Často si kladu vysoce náročnou filosofickou otázku, hlavně teď v době před Vánocemi, kdy se více zaměřuji na to, aby domácnost byla opravdu čistě připravená na příchod Ježíška.
Prosím vás všechny, nevíte náhodou, odkud se pořád bere prach? Jednoho dne setřete, druhý den tam opět bůhví proč je. I pátrala jsem. Protože si často a ráda kladu otázky a o to usilovněji hledám i odpovědi.
A našla jsem. Může za to, kromě prášení lidského, i prach vesmírný. Vesmír tam vysoko nad námi si prostě dýchá, žije a práší, a jeho prach dopadá i na naši matičku zem. O to by nešlo, ať si dopadá, ať si práší, ale proč zrovna i do našeho obýváku, na náš nábytek, na můj počítač a já nevím na co všechno, co je jako "moje"? Lépe řečeno naše?
Uff. Když udělá nepořádek dítě, učíme ho, ať si to po sobě hezky uklidí. Když ne zcela, aspoň částečně.
Ale když nám dělá nepořádek samotný Vesmír?
Ty hele, ukliď si to po sobě sám, kamaráde.
Myslím, že se mi směje. A navíc pěkně z vysoka...
Otázky desáté, vesmírně pozemské:
1. Věříte v dobro lidí?
2. Jak byste charakterizovali dobro a zlo? Jsou k tomu nějaké filosofické teorie? Nebo máte i vlastní?
3 A co prach? Patří do sféry dobrého či zlého? (Utírá si prach i příroda, nebo kam se v té přírodě ztrácí, ztrácí-li se?)
