11. 5. 2016

den desátý

Samé špatné zprávy. Některým dnům se prostě podaří být tzv. Den blbec 😄.
Jeli jsme podle mapy na několik jistě krásných míst. A i přes velké cedule, ukazující směr, tak daná místa na svých místech prostě nebyla. Byzantská  pevnost - nic. Dva monastýry - a
kde nic, tu nic...
Tak jsme jeli zpět s nepořízenou.
A z Ostravy ze školy také spíše nepříjemné zprávy.
A tady na tohu také tak. Nějak vás putujících také ubývá.
A z Karviné také spíše nedobře než dobře.
Ach jo.

Otázky pro filosofy z Ostravy:
Odkud se bere chuť žít a jakou znáte typologii lidí podle této teorie?
A co na to Gilgameš a Kleopatra?

Otázky pro pedagogy Karviná:
Které dílo Komenského je považováno za jeho stěžejní?
A jak ovlivnil  metody  výuky a výchovy?

5 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Dobrý den, nevěšte hlavu. Myslím, že mnozí Ostraváci putovat teprve začnou. Dne 25.5. nás čeká obáváná zkouška ze spec. pedagogiky a pí Doc. Zezulková nám opravdu naložila. takže můj názor je, že lavina poutníku se po tomto datu na vás teprve vrhne.... Irena P.

vach řekl(a)...

Chuť žít se bere v každém z nás. Je to schopnost překonávat nástrahy a překážky v životě. Ve škole jak se dítě naučí zvládat zadané úkoly tak většinou přistupuje k úkolům v životě. Rodič může dítěti pomoci, jak se to naučit, ale to naučení musí dítě zvládnout samo. Podle mého názoru člověk, který se špatně naučí zvládat každodenní práci, dříve či později bude mít problém zvládat chuť žít. Budou se kupit problémy a on nebude vědět co s tím.
Rozdělení lidí?
Ti kteří chtějí, mají cíl, nějaký vzor(člověka, práci předmět atd).
Ti kteří jen proplouvají životem, berou to co jim přinese.
Ti kteří se časem života unaví a nechtějí žít.

Unknown řekl(a)...

Chuť žít je nám dána do vínku od přírody, stejně jako jiným tvorům. Je to pud. Díky chuti žít člověk překoná i těžké nemoci, zlá období v životě i všeliká utrpení. Je to to, co nás žene dál.
Lidé spadají do tří skupin. Podle Chardina jsou to pesimisté, světáci a nadšenci.
Pesimisté životem proplouvají, chtějí prožít svůj život v klidu.
Světáci se soustředí na to, aby si svůj život parádně užili. Cílem jejich života je užívání si vlastních potřeb někdy i na úkor druhých.
Nadšenci jsou lidé, které žene vpřed radost z úkolů a překážek které musí překonávat. Když něco dělají, snaží se to dělat co nejlépe a i průběžné pozitivní výsledky práce jim přinášejí radost.

Ve starosumerském eposu o Gilgamešovi, Gilgameš pochopí, že je důležitý způsob, jakým je život prožit, a že nesmrtelnost člověka spočívá v jeho činech. Tedy pokud člověk životem pouze proplouvá nebo pouze požitkaří, nemůže se stát nesmrtelným.

Unknown řekl(a)...

Bez chuti žít, bychom tady vlastně asi ani nebyli. No a ta chuť se bere z nás samotných. Sami chceme něco v životě dokázat a zažívat a to nám dávat tu chuť k životu. Bohužel někdy se stane, že o tu chuť přijdeme a uděláme pak hloupost. Řada lidí se pak pokusí o sebevraždu. Ke ztrátě chuti k životu dochází při ztrátě lásky, ztrátě práce nebo nesplnění svého stanoveného životního cíle.

Rozdělit lidi je hodně složité, každý jsme jiný. Ale asi bych souhlasil s názorem kolegy Michala Vacha a jeho rozdělením a to na:
1. Lidi, kteří mají svůj životní cíl,
2. na lidi bez vlastního názoru, kteří jen tak bezcílně proplouvají životem,
3. lidi, kteří od života už nic nečekají a chtějí ho ukončit nebo o chuť k životu přišli.

V eposu o Gilgamešovi má Gilgameš svůj životní cíl a to být nesmrtelný, ten se mu však nevyplní.
Kleopatra měla také svůj životní cíl a to být mocná a vládnout co nejdéle co největšímu území Egypta.

Eva Brachmanová řekl(a)...

Motorem našich životů je vlastní touha po seberealizaci, Pierre Teilhard de Chardin o nutnosti seberealizace hovoří jako o chuti žít. "Chuť žít, PRAVÁ chuť žít - to je tedy po všech analýzách základní zpružina, která pohání a řídí vesmír po jeho hlavní ose komplexnosti a vědomí."
V Eposu o Gilgamešovi je stěžejní touha po nesmrtelnosti - rostlině nesmrtelnosti a nakonec pochopí, že nesmrtelnost člověka spočívá v jeho činech.
Kleopatru v životě zřejmě hnala touha po moci, která se ji stala osudnou a raději spáchala sebevraždu.