Vidět?

Vidět smrt v přímém přenosu.
Policista, neozbrojený, zraněný, ležící na chodníku, se zvednutou rukou proti útočníkovi, který do něj nemilosrdně pálí samopalem.
Možná je o tomto tento náš svět.
Možná se podobné situace na různých místech světa dějí každodenně, jen my to nevidíme.
Nevíme o tom.
Člověk proti člověku.

Jen maně si vzpomínám na jeden slogan na placce, prodávající se v době mého mládí.
Zastavte zeměkouli, chci vystoupit...

Tak nějak

unaveným poutníkům

Všem unaveným, zlehýnka a pomaloučku putujícím poutníkům:

život není o spěchu, ale o umění zastavit se

před horou vysokou

i před údolím

kráčet svou poutí

a vnímat slunce, déšť i oblaka

slunce je radost,
déšť jsou slzy
a oblaka jsou z větru, který nás ovívá

a osvěžuje

na naší pouti

daleké

A další

pondělní ráno.
Za chvíli pozhasínám světla, zamknu domovní dveře a téměř po třech týdnech půjdu do práce.
Uff.
Vánoce byly nádherné, a to se vším všudy. Sešlo se nás u nás doma hodně, 22 lidí dohromady v jeden den.
A najednou ticho, prázdno.
Jen kočka shodila na zem můj futrálek od brýlí, když si usmyslila lehnout si před monitor počítače.
Nezbývá než dopít ranní čaj, vypnout počítač a jít...

Nový rok začal...
A venku sněží. Tak to má být :-)

P.S. 1: Pročítám si průběžně vaše putování a jsou nádherná. Moc děkuji.
P.S. 2: A přemýšlím, že asi udělám to, co jsem ještě nikdy neudělala - na některé otázky a podněty odpovím rovnou sem na blog...

Krásné Vánoce všem :-))

Ani se to nezdá, ale doputovali jsme.
Naše pouť je u cíle.
Přeji krásné, radostné Vánoce vám všem.

den dvacátý devátý - noc před Štědrým dnem

Máme noc před Štědrým dnem.
Nebo jinak - jsme v noci před Štědrým dnem.
Očekávané se blíží.
V posledních letech počítám, kolikátý Štědrý den to pro mne vůbec je.
A kolik jich asi tak ještě bude.
Nikdo to přesně nevíme...

Tak si ho užívejme :-)))


Otázky?: Dnes již bez otázek. Omlouvám se, že jsem nestihla ještě odpovědět na vaše otázky. Snad během Vánoc...

Den dvacátý osmý - děkuji

Už spolu jdeme 28 dnů.
Bylo to zvláštních 28 dnů. V mém životě se během nich docela hodně stalo, a to nejen v minulosti, ale také v současné době.
Mám pocit, že jsem se s tím vším s vámi se všemi o to podělila, aniž jsem to měla původně v úmyslu. Tak nějak jsem vás ne zcela chtěně "zapletla" do svého života...
Omlouvám se za to. A zároveň vám všem moc děkuji. Za to, že jste, a že jste se mnou putovali touto zvláštní poutí. Hodně mi to pomohlo, někdy dojalo..., někdy povzbudilo, ukázalo jiný úhel pohledu.
Na světě je krásně a šťastně, pokud jím putují lidé jako jste vy...
Děkuji.


Otázka 29? 
Už jste se ve svém  životě smířili s tím, že jsou otázky, na které nejde odpovědět?
Pokud ano, které to jsou (pokud to není příliš osobní) a jak si na ně odpovídáte?

den dvacátý sedmý - smysl

Máme ze včerejška zpoždění.
Stalo se.
Ne vždy všechno v životě stíháme.
Už Komenský říkal:  žeť všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest...

My momentálně kvaltujeme.
Jako kdyby celý svět kvaltoval.
A přitom budeme oslavovat narozeniny, svátek někoho, kdo přináší pokoj a lásku.
Budeme oslavovat veliký dar, a proto si i my dáváme dárky.

A tak někdy přemýšlím - stíháme být my samotní "dárkem" pro ostatní?
Potřebuje nás v životě někdo?

Protože se říká, že jen pokud ano, má náš život smysl.
Proč?


Otázky dvacáté osmé o smyslu:pro obě skupiny poutníků 
Vnímáte ve svém životě smysl toho, co Vás potkává a co se Vám děje?
Má tento svět, tento život vůbec nějaký smysl?
Znáte nějaká moudrá slova moudrých lidí o životním smyslu?

P.S. Omlouvám se těm, kteří včera marně čekali na nové povídání a otázky. Nestihla jsem, byli jsme v předvánoční Praze a protáhlo se nám to.... (ale za to padl rekord v počtu návštěvníků na tomto blogu za den :-) děkuji..)

den dvacátý šestý - dráček

Vždycky v době adventní se mi vybaví mrznoucí ruce a křupavý bílý sníh pod nohama

- to když jsme s maminkou ještě za tmy vstávaly a spěchaly na roráty.

A pak na období, kdy se u nás doma setkávalo několik tetek, a babička, které jsme neřekli jinak než babina, 

a od rána do večera se peklo cukroví.

Ta hlavní teta, co pekla, to byla "tante Femi." 

Tante Femi ... Jen seděla za stolem, a válela těsto, a ostatní kolem ní jen běhaly. A ona seděla a válela, a válela... a tvarovala a tvarovala :-)

Večer byla napečena vždy celá veliká krabice, plná cukroví.

A venku sníh, a ...

a všechno bylo jiné než dnes.

Byli jsme nakupovat dárky, a zabrousili jsme s manželem do prodejny nazvané Dráček.

Žasla jsem - tolik stavebnic, tolik hraček, tolik lega a já nevím čeho všeho.

Být dítětem, tak se tam zblázním z toho, že bych nevěděla, co vlastně chci, co vlastně chtít, co bych chtěla...

Byla jsem tam tím tak nadšená, že mne manžel musel odtama téměř odtáhnout.

Být teď tak znovu malá...

Díky Bohu, že už nejsem.

Kde by byly roráty, a promrzlé ruce, a sníh, a pečení cukroví

 a tante Femi...

Otázky dvacáté šesté nostalgicky vzpomínkové pro obě skupiny poutníků: 

Vzpomínáte si na nejkrásnější dárek pod stromečkem, který jste kdy dostali?

A vzpomínáte si, který Váš dárek udělal někomu tu největší radost?

Intermezzo č. 5. tenkrát jako dnes

Někde kdesi daleko,
v nějakém Betlémě, stojí oslík a kravička
pasou se z jesliček

Město se plní lidmi, kteří sem přicházejí na sčítání lidu...

Blíží se DEN

Někde kdesi tady
v nějakém světě
se lidé chystají
na Vánoce.

Vánoční svět, vánoční lidé. Vánoční čas.
Je v každém z nás
jako tenkrát
jako dnes.

Blíží se DEN

jen tak... poděkování

Chtěla bych jen tak, všem, kteří jste si toho povšimli, a především těm, kdo pomohli, moc poděkovat za podporu při shánění financí nutných k vyúčtování dotace.
Zázraky se dějí. Nebo máme jen neuvěřitelné štěstí nebo prostě nevím, jak vlastně...
Ale dnes jsme sice naprosto vyčerpaní, vyprahlí, téměř zdevastováni starostmi a stresem, požadované finance na spoluúčast za pomoci dobrých lidí přece jen dali dohromady a půl hodiny před daným termínem zaplatili...
A všechno dobře dopadlo.
Je to neuvěřitelné.
Budou Vánoce... :-)

den dvacátý pátý - štít

"Život je několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly. Však není nutné říkat to dětem."

Tak nějak to řekl Marcel Pagnol ve své knize Jak voní tymián.

Dlouho jsem byla těmito dvěma větami téměř fascinovaná.

Až tak, že jsem přišla na to, že nejsou pravdivé.

Život je několik radostí, které nikdy žádné žaly nemohou vymazat. 

A jednou prožitá radost se stává - navždy - štítem proti úzkosti. 

Prožitá radost je tím, co nás drží nad vodou a dává nám sílu a chuť žít.

Možná proto máme (někteří, ale myslím, že většina), tak rádi Vánoce.

Jsou o prožité radosti.

Radosti kdesi tam, daleko, 

v dětství...

Otázky dvacáté šesté pro filosofy i pedagogy: 

Která z otázek se Vám prozatím nejvíce líbila a proč?

Jak se Vám jde naší poutí? "Jde" to?

den dvacátý čtvrtý - co je dobré vědět

Co je i přes ty uzlíčky v nás i mimo nás do života dobré vědět?
Že jsme šťastní. Nebo že bychom být měli.
Že i přes to všechno, co se děje, i přes to putování, klopýtání,
pády na zem cestou životem,
je na světě fajn.
Být je fajn...

A nenechme si to nikým a ničím kazit.
Ani vysokou horou před námi,
ani strmým pádem, možná dolů...
možná nahoru

Otázky dvacáté páté, dnes "opačné": 
Na co byste se rádi zeptali Vy mne?

Jen tak - den dvacátý třetí: uzlíčky

Ráno raníčko panna vstala
prádlo si v uzel zavázala

ráno raníčko lidé vstali
do práce pilně spěchali

v přeplněných ulicích a v tramvajích
své uzly prádla
někde nechali


Otázky dvacáté třetí jen tak společné pro filosofy výchovy i pedagogy:
Kde jsme v tom spěchu letu nechali svoje "uzlíčky"?
A co Vánoce? Patří do našich "uzlíčků" nebo jsou mimo ně?

Den dvacátý druhý - dlouhá krátká pouť

Jsme dlouhá pouť.
Život je dlouhá pouť. Nikdy nedopsaný příběh.
Krásná pouť. Plná tajemství.
A plná otázek.
Plná nevyřčených slov.
A jen několik málo uspokojivých odpovědí.

Jsme dlouhá pouť...
a přitom tak bolestně krátká


Otázky pro pedagogy, náročné:
Jak je vnímán život a škola z hlediska alternativního školství?
Která z alternativních škol je Vám nejsympatičtější a proč?


Otázky pro filosofy výchovy, náročné:
Co znamená výraz trojnost člověka?
A co na to Rudolf  Steiner?

otázky 22. odvážné pro filosofy výchovy:

Takže už je večer, a slíbené otázky nikde.
Tak tady jsou:
Jaké znáte stupně chutě žít podle P. Teilharda de Chardina?
Jak rozumíte pojmu "dvojí naivita"?
Podle čeho se pozná, že máme chuť žít? Znáte nebo potkali jste někdy někoho takového, kdo touto chutí doslova sálá?

intermezzo č. 4 - tulák

Když budeme chtít smazat hranici mraků,

která nás odděluje od jiného království,

veď naše nezkušené činy.

A když udeří předpovězená hodina,

probuď v nás veselou náladu tuláka,

který si zapíná svůj tlumok,

zatímco za zabláceným oknem se poznenáhlu

začíná rozednívat!

G. Marcel, Homo Viator

den dvacátý prvý - pondělní ráno

Pondělní ráno.

Musím se usmívat při vzpomínce na jednu studentku, která si pondělí nazvala jako "pondělisko" a pátek naopak jako "paťulinek."

Sama osobně mám taky paťulinek ráda - nastává období, kdy můžete zalézt do své nory a nikdo na vás po tři dny nemůže :-)) Starosti, práce a vše s tím spojené se odkládá na - pondělisko...

A vstávat do nového dne a týdne může být někdy obtížné. S vědomím povinností, úkolů, restů

by bylo nejlepší se zahrabat do postele a nevstávat vůbec.

Ale takto - takto - se přece žít nedá. Nemůžeme se v pondělí těšit na pátek, ukrývat se, zalézat někam do neviditelna...

Máme žít naplno nyní, teď a tady.

Nečekat, že jednou bude, budeme spokojení a šťastní, 

ale být spokojeni a šťastni nyní, v tomto okamžiku. Teď. 

Jste?

A k tomu bychom měli pomáhat i všem ostatním.

Ach jo...

Otázky dvacáté druhé pro pedagogy: 

Jaký by měl být pedagog volného času? Co by měl zvládat?

Otázky dvacáté druhé pro filosofy výchovy - budou až odpoledne :-))

Den dvacátý - Třetí neděle Gaudete, pastýři a my

Dnes máme třetí adventní neděli, a zapalujeme třetí svíčku, zvanou Gaudete, v překladu radujte se! Tato svíčka by měla být růžová, je nazývána také pastýřská, a představuje radost jako takovou. Radost... ale proč pastýřská? 

Radost pocítili nejprve pastýři. Chudí, bez ničeho, bez bohatství, toulající se za svým stádem po kopcích... Uviděli hvězdu a uvěřili. Že život má smysl. I ten pod oblohou, i ten zdánlivě beze smyslu.

V minulém století filosof M. Heidegger hovoří o tom, že člověk je "pastýřem svého Bytí." On měl vůbec spoustu takových zvláštních výroků. Člověk je vpádem do celku jsoucího, je před svou smrtí předbíhající se, naslouchá volání bytí, nic nicuje, žijeme na špičce okamžiku, filosofie je zodpovědné odpovídání na bytí jsoucna... a mnohé další. 

A radost? Ta je podle E. Fromma "neutuchajícím žárem v naší mysli."

Tak se podívejme na třetí adventní svíci, zastavme se v běhu starostí, a mysleme na radost jako na něco, co nehledáme pro sebe, ale pro ty druhé, které chceme obdarovat... v nastávající době Vánoc.  

Otázky hluboce zamyšlené pro filosofy výchovy: 

Co znamená být pastýřem svého Bytí? A co s tím může mít nebo má společného výchova?

Otázky rovněž hluboce zamyšlené pro pedagogy: Co má učitel - vychovatel společného s pastýřem? Respektive měl by mít? Je učitel, vychovatel pastýřem?

Otázky pro pedagogy i filosofy společné:

Pásla ovečky v zeleném háječku.... co mají ovečky udělat? Proč asi?

Nápověda (k písničce, ne k významu): http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/detske-pisnicky/pasla-ovecky-300593

jen tak - jako v pohádce

Jak to v životě chodí?
Jako v pohádce. Dobro vždy vítězí.
 (?)
Ne, v životě tomu tak není.
Ale v pohádce je po-hádce.
Ne v životě, ale v duši. V srdci. V mysli.
Aneb slova, slova, slova.

Přiznám se, pro mne momentálně jsou.
Vidím před svýma očima pořád oči vystrašeného nebohého kocourka, kterého rvali dva neudržitelní psi
a kterého jsme nezachránili, i když pomoc hledal.
Otvírám dveře a pořád čekám, že tam bude...
je po-hádce
nebude už nikdy.

Tak to v životě chodí. A nejen se zvířaty.
Nekončí jako pohádky, ale čas jde dál bez hádky.
Nebo měl by.
Jinak se utrápíme...

O tom jsou pohádky.
A proto jsou...

den 19 - Bajaja

Vždycky mě fascinoval Bajaja. Tedy ten princ z pohádky.

Za chvíli už dojdeme k vánočnímu období, z televize se budou linout pohádky jedna za druhou...

Proč říkám "linout"?

Uvědomila jsem si zvláštní věc. Pohádky o vánocích vždycky jen většinou slyším. To jak trávím Vánoce v kuchyni, zapletená do různých domácích prací, nemám, prostě nemám čas si sednout k televizi a koukat. A tak většinu pohádek jen slyším, většinu jsem neviděla nikdy celé, z většiny znám jen části... nikdy ne od začátku.

Ale vždycky se mi líbil Bajaja. Je tam nějaký mluvící kůň, který je prý matkou, a vyslovení jména Bajaja zní velice hezky a mile...

Tak vidíte, jak na tom jsem. Většinu normálních klasických pohádek z televize dohromady ani neznám. 

A to prý mi někteří studenti říkají "pohádkářka" :-))

Otázky dvacáté odlehčeně kreativní pro pedagogy i filosofy výchovy: 

Jaká byla Vaše nejmilejší, nejoblíbenější pohádka z dětství?

Uměli byste nakreslit nebo nějak jinak kreativně zachytit "svou" pohádkovou postavu? Pokud ano, zkuste prosím...

Jaký význam má tato pohádka? : Žili byli děd a babka a slepička kropenatka? Znáte ji?

P.s. hmmm, teď mě napadlo, že vážené inženýry a magistry "nutím" do kreslení.... hmm, pohádkové postavy... omlouvám se. Navíc před vánočními svátky, v tom největším shonu... to mám teda odvahu :-))