Takže jsme doletěli a je asi čas jít už dál po svých. Nebo se připravovat na další let?
Zpracovávám obrázky zelinky Přiďkumě a připravuji slibovanou "galerii". Docela se těším, až trošku oživí náš blog...
Hodně z vás mě svým zpracováním letu a myšlením mnohdy se zarudlýma, ale občas i jasnýma odpočatýma očima chytilo za srdce. Podařilo se nám společnými silami (nebojím se to říct) "oživit" filosofii, vnímat její podstatu - vrátili jsme jí dech a význam. Bylo úžasné pozorovat váš zájem, číst vaše myšlenky (myslím všech zúčastěnných) a vidět hloubku vašeho myšlení a uvažování o světě a životě.
Pro krátkou rekapitulaci - nejzáludnější otázky byly tři: za prvé ta, kterou jsem se ptala na triumfální konec. Pak otázka, ptající se na rozdíl mezi dítětem a dospělým. No a rady si mnozí z vás nevěděli ani s tím, jak tajemně a nepoznán, básnicky žije člověk na této zemi :-), tam jste někteří skutečně "básnivě" tápali. A nejrůznoroději jste odpovídali na otázku, zda šťastní lidé mají šťastné děti.
A také bylo znát, že malé děti v nás žijí svůj život celkem i naplno a jsou docela v pohodě a mají se fajn. A co více, podle vašich slov máte to malé dítě v sobě docela i rádi... Vlastně - já mám taky ráda tu holčičku, kterou jsem kdysi byla (a pořád vlastně ještě jsem, i když vidět to asi moc není).
Takže jsme všichni sami se sebou v docela dobré společnosti :-)
Což je myslím hodně pozitivní náhled.
1 komentář:
Vždycky je mi líto, když pod vaším povídáním není žádná odezva, ale doufám, že víte (i když složka komentáře zůstane prázdná), že vaše moudré řádky čteme, že nám pomáhají a že jsou pro nás inspirací a pohlazením zároveň.
Jana Macečková
Okomentovat