V cíli...(?)

Slíbila jsem, že naši pouť ukončíme 5. 5. 2017. Tak tedy slib plním. V nejlepším se má přece přestat, říká se...
Možná nějaké důležité otázky zde nezazněly, možná jsme více klopýtali, neusedli včas na pařez u cesty, nepohlédli vzhůru k oblakům a ke sluníčku. Možná to nebyla cesta až tak snadná a možná naopak byla až příliš přímá a jednoduchá... kdo ví.
Každá pouť je vždy jiná, neopakovatelná, tak doufejme, že takovou byla i ta naše.
Nedošli jsme do cíle - protože do cíle vlastně nikdy nedojdeme. Cesta - cesty stále vedou dál a jinam. A vlastně nikdy nekončí.
Děkuji vám všem poutníkům za váš čas, za vaše putování, za vaši cestu.
Mějte se moc a moc hezky,
přeji hodně krásy a spokojenosti na té vaší další cestě, ať je vaše putování plné štěstí,
Vaše mp

Příběhy...

"Takový je život lidí. Několik radostí, velice brzy smazaných nezapomenutelnými žaly...", napsal ve své knize Jak voní tymián spisovatel a dramatik Marcel Pagnol.
I když ta věta zní velice přesvědčivě, myslím si, že tomu tak není - těch několik radostí, které v životě zažijeme - zažíváme, nám nikdy žádné žaly a smutky ze života nevymažou. Nemají tu sílu. Dokonce naopak - prožité radosti se stávají časem jakýmsi pomyslným štítem proti úzkosti.

Vracela jsem se dnes krásným ránem vláčkem z jihu Slovenska sem k nám nahoru, do Ostravy. Pozorovala jsem krásnou krajinu tam někde venku za oknem...
a padl na mne podivný smutek.
Všechno končí, neustále něco začíná, a pořád dokolečka dokola. I ta města, vesnice, krajina má svou historii, své lidi, svůj příběh. Všichni vlastně tvoříme příběhy. Příběhy života, světa, lásky, bolesti - prostě toho všeho. (Čeho vlastně?)


Otázky dvacáté druhé, vzpomínkové:
Jsme, my lidé, skutečně utkáni ze svých smutků a vzpomínek? A pokud souhlasíte, co to znamená?
Z čí teorie a myšlenek to vychází?
Má s tímto nějakou spojitost třeba Babička Boženy Němcové nebo přímo samotná Božena Němcová? :-) Pokud ano, jakou?
A otázka osobní, dobrovolná: Hledáte (nacházíte) v sobě to dítě, kterým jste kdysi byli? A opět - pokud ano, jaké to dítě je? Uměli byste ho popsat?

jsme pťed posledním stoupáním... ale moc se omlouvám, jsem na Slovensku a nemám tady českou klávesnici
sednľte si do trávy u cesty a odpočívejte....
pokračovat budeme v pátek 5. 5., do céle dojdeme v nedľli.


otázky dvacáté první:
Na co byste se rádi zeptali Vy mľ?

Tajemná noc

Noc před prvním májem.
Beltain, Valpuržina noc....slet čarodějnic...
Hmm.
Za mého dětství toto nebylo. První máj byl jiný, i noc před ním neměla s tím vším nic společného. Zato to ráno - to krásné sváteční ráno, kdy se šlo do průvodu. Mávátka... vlaječky v oknech, výzdoba. Jej.
Co se to děje, že tak rádi - má generace - že tak ráda na toto vzpomíná?
Já fakt ano.
Že by to bylo tím dětstvím, tím dítětem, které se do té doby vrací?
Kdo ví.

Za hodinu a pár minut bude půlnoc. O půlnoci vykvetá někde zelinka Přiďkumě. Kdo ji utrhne, a dá svému vyvolenému, navždy si ho získá...
Tož co tak vyběhnout do lesů a sbírat květinky? Místo reje čarodějnic? :-)) Ty nám k lásce nepomůžou...

Otázky dvacáté: 
Znáte P. Teilhard de Chardinovu teorii chutě žít? Dnes je jí více než kdy jindy potřeba.
Unavený pesimista, poživačný světák, naivní nadšenec - co to ti lidé jsou jako zač?

web pro děti

Jen se chci dnes pochlubit :-)))
Spustili jsme nedávno do světa web pro děti - ne úplně pro ty nejmenší, ale tak kolem 10 a více let. Hledám spolupracovníky  - studenty :-))) Kdybyste někdo měli zájem se na tvorbě tohoto webu podílet, budu ráda...
stránky najdete na adrese: www.balonek.cz
přeji Vám všem pěkné počtení na těchto stránkách, budu ráda i za všechny nápady, připomínky, názory.
Moc děkuji, mp



Jen mě tak mimochodem napadá: Víte, který velký filosof 20. století řekl, že filosofie končí, začíná kybernetika? (Nápověda: Jeho inicály jsou M.H.) 

Sedám si na koště
v noční tmě
proletím Vesmírem
chaosem dnů a snů

vrátím se zpět
zavřená
schoulená
v Tobě

Babky v šátku

Čarodějnice.
Takové babky v šátku :-)) A na koštěti. A s dlouhým nosem. A rozevlátou sukní.
Zítra jich bude všude plno.
A na polích se budou pálit ohně, aby zahnaly jejich zlé síly. Protože oheň je čistý, spálí všechny zlé čáry a máry.

Ach jo.
Valpuržina noc, keltský Beltain, noc plná kouzel a magie.
A pak začně máj, květen, lásky to čas.

A my pomalu dojdeme k závěru naší poutě.


Otázky devatenácté, čarodějné:
Čím se od sebe liší řecké, slovanské a hebrejské pojetí duše?
Které pojetí se Vám osobně nejvíce zamlouvá a proč?
Mají čarodějnice duši?
Proč je myšlení dle některých filosofů podobné letu čarodějnic na koštěti?

Duše

Mám malou dušičku
plnou úsměvů
plnou smutku

plnou setkání
i lásky

mám malou dušičku
a v ní nepatrné
bolestivé
vrásky



otázky osmnácté, na duši zaměřené:
Jak se má Vaše duše?
A Vaše nefeš?
A co na to psyché?

Pojetí dítěte

Ptala jsem se včera na to, jaké vlastně jsou dnešní děti. Přiznám se, slýchávám na toto zvláštní a různé názory. My dospělí to někdy vidíme hodně pesimisticky, téměř negativně.
Kdysi se na "pojetí" dítěte na jedné z přednášek posluchači zeptali také C. G. Junga, představitele analytické psychologie. Moc se mu do odpovědi nechtělo. Podobně jako mnohým dalším ne psychologům, ale spíše filosofům. Jako kdyby se dítě a dětství filosofie moc netýkalo. Ale jen na první pohled, je to jen zdání.
Takže se také vás dnes na to zeptám...


Otázky sedmnácté, obsáhlejší, na dítě zaměřené:
Jaká znáte pojetí dítěte a dětství?
Jak "definoval" dítě C. G. Jung?A jak jeho definici rozumíte?

Štěstí (?)

Děti.
Asi to nejdražší, co máme. Bez nadsázky.
Smysl života.
Štěstí.
Ale je to složité. Každé štěstí je spojeno - jak již říkal sv. Augustin - se strachem, že o to štěstí přijdeme. Takže nemůžeme být zase až tak šťastní.
Štěstí je tak vratké, že ho můžeme ztratit během jednoho okamžiku.

Ale jak jsem říkala na jedné z přednášek  - četla jsem krásný citát o štěstí. Zněl takto:
Dlouho jsem klepal na bránu štěstí, až se konečně otevřela. A já pochopil, že jsem klepal zevnitř... (Rumi)

Otázky šestnácté:
Je štěstí muž-ka jenom zlatá?
Jaké jsou podle Vás dnešní děti? Jsou jiné, než bývaly v minulosti?

Srneček

Možná by to chtělo na chvíli si oddechnout.
Na každé cestě je přece třeba občas odpočívat, nabrat nový dech. A my jsme již drobet udýchaní, začínáme stoupat do kopečka.
Viděla jsem dnes na naší zahradě srnečka. Stál tam jako vyřezaný ze dřeva, krásně zbarvený, nehybný; oba jsme na sebe v údivu chvíli nehybně hleděli.
Pak se otočil, udělal pár kroků zpět směrem do křovin (původně okrasných) a v naprostém klidu ulehl. Bez okolků mi tak dal najevo, že tady prostě bydlí on.
Tak nevím, je to naše zahrada...
Hmm. A bude po květinkách.

Ale vypadal nádherně...

Otázky již patnácté, zamyšlené:
Co je dobro a co je zlo? Máme nějakou "metodu", jak to bezpečně rozeznáme?
Souvisí, nebo může to nějak souviset se srnečkem a s květinami?

Ty - já - Ty

Můj ještě ani ne dvouletý vnouček ukazuje prstíkem na sebe a říká : Ty. Prostě on není pro sebe samého já, ale je ty. Prozatím.
Připadá mi to úsměvné.
A přitom to je tak filosoficky moudré.
Budeme-li chtít najít v hlubinách své duše sami sebe, klesneme-li až na samé dno své osobnosti, své duše, svého nitra, svého srdce,  - nenajdeme tam sami sebe, ale toho druhého.
Na dně našich "propastí" není naše ego, naše já, ale druhý člověk.

Malé dítě to říká nedopatřením, omylem, ale v podstatě správně :-) Sice se brzy naučí říkat to své já, já, já....
Ale v životě se jednou, bude-li mít štěstí, vrátí k onomu láskyplnému ne-Já, nýbrž Ty.

Myslím, že právě tomuto "omylu" říkáme láska.

Láska a únava

Lásku neuhasí ani velké vody a řeky ji nezaplaví - píše se v Písni písní ve Starém zákoně.
Vždyť silná jako smrt je láska.... pokračuje jednen z dalších veršů.
A náš Komenský na jednom místě píše, že láska nezná únavu.

Láska se neunaví. Když něco děláme z lásky a s láskou, na únavu nedbáme. Únava nás nepřemůže.



Otázky třinácté, láskově odpočinkové:
Která pohádka se Vám v dětství nejvíce líbila a proč?
Uměli byste nakreslit svou oblíbenou pohádkovou postavu (y) nebo pohádkový příběh?
Pokud ano, nakreslete, prosím...:-))nebo jinak umělecky ztvárněte... vždyť láska nezná únavu:-))

Zrozeni k lásce

Naše srdce je primárně zrozeno k lásce... řekl jeden z významných filosofů 20. století, Max Scheler.
Být zrozeni k lásce. Nebo ne, jinak, mít srdce zrozená k lásce.
Tak pěkně to zní.
Podívejme se však kolem sebe na současný svět. O čem vypovídá. O čem svědčí.
Lásku abyste prstíčkem hledali v té kopě nesmyslných sporů a konfliktů.

Řekněte mi prosím, že se mýlím...

Otázky dvanácté, láskové:
Jaká znáte pojetí lásky podle M. Schelera? Které se Vám osobně nejvíce zamlouvá?
A jaké je Vaše vlastní pojetí lásky?

Duše v těle

Lásko, Bože lásko,
kde ťa ludia berú
na horách něrastěš
v poli ťa něsejú.....

Co k tomu více říct? :-)))

Možná jen to, co říkal opět Komenský (a jak ho asi většinou neznáme), že ten, kdo ztratí někoho milovaného, tak:   „...mrtvou téměř v živém těle duši nosí…“

Když se díváš...

Když se díváš na člověka, vidíš Krále....
říká Komenský.
Když se díváš na člověka, a přemýšlíš o něm, je jako vánek,
jako přelud, i kdyby stál pevně. Píše se ve Starém zákoně.
Každý žitím putuje jak přelud.
A hluku nadělá, ten vánek pouhý....

Otázky dnešní, odpočinkové:
Jsme jen přeludy? Vánkem?
A co láska? (Ta nás čeká zítra...)?

počítačový svět?

Sedím si tak u počítače a "klofu." Písmenka.
Prý se měníme na počítačové lidi.
Asi ano. Když koukám na svá dvě vnoučátka, napadají mě podivné myšlenky.
Jezdí si svými prstíky po mobilu či tabletu, umí si tam, ty malé děti, samy najít cokoliv, pustit hudbu, zvuk, najdou si tam fotky...
A mají plus minus necelé dva či něco málo přes dva roky.
Achich jo...
Bláznivý to počítačový svět....


Otázky desáté, počítačové: 
Myslíte si, že jsme počítačoví lidé?
A pokud ano, má to nějaký dopad na dnešní děti?
A Prométheus, a bůh Moloch? Jsou spokojeni?

Co je potřebné?

Co k té své pouti potřebujeme k tomu, aby byla hezká a spokojená?
Hmm.
Štěstí, lásku, blízkou duši, pochopení, ale také jídlo, pití, vzduch,
odpočinek
hodně by se toho našlo.
A přesto dohromady potřebujeme jen tak málo...
Možná se někdy opravdu příliš mnoho staráme.
(a ponocujeme a nespíme:-))


Otázky deváté, jen tak: 
Co potřebujeme k životu? - např. podle A. Maslowa?
A co potřebujeme k životu podle "mého" upraveného domečku?:-))
A co v podstatě nepotřebujeme vůbec?A nevíme to? Nebo víme?

Být poutníkem

Být poutníkem.
Jít cestou - necestou, odněkud někam, odněkud nikam. Mít svůj cíl, vědět, kam jdu, chápat svou cestu.
Takový je "homo viator", člověk poutník.
Poutník, který ví, že i jeho život je příběh. Že svět je plný příběhů. A my v nich ne hrajeme, ale žijeme tu svou, jen tu svou jedinečnou roli.
A že někdy není třeba chápat všechny "dějové" zápletky.
I když - nechápat a přesto jít je někdy hodně, hodně těžké...

Otázky osmé, strohé: 
Jak se Vám putuje na Vaší cestě?
Do kterého období z hlediska filosofické antropologie spadá homo viator?
A homo adoremus?
A co na to Kolumbus? A Kolumbovo vejce?:-)

Malá vsuvka

Dobrý den všem...
posílám zájemcům odkaz na leteckou poštu, ve které zasílám studentům základů pedagogiky a rodinné výchovy svou publikaci k tomuto tématu:-)) snad se i některým z poutníků bude hodit:-))

http://leteckaposta.cz/498294160