Taková pěkná neděle.
A opět doma.
Manžel byl už v práci na noční. Ráno spokojeně a nerušeně usnul.
Najednou však odněkud zakokrhal náš kohoutek. Vůbec jsem nechápala, odkud to kokrhání přichází a proč je tak blízko.
Vyskočila jsem z postele a snažila se toho kohouta najít. Kde jinde, než na dvorku.
Ale nikde jsem ho neviděla. Jen to kokrhání bylo pořád slyšet.
Až najednou - vrátila jsem se zpět a uviděla ho. Ten malý zakrslý holandský kohoutek stál za oknem na parapetu, asi jen metr od hlavy mého spícího muže a kokrhal jak o dušu. Dělilo je jen okenní sklo.
Méně příhodné místo si opravdu ke svému rannímu kokrhání najít nemohl...
Kdyby to nebylo tak vážné vzhledem k potřebě nerušeného spánku, připadlo by mi to hodně legrační.
Ale takto jsem jen stála a koukala na ten podivný scénář, vystřižený ze života, který prostě jen tak nevymyslíte :-))
Otázky pro filosofy z Ostravy:
Jak se vám jde naší poutí? Kokrhá vám cestou také někde nějaký kohoutek?
Vzpomínáte si na nějaké své oblíbené zvířátko z dětství?
Ve kterém pojetí duše se to jen "hemží" zvířaty a v jakém slova smyslu?
Co je frávartí?
Otázky pro pedagogy Karviná:
Jak se vám jde naší poutí? Kokrhá vám cestou také někde nějaký kohoutek?
Vzpomínáte si na nějaké své oblíbené zvířátko z dětství?
Co byste poradili člověku, který unaveně sedne do trávy u cesty a nechce se mu jít dál? Znáte nějakou metodu motivace, která může zabránit rezignaci?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Poutí se jde docela dobře.
Snad každý má někdy nějakého kohoutka, který kokrhá přímo u hlavy.
Poutí se jde dobře. Je to pouť zajímavá a poučná. Je lepší když kokrhá kohoutek, než když zvoní hrana...
V dětství jsem choval králíky, i když jsem k nim měl kladný vztah, vždycky skončili na pekáči....
Frávartí je nebeský dvojník každého živočicha v zoroastrismu.
Poutí zatím procházím, ale došlo i na škobrtnutí. Uvidíme, co na mě ještě čeká a jsem na to zvědavý.
Pokud bych hledal kohouta, tak jich je hodně. Je to práce, jsou to jiná lákadla. Velmi často si člověk při učení hledá jinou pracovní náplň (vysává, utírá prach atd.) To je má dlouholetá zkušenost a dokážu to ovlivnit pouze tím, že se učím a věnuji úkolům ve studovně, kde nemám možnost dělat domácí práce.
Pokud jde o zvíře, tak je to asi pes. Toho považuji jako nejbližšího přítele člověka.
Podle mě se to zvířaty hemží v dobré a špatné duši. Tyto duše si můžeme přirovnat k různým zvířatům. Pod dobrou duší si můžeme představit hrdličku, holubici, kočku atd. pod špatnou duší pak hada, krkavce apod.
Pouť je dost niterná, ale někdy je fajn se zastavit a popřemýšlet...
Zvířátek bylo v mém dětství dost, ale nejvíc asi vzpomínám na mourovatého kocoura, kterého jsem měla u babičky. Jmenoval se Ferdinand de Este (v té době jsem byla dost zahloubaná v historii, další kocour byl Kryštof Kolumbus)a když se zjistilo, že je to kočka a ne kocour, tak záhadně zmizela...tuto skutečnost jsem se dozvěděla až po letech...tak nevím, je lepší dětem lhát a říkat milosrdné lži?
Ve slovanském pojetí duše se to hemží zvířaty, duše na sebe může brát podobu ptačí, nebo hmyzí...
Frávartí je nebeský bojovník každého živočicha v zoroastianismu.
Okomentovat