.
Úžasný svátek. O hodinu více.
Svátek vracejícího se života, přicházejícího jara, prvních světýlek ve tmě. Zima, mráz, tma, spánek končí a pomaloučku, postupně přichází nový život...
Zapálíme svíčku
a těšíme se na všechno, co přijde.
Plameny nás nespálí a i když shoří, po tmě tmoucí přichází vždy nové ráno, nové světlo.

Naši předkové to věděli...

   Na Hromnice – pul žimnice.
Na Hromnice jasná noc – bude ještě mrazů moc.
    Na Hromnice zima s létem potkala se.

Hromnice jsou známy a slavily se již od středověku, Během nich se hrály hry, kterým se říkalo „žalostné“ (chandeleur). K hlavním zvyklostem tohoto svátku patřilo zapalování svíček, kterým se říkalo hromničky. (Hořící svíce je symbolem života). Konala se také procesí, ve kterém kráčeli významné osobnosti se svícemi vyrobenými nejlepšími řemeslníky.

K Hromnicím se váže mnoho lidových pranostik, předpokládá se, že má být v hospodářství ještě polovina krmných dávek a polovina živin pro rodinu, aby se zima spokojeně přečkala. Tomu odpovídá pranostika: „Na Hromnice – půl krajíce, půl píce“ nebo jiná pranostika, týkající se počasí: „Svítí-li slunce na Hromnice, je toho roku mnoho trávy v ozimu“ (je hezké počasí a plevel má čas vyrůst a ohrožovat tak úrodu). Očekává se jaro, ale to je ještě někde vysoko nad mraky, zima ještě může udeřit a než se příroda prosvětlí teplem a sluníčkem, nějakou chvíli si ještě počká. 

Jsme i my ve svých životech jako hořící svíce...?
Nebo ne?



1. 2. 2015

dnes pro radost :-))

Pejskové mých synů na vycházce zimní krajinou :-)))