Pročítám a postupně píšu a odpovídám :-)

Dobrý den všem,
tak jsem se konečně "vzpamatovala" ze sváteční atmosféry, a sedím nad vašimi pracemi, pročítám a postupně komentuji.
Ti, kteří mají zkoušku či zápočet hned v prvním týdnu nového roku, dostanou včas vědět, co a jak. Nebojte :-)))
zatím zdravím a přeji pohodový předposlední den v roce,
mp

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté šesté

Takže je čas loučení. Je to zvláštní, ale je mi smutno - nemám loučení, ať už je v jakékoliv podobě, ráda. Takže se neloučíme :-) A navíc se s Vámi kvůli nesplněnému slibu ještě loučit ani nemůžu - slíbila jsem, že vám sem na blog dám krátké texty k jednotlivým filosofům k dějinám filosofie, ale ještě jsem se k tomu nedostala - nějak mi nezbyl čas....

Takže i pokud dnes ukončíme naše zastavení v putování, budu tady v těch textech pro vás každý den pokračovat. Už nebudu muset vymýšlet otázky :-), tak snad to zvládnu...

Jinak moc děkuji všem, kdo jste tady se mnou byli a kdo tady jste a moc se těším na vaše odpovědi.

Mějte se zatím krásně,

mp

Otázka č. 26 hlavní: Vyberte si jedno jméno z filosofů 20. století a napište, v čem Vás zaujal.

Otázka č. 26 vedlejší: Která otázka se Vám osobně nejvíce líbila a která se Vám zdála být nejtěžší?

Otázka č. 26 jen tak: Byla pro Vás osobně tato naše zastavení přínosná? Máte pocit využitého nebo naopak promarněného času? Napadá Vás něco na závěr, co zde řečeno nebylo a být mělo?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté páté

Ani se mi nechce věřit, že jsme téměř na konci. Dvacet pět zastavení - a jakoby nic. Aspoň mám ten pocit.

Čeká nás zápočtový týden a pak Vánoce... a už se těším, až si budu v tom vánočním čase číst vaše odpovědi a co se všechno dočtu a co nového se dovím. A jestli mi z toho půjde hlava kolem nebo jestli to bude v pohodě. Bojím se, že jsme toho moc nestihli :-)

A budu si u toho čtení pojídat cukroví a vánočku a poslouchat koledy a spokojeně odpočívat.

A čas bude ubíhat u televizních pohádek a se všemi našimi dětmi, kteří se přes svátky u nás sejdou.

Je toto důležité pro filosofii?

Je pohoda a pocit štěstí součástí filosofického myšlení?

Zbytečně se ptám, protože to vím - je to téměř základ všech filosofických otázek....

Otázka č. 25 hlavní? Je na Vánocích něco filosofického? Pokud ano, dokážete to vysvětlit a vyjádřit?

Otázka č. 25 podivná: Co si myslíte, měli filosofové rádi Vánoce? Jak asi vypadaly "Vánoce" filosofa?

Otázka č. 25 přepodivně zvídavá: Mají dějiny filosofie pro Vás samotné nějaký smysl, a to nejen o Vánocích?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté čtvrté

Určité kouty země bývají, nebo bývávaly něčím typické. Třeba v Portugalsku mě fascinovalo ranní i večerní zvonění zvonečků ovcí, vybíhajících na pastvu či z pastvy. Jak se to krásně neslo krajem, typické zvonění zvonečků doprovázené ovčím bekotem. Bylo to pěkné a romantické.

Nebo v jižní Francii, v Provence, tam zase neustále - nedá se to říct jinak - řvaly cikády. Až cestou směrem na sever postupně utichaly, až utichly zcela.

A bývávalo mi líto, že u nás nic z toho není.

Ale - celý podzim, a že byl letos krásný, mne na zahradě doprovázelo kejhání hus od sousedky. Kejhaly až tak a tak často, že jsem to skoro nevnímala, jen návštěvy se občas pozastavily nad tím podivným zvukem.

A teď v zimě, nevím jak u vás, ale naším krajem se neustále rozléhá krákání vran. Je jich všude plno, na zahradách, na cestě, na plotech, na stromech.... na obloze... A jejich krákání je slyšet hned zrána, přes den a tuším i zvečera. Někdy zní zlověstně, ale protože sluch si na ten zvuk rychle přivyká, tvoří každodenní kulisu našeho života.

Takže asi každé místo světa má nějaké to své kouzlo. Zvonění zvonků, zpěv cikád nebo krákorání vran.... romantiku a poezii jde najít všude.

Jen se umět dívat a vnímat...

Otázka č. 24 hlavní: Gabriel Marcel řekl, že milovat druhého člověka znamená "říci mu: Ty nikdy nezemřeš!" Jak tomu výroku rozumíte a znáte Vy sami nějaký pěkný citát o tom, co je láska?

Otázka č. 24 zjišťující: Kdo to byl Gabriel Marcel?

Otázka č. 24 jen tak namátková: Může krákorání vran souviset s filosofií a s životním pocitem?

P.S. Prý to nejsou vrány, ale havrani, protože vrány prý žijí v páru a havrani v hejnech. Tak teda nevím. Z toho plyne další otázka: čím se liší vrána od havrana a co nám to tady vlastně krákorá?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté třetí

Dneska jsem procházela náměstím u nás v Ostravě a snažila se vnímat tu zvláštní atmosféru blížících se Vánoc.

Mám ráda toto období. Období, kdy se mi lidé zdají být jiní.

Kolikrát o tom přemýšlím, o čem jsou vlastně Vánoce.

O víře v dobro a v lásku, která se narodí,

protože kdysi dávno se už narodila, a tudíž je s námi napořád,

o lásce mezi lidmi, která by také měla přetrvávat,

nebo o dárcích, které si dáváme, protože jsme sami byli kdysi dávno obdarováni?

Jsou o něčem, co přetrvává nebo naopak o tom, co neustále pomíjí?

Na Slezské se dnes vypouštěly balónky, bylo jich více než tisíc. Taky jsem tam stála a jeden vypustila k nebi

a něco si tajně, jako spousta dětí kolem mne, přála.

Vzlétly k nebi a postupně mizely kdesi vysoko nad Ostravou.

I s těmi "myšlenými" přáníčky.

A přiznám se, že se svařeným vínem v plastovém kelímku a v prazvláštním dojetí nad mizejícími balónky jsem měla pocit,

že takto nějak vypadají i Vánoce.

Trvají jen chvíli, a zmizí někam pryč...

nakonec tak, jako všechno na světě.

Otázka č. 23 hlavní posmutnělá: Myslíte si, že všechno spíše pomíjí nebo naopak vše trvá? Existuje čas?

Otázka č. 23 doplňující smuténkově nadějná: A myslíte si, že vše kolem nás je jen iluze a "štěstí spočívá v neznalosti pravdivého?" (G. Leopardi)

Otázka č. 23 vesele tvořící a těžká: Víte, kdo byla bájná tanečnice Mája a jak souvisí s výše položenými otázkami? A uměli byste ji nakreslit?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté druhé

Tak tak nějak jen prolítáváme dějinami filosofie a mně z toho začíná být úzko. Ani náhodou se nedá všechno stihnout, a ten "průlet" myšlením si někteří filosofové určitě nezaslouží. Říct k některým jen pár slov a jít zas o dům - filosofa - dál, pane jo, to je hrůza...

Takový Hegel, Schopenhauer, Nietszche, Kierkegaard, ti by každý sám byli krásným tématem na celý semestr. A nejen oni.

Asi mi to nebudete věřit, ale mě to bolí... za sebe, za ně, i za vás, studenty. A přemýšlím, jestli vám to vůbec něco dalo, proletět jen tak rychle myšlením jiných. A jak to na poslední chvíli napravit. Dá se to vůbec?

Ale na jednom semináři jste mne docela potěšili, když jste se ptali, kterou knihu nejlépe ke zkoušce použít.

Tak snad pilně studujete sami i tak

a já můžu jít s poklidem v duši spát

a o filosofech nechat si zdát

Otázka č. 22 hlavní: Který z výše uvedených filosofů Vás osobně nejvíce zaujal a proč?
Otázka č. 22 vedlejší vtíravá: Máte v sobě světového ducha?
Otázka č. 22 jen tak a odvážná: Obohatily Vás samotné a osobně ve Vašem životě dějiny filosofie? Pokud ano, jak a čím?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté první

Dvě věci naplňovaly I. Kanta neskonalým údivem - hvězdné nebe nad jeho hlavou a mravní zákon v něm samotném.  A povinnost, která má "tak vznešené jméno".

Mravní zákon v nás nás zavazuje k povinnosti jej dodržovat. Ale je to někdy hodně těžké. A věděl to i starý mládenec pan Kant. Jeli jsme jednou na dovolenou na sever Polska, a já tajně a pak i otevřeně doufala , že navštívíme dnešní město Kaliningrad, bývalý pruský Královec, ve kterém Kant po celý svůj život žil a odkud prý nikdy neodešel kouknout se do světa někam jinam. Protože je to však v dnešním Rusku, nedostali jsme se tam. Ale okolí Gdaňska je prý podobné - vysoké břízy a vysoké nebe nad studenými písčitými plážemi... To odsud Kant zvedal hlavu ke hvězdám a vzápětí se nořil do svého nitra a psal filosofické dílo, nad kterým si studenti zoufají, aby jej vůbec pochopili...

Musel to být zvláštní pán a podivín.

Ale myslím, že milý k tomu. 

Otázka č. 21 hlavní: Jsou Vám filosofové milí? A máte nějakého svého oblíbeného?

Otázka č. 21 nepodstatná: S kterými dobovými filosofy se Kant mohl sejít, kdyby byl býval někdy opustil svůj rodný Královec?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvacáté

Tak, už jsme spolu prošli celkem veliký kus cesty. Jdeme spolu už dvacet dní - ani se nechce věřit, jak to uteklo. Tedy mi určitě, jak vám, to nevím :-)

Sedneme si na chvíli do trávy u cesty a budeme pozorovat svět kolem sebe jen tak. Nepůjdeme odněkud někam, ale budeme chvíli ze svého místa pozorovat kolemjdoucí.

O tom "zastavení se" přece nakonec je i filosofie. Je o schopnosti zastavit se v běhu či v chůzi životem a podívat se z nadhledu na ten okolní svět - i na nás samotné.

Možná to zastavení někdy hodně bolí.

Možná je láska k moudrosti nebo moudrost lásky zastavením se v tom, co nám připadá samozřejmé.

Přítomnost některých lidí a jiných živočichů či věcí nám kolikrát připadá tak samozřejmá, že nás ani nenapadne, že blízkost druhého nikdy samozřejmou není.

A pak ta blízkost pomine a my zůstáváme sami.

A sedneme si na chvíli do trávy u cesty

a čekáme, až
zase někdo půjde kolem a vyzve nás na společné putování světem i životem.
Nebo taky ne...

Otázka 20 hlavní: Sedáváte často v trávě u cesty?
Otázka č. 20 jen tak: Máte stále o čem přemýšlet? Divíte se ještě pořád věcem kolem vás? Vnímáte samozřejmou nesamozřejmost toho, že jsme?
Otázka č. 20 nechutně vlezlá: A co Vaše cesta? Moudrost chytrého je prý v tom, že rozumí své cestě. Rozumíte své cestě?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení devatenácté

Někdy mě to udivuje. Jsme někdy velice citliví, jak se k nám chovají druzí. Ale už vůbec nevnímáme, jakým způsobem se k těm druhým chováme my samotní.

Je to takové nepochopitelné. Vadí nám, když na nás někdo třeba zvýší hlas. Nebo málo poslouchá to, co říkáme. Nebo nás málo celkově vnímá a nevšímá si nás tak, jak bychom si podle našeho mínění zasloužili. A přitom - my se kolikrát k těm druhým chováme stejně nebo snad ještě hůře...

A přitom to neříkal už kdysi dávno, dávno již tomu Konfucius, ale mnoho dalších filosofů. Snad nejznámější je kategorický imperativ Immanuela Kanta (parafrázuji): Jednej s druhými tak, jak by sis přál, aby oni jednali s tebou. Chovej se vždy tak, aby tvé jednání mohlo být v každém okamžiku mravním zákonem...

Jak prosté a jednoduché. Co nechceš, aby jiní dělali tobě, nečiň ani ty jim.

Kdybychom to chápali a fakticky se podle toho chovali, bylo by nám dobře mezi lidmi na zemi.

Bůh ví, proč to neumíme.

A chyby hledáme jen u těch druhých...

Otázka č. 19 hlavní: Na přednášce (tuším) jsme si už to říkali - vzpomínáte? Jaká jsou tři dogmata (tzv. nutné postuláty) I. Kanta, která nám napomáhají žít? Čemu máme prostě a jednoduše věřit a nepátrat rozumem proč?

Otázka č. 19 osobní, soukromá, jen pro vlastní zamyšlení: Chováme se k druhým vždy jen tak, jak bychom si přáli, aby se oni chovali k nám?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení osmnácté

Tak a máme to. Demokritos "měl" atomy, další filosofové apeiron, další ještě substance nebo monády nebo... kdo ví co vlastně ještě. A všichni pátrali po tom, v čem to všecko vlastně je. Tedy podstata. Nebo vlastně kdo ví co. Něco, co je, že se žije. Možná ty myšlenky hledání byly podstatné již tím, že byly.

Nevím ale tak docela přesně, co je vlastně pro život a v životě podstatné.

Možná napéct vlastní domácí vánoční cukroví, umýt okna, vyprat záclony. Nebo nezapomínat na sliby a na práci, kterou jsme někomu slíbili a dosud neudělali. Nebo prostě žít jen tak, jak žít se má. Ale jak to vlastně je?

Milovat jen ty, které mít rádi máme.

Nikomu vědomě neubližovat a naučit se odpouštět těm, kteří ublížili či ubližují nám samotným.

Kdo ví.

Nebo být hodní, aby měl proč přijít Mikuláš a dát nám dárky, a čerti aby se nám z daleka vyhýbali.

Možná, asi, snad.

Tak pěknou mikulášskou noc vám všem...

Otázka č. 18 hlavní mikulášská: Byli jste hodní? :-)

Otázka č. 18 čertovská: Jak se žít má? Je možné to najít v myšlenkách filosofů?

Otázka č. 18 andělská: Myslíte si, že jsou mezi lidmi andělé? Znáte nějakého takového nezamaskovaného a opravdového?

P.S. Musí mít křídla?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení sedmnácté

Filosofové se hodně zabývali otázkami pravdy a víry.

Také mi to občas vytane na mysli. A chtěla bych vědět, jak to vlastně je. Co to znamená věřit a je-li to pravda, - tedy je-li možné víru podpořit pravdou. Jaké to je, když "něco" je. A jaké to je věřit, že v to, co věřím, také doopravdy je...

Anselm z Canterbury si to vyřešil svou známou větou: Věřím, abych rozuměl (credo ut intelligam). Abélard to chápal opačně: Poznávám, abych věřil (intelligo ut credam). A Vilém Occam si klidně říká, že "credo quia absurdum..."

Tak jak to vlastně je?

Myslím, že lepší bude, když přestanu přemýšlet o tom, o čem již bylo "napřemýšleno" dost a dost. A budu věřit, že to, co je, prostě nějak je.

Sice nevím jak a proč,

ale taky nemusíme chápat všechno...

Otázka č. 17 hlavní: Co že to vlastně říkal ten Vilém Occam? :-) Dokážete to přeložit?

Otázka č. 17 barborkovsky naladěná: Věříte, že mají nějaký smysl třešňové větve natrhané v dnešní den?

Otázka č. 17 doplňková: Pokud ano, jaký? A proč?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení šestnácté

Jednoho dne vše končí. Přesto konec nikdy není koncem, - svět je v pohybu.

Ale konce bývají smutné a dojemné, když se nám zdá, že konečnou opravdu jsou.

Byla jsem dnes na přednášce pana profesora, který je ve svých 85 letech ještě aktivní a činný. Avšak řekl - dnes naposled, loučím se.

Je prosincový dnes, mrazivý, beze sněhu, s ranní mlhou a s večerní také, se smutkem v duši a se slovy - už na to nemám.

A zítra bude Barborky, a pak Mikuláše,

a pak Vánoce.

Čas, kdy na "to" máme.

Být lidmi a být spolu.

Otázka č. 16 hlavní: Nechte dětství v dětech uzrát. Kterýpak filosof řekl tuto větu?
Otázka vedlejší č. 16: A proč?
Otázka vtíravá, loudící z toho, jak posloucháte na semináři: A jak s tím vším souvisí kuňkání žab při rozbřesku?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení patnácté

Co vlastně znamená "zastavit se"?

Zůstat stát a dívat se? Zůstat stát aktivně, nebo zůstat stát a nechat věci kolem sebe jen tak proplouvat?

Pokud sedím a koukám jen tak do blba, a v mozku nic, - zastavila jsem se? Nebo jsem byla zastavena?

A co chci po vás v našich zastaveních? Aktivní odpovědi na položené otázky, abyste se i vy sami tak nějak zastavili, a popřemýšleli tak, aby vám ten předmět - dějiny filosofie - neproklouzl jen tak mezi prsty, naopak, aby se dotkl vašich myšlenek -

ha, jdu tak daleko, že se chci dotknout i vašich srdcí. Proč?

Protože sama mám filosofii i její dějiny prostě a jednoduše ráda...

Otázka č. 15 hlavní: Vede se i dnes spor o tzv. univerzália?

Otázka č. 15 vedlejší: O kom se říkalo, že je doctor universalis, doctor angelicus, doctor subtilis, doctor invincibilis?

Otázka č. 15 trapně vychloubající se: Víte o tom, že je ve skriptárně k dostání má nová publikace Dítě v nás? :-)

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení čtrnácté

Žena, i kdyby moudrá být chtěla, zůstane pouze blázínkem, tak jako opice v purpur oděná je stále opicí" - řekl Erasmus Rotterdamský. "Žena je blázínkem, který rozveseluje zasmušilou tvář muže."

Vůbec se na toho pána za to nezlobím. Je to milé. A rozveselovat zasmušilou tvář, to dokáže jen člověk moudrý a s nadhledem.

Ale myslím si, bohužel, že ženy v dnešní době mívají pod tíhou povinností tvář také zasmušilou a nadhled a humor jim chybí.

Tak nějak není odkud tu sílu brát...

Otázka č. 14 hlavní: Také si myslíte, že humor je moudrý? Proč?

Otázka č. 14 vedlejší: Smějete se rádi a často? Co vám v poslední době nejvíce připadalo k smíchu? Vzpomenete si?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení třinácté

Někdy mě napadá, v čem vůbec spočívá to "něco chtít" a za tím si jít.

Že se třeba říká, že vůle je to, co určuje náš život.

Kdo nám dává vůli? Odkud se bere a proč? Proč chceme to, co chceme a jiní zase chtějí něco jiného? Teda, bylo by asi hloupé, kdybychom všichni chtěli totéž, to by to na tom našem světě asi vypadalo. Ale -nechceme náhodou nakonec všichni totéž, ale všichni jinak?

K čemu tyto myšlenky, řekne přísný realista. Nebo jen normálně uvažující člověk :-)

Je s vůlí spjat také náš osud? A je skutečně osud osudem a je nám každému nějak dán? A každému jinak? A je nám skutečně předurčen?

Můj ty světe.

Jdu si uvařit čaj.

Chutná mi bylinkový, uklidňující, meduňkový.

Snad mi je - není - dán osudem...

Otázka č. 13 hlavní: Co to je predestinace? A myslíte si, že tomu tak je?

Otázka č. 13 vedlejší: Věříte na osud, před kterým není kam uniknout? Nebo to je jinak?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení dvanácté

Přemýšlet o vášních je asi - těžké.

Prožívat nějaké vášně možná ještě těžší.

Ti staří Indové prostě nebyli hloupí, když tvrdívali, že bez vášní se zbavíme i utrpení.

A stoikové nakonec taky.

To sv. Augustin to neviděl zase až tak jednoduše. Člověk je natolik složitý a niterný a má v sobě tolik citů a touhy, že prostě nemít vášně a přitom nebýt mrtvý není ani možné.

A proto: "nepokojná jsou naše srdce", pokud žijí zde na zemi.

Nepokojná, plná toho, co mají v sobě udusit. A ono to tak nějak nejde.

Jakže to řekl? Tak nějak: "Běda štěstí tohoto světa, protože šťastný se bojí neštěstí. A běda neštěstí tohoto světa, protože nešťastný touží po štěstí... život je tak neustálým bojem.."

Někdy se ale bojovat nechce. Někdy se chce jen tak nechat věci volně plynout...

A vnímat krásu, pokoj, pohodu, štěstí, lásku - tak nějak samovolně a bez boje.

Prý to jde :-)

Otázka č. 12 hlavní: Je filosofie mimo jiné také o hledání štěstí? Pokud ano, proč?

Otázka č. 12 vedlejší záludně těžká k přemýšlení: Je možné najít pokoj v srdci a v duši? (Je rozdíl mezi pokojem srdce a pokojem duše?)

Otázka č. 12 jen tak, protože mě napadla: Znáte rčení: "Mohli jiní, mohli jiné, pročpak ty ne, Augustine?" Co s tím v rámci našeho dnešního tématu?

Otázka č. 12 zvídavě "bolavá": Ještě vás odpovídání na otázky baví nebo už toho máte dost?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení jedenácté
Filosofové rádi a často rozlišovali různé typy vášní a citů a vší té směsi, kterou bychom měli v životě umět překonávat, abychom měli pohodový a šťastný život, klid v duši, ataraxeia...

Indové hledali cestu z utrpení, kterou nám způsobuje žízeň, čili touha. Řekové, Římané, filsofové období scholastiky - ti všichni to vidí jinak, v jiném, a zároveň stejně.

Podívám se ti do očí a cítím to všechno - lásku, bolest i radost, strach i smutek, touhu mít a touhu se jen ukrývat... ale pořád to jsou tvé oči, kvůli kterým chci v ten okamžik zastavit čas... Tak nevím, to utrpení mi za ten pocit blízkosti, třeba vyvolané jen očima, nebo právě jen jimi, tak nějak stojí... a vím, že to je nádhera, která se nedá popsat slovy.

Tak o co těm filosofům vlastně šlo? Zbavit svět této krásy?Možná, možná jen neznali tvé oči a jas tvého pohledu... :-), a proto nevěděli, co mluví...

Otázka č. 11 hlavní: Znáte nějaké ""vášně", které hýbou světem?
A otázka poněkud netaktní vlezlá: Jaké vášně hýbou vámi? Přemýšleli jste někdy o tom?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení (už) desáté

Tak, a už jsme u desátého zastavení. Už spolu jdeme dlouhých-nebo krátkých? deset dnů. Záleží jen na našem úhlu pohledu.

S některými lidmi je i dlouhý čas pouze okamžik a s některými zase i ten nejkratší se vleče jako věčnost.

Je to jako - vzpomínáte - s tou želvou, kterou nikdy nedohoníme.

Přiznám se, nikdy jsem tento starý známý "příklad" moc nechápala. Jak to, že nedoženu želvu, když zrychlím krok? Vždyť ji můžu i předběhnout, ne? Tak v čem je problém?

A proč v přítomnosti některých lidí (stačí nakonec jen jednoho člověka) chci zastavit čas a v přítomnosti nějakých jiných chci už aby utekl? A předběhnout, ale ani zastavit se to nedá?

Kdo ví?

My všichni - nebo nikdo?

Otázka č. 10 hlavní: Proč nikdy nepředběhneme želvu?
Otázka č. 10 všetečná vedlejší: A sebe sama předběhnout můžeme? Pokud ano, pak tedy jak, kdy a proč?

A otázka jen tak: Je vám tady "dlouze" nebo "krátce?"

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení deváté

Tak a vypadá to, že tady máme Vánoce. Nebo vlastně předvánoční čas.

Mám ráda tu atmosféru.

Asi to je zvláštní, ale výzdoba ulic, vánoční písničky v obchodech, adventní věnce a vůbec to všechno je příčinou dobré nálady. Aspoň u mne ano.

A Indiáni u nás na Masarykově náměstí. Jak řekl můj syn - je to sice nepochopitelné a nejasné a nelogické, ale Indiáni jsou tady, a s nimi i kouzlo Vánoc.

Je to kouzelné a úsměvné. A není třeba pátrat po příčinách a důvodech. (Proč zrovna Indiáni a proč před Vánocema). Prostě to tak je a funguje to :-)

A tak bych jen navzdory logice a rozumu chtěla říct, že mám radost. A že snad nejsem sama, kdo ji má.

Takže ji mějte (prosím) taky.....

Otázka č. 9 hlavní: Měli epikurejci radost?

Otázka č. 9 vedlejší: Má radost Vaše daimonion?

NE-otázka č. 9: Mají radost také psi, když radostně štěkotem, výskáním, poskakováním (a kdo ví čím ještě) vítají svého pána?

Předvánoční filosofická zastavení

Zastavení osmé
A zase láska. Téma lásky prostě nedá pokoj. Ani v životě, ani v pedagogice, ani ve filosofii ne.
Když někdy myslím na lásku (hm), myslím na Platóna.
Na tu jeho krásnou myšlenku, ze které jsme "udělali" platonickou lásku. Protože "platonická" láska vůbec není platonická, ale právě naopak - je to láska opravdická.
Vzpomínáte na přednášce? (Nebo to byl seminář?)
Jenže - co to je ta "opravdická" láska? - to kdybych věděla.
(Kecám. Vím to.)
Vy to taky víte? :-)

Otázka č. 8 hlavní: Jak to měl Platón s láskou?
Otázka č. 8 vedlejší: A Sokrates?
Otázka č. 8 všetečně záludná: A jak je to s ní vůbec?