Mikulášská zastavení

Dobrý den všem, moc se omlouvám, ale nestihla jsem vás všechny ještě okomentovat, i když pročetla jsem už všechny. Protože kromě těch prvních 40 studentů na termínu 14. 12. ostatní nevíte, zda-li mi vůbec Vaše mikulášská zastavení došla a začínáte z toho mít někteří obavy o splnění zápočtu, zapíšu dnes všem (do půlnoci to snad stihnu), od koho prokazatelně zastavení mám, zápočet s tím, že okomentované pošlu v průběhu svátečního volna. Budu ale po vás pak chtít jediné - reakci na to, že jste má okomentovaná zastavení četli :-)

moc zdravím a přeji krásné Vánoce,

mp

ještě k zápočtu 14.12.2010

dobrý večer, je vás zítra zapsáno 40, stihla jsem pročíst všechny, ale zatím jsem okomentovala jen 16, ale všichni máte splněno... prosím, sedím nad tím, čtu a odpovídám, Vy, kteří jste se nedočkali, mějte prosím trpělivost. Nechci nikoho odbýt a tak to chvíli trvá...

zdravím, mp

mikulášská zastavení

Pročítám si Vaše Mikulášská zastavení. Moc, moc děkuji. Ale musím se přiznat, že některé odpovědi mě naprosto šokují. Hádejte které? Vaše říkánky z dětství. Pane jo, to je někdy síla :-))) A říkám si, že to snad ani není možné, co nám v hlavách z dětství uvízlo. A jestli z toho dodnes nemíváme trauma :-)))

Každopádně moc děkuji, je to super počteníčko.

A taky děkuji za obrázky Mikulášů, u některých "novodobých" mi téměř vylezly oči z důlků. Tolik Mikulášů jsem ještě v životě neměla....

Přeji všem krásný den,

mp

A ještě - pověry ve výchově dodám, skoro nikdo z vás žádnou nezná, a přitom je jich tolik...

Mikulášovo intermezzo - poslední

Mikuláš přichází.

Venku mrzne a všude je krásně bílo. Tak, jak na Mikuláše být má.

Nebe je poseté hvězdami.

Na zemi se potuluje spousta čertů a andělů, a převlečených Mikulášů.

Jen jedna jediná podoba Mikuláše je však ta pravá.

Nemá vousy, berli, ani biskupskou mitru na hlavě.

Nerozdává dárky do punčošek ani na talíře na okenních parapetech, ani nijak jinak.

Ten skutečný "Mikuláš" je totiž ukrytý v každém z nás.

Je to naše vlastní láska, kterou rozdáváme ostatním lidem.

Svítí v nás jako hvězda, je to celý vesmír v nás samotných.

Mikuláš tedy přichází - a doufejme, že v podobě lásky od nás,

ani od ostatních lidí

již nikdy neodejde.

Zastavení dvacáté šesté

Tak jsme došli do cíle. Včerejší otázky byly poslední, teď už jen zbývá stihnout odeslat odpovědi do daného termínu, tedy do půlnoci 6. 12. 2010.

Moc vám všem děkuji za společně strávený čas. A za vaše odpovědi - od některých už mám všechny, včetně obrázků Mikuláše, a jsem hodně spokojená.

Dnes večer začneme Malou předvánoční pouť - je určena sobotním studentům filosofie výchovy. Tak se prosím vy, kteří jste z jiných skupin a na otázky jste už odpovídali, nevyděste. Dneska také konečně vypíšu termíny zápočtů a zkoušek. Jak už jsem psala a říkala, seminární práce platí, že nejpozději dva dny před termínem a na termín se musíte zapsat všichni, ať mám KAM zapsat splnění zápočtu a u některých (filosofie výchovy) posléze i zkoušky.

Všechny vás moc zdravím, všem se postupně individuálně ozvu, mějte se krásně, předvánočně, odpočinkově i v tom shonu,

mp

Zastavení dvacáté páté

Ne všechno se dá výchovou předat. Ne vždy to umíme, zvládáme, ne vždy k tomu máme třeba sílu. Ale o jedné velmi důležité věci skutečně přesvědčena jsem, že ji ovlivňujeme z pozice těch, kteří vychovávají.

Je to chuť k životu.

To, jakým způsobem my sami "zvládáme" život, to je možné přenést i na ty, kteří jsou v naší blízkosti. Můj pozitivní pohled na svět může působit na probuzení pozitivního pohledu toho, kdo je v mé blízkosti. Můj vlastní styl humoru může ovlivnit ty, které vychovávám, k podobnému stylu humoru. Podobně mé úzkostlivé vnímání světa může vyvolávat obdobné úzkostné vnímání světa mých blízkých. Můj pesimismus a skepse taktéž...

Nejhorší na tom je, že si to často vůbec, ale ani trošku neuvědomujeme.

Otázka č. 25 zvídavá: Byla pro Vás osobně naše zastavení aspoň v něčem přínosem?

Otázka č. 25 zvídavá ještě víc: Myslím především v rámci pedagogiky jako takové?

Otázka č. 25 doplňková: Která otázka se Vám líbila nejvíce a která naopak nejméně?

A úkol na závěr: Prosím, nakreslili byste mi "svého" Mikuláše?

zastavení dvacáté čtvrté - výchova a víra v dobro

Tak jsem se dočetla, že bez víry není ani výchova. Pak tedy vychovávat druhého člověka i sebe není nejen o tom, snít si, jaký by ten náš svět kolem nás a lidi v něm měli být, ale je to také o víře v to, že to lepší bude.

Hmm. Možná bych to vyjádřila dvojí naivitou - tou první, které se nesmíme dopustit, protože je z hlouposti a tou druhou naivitou, které se i přesto, že víme, o čem a jací lidé jsou, odvážíme. Odvážíme se věřit, že lidé jsou v jádru a v podstatě dobří, protože by jinak ani lidmi nebyli. A možná právě toto je ta víra, o které píšu v té první větě. Víra v dobro. Bez ní pak není ani výchova...

Otázka č. 24 záludná: Věříte, že svět a lidi kolem nás jsou ve své podstatě dobří?

Otázka č. 24 přemýšlivá: Souhlasíte s tím, že bez víry není ani výchova? A jak to je v současném světě? Co dnešní rodiče, matky, otcové? Věří ve "výchovu"?

Otázka č. 24 jen tak: Co Vy a svatý Mikuláš? Vzpomínáte na to, kdy jste v něj věřili?

hádanka jen tak (č. 2)

Padá padá bílý sníh
z temného nebe
tam někde v oblacích
vidím jen tebe

Choulím se do sněhu
který jen studí
bez tebe na zemi
zůstanem chudí

choulím se do svých snů
které mne hřejou
chtěla bych vždy už být
jen a jen s tebou

zastavení dvacáté třetí

Nemůžu si pomoci, ale pořád mám pocit, že se ptám málo, a že dávám strašně jednoduché otázky, na které můžete odpovědět jen jednou větou. A tak přemýšlím, jak bych ten konec poutě nějak ztížila, ať máte pocit, že jsme před vrcholkem kopce a že zastavení k vydechnutí je nutné....

Tak co třeba něco z alternativního školství? Ano, vím, téměř jsme se k němu nedostali (jen v dnešní skupině), ale je to tak krásné téma... A mnozí z vás hojně využívají tetičku wiki (jak jsem zjistila z odpovědí na to, co jsou roráty:-), tak snad vám to nebude vadit, když se dnes zeptám zrovna na toto...

Jen tak vtipně dodám, že u Winnetské soustavy jsem si pro vysvětlení vymyslela hravé motýlky, pilné včeličky a pomalé medvídky. Tak hádejte, co to je a v jakém smyslu to bylo myšleno...

Otázka č. 23 zábavná: Jak byste vysvětlili "aha efekt"? A zažili jste ho někdy?

Otázka č. 23 vtipně záludná: Tak jak to je s těmi motýlky, včeličkami a medvídky? Přišli jste na to?

Otázka č. 23 potřebná: Jaké znáte typy alternativních škol? Vyberte si jednu a blíže charakterizujte...

zastavení dvacáté druhé - methodos

Methodos znamená v překladu cesta. Pak metody výuky a výchovy jsou cestou, po níž jdeme k nějakému cíli.

Metody jsou v pedagogice takové hezké téma. Pro pedagogickou teorii hodně vděčné, pro životní praxi už méně.

Můžeme perfektně znát různé metody výuky i výchovy dopředu i pozpátku, ale nezaručí nám to, že je umíme použít.

Kolikrát přemýšlím, v čem to vlastně je. Když jsem šla studovat pedagogiku, bylo to mimo jiné také proto, abych věděla, jak vychovávat své děti. Ale vlastně ani tak moc nevím, jestli mi to pomohlo....

Stejně si myslím, že nejzákladnější a prvotní "metodou" výuky je především umění zaujmout. A ve výchově pak vše záleží na emocích. Zaujetí a emoce - když toto ve svých metodách nezvládáme a nemáme, pak nic nezmůžeme.

Otázka č. 22 konkretizující: Která metoda výchovy a výuky je podle Vás ta nej?

Otázka č. 22 sladká: Je lepší dostat bonbónek nebo přes zadeček?

Otázka č. 22 zděšená: Neptala jsem se již jednou na totéž?

Zprávy "technického rázu"

Dobrý večer všem. Slíbila jsem v sobotu studentům Filozofie výchovy z oboru PS-UVVP, že pro ně rovněž připravím něco podobného jako jsou mikulášská zastavení. Aby se to příliš nepletlo, Mikulášská zastavení pro dosavadní studenty budou ukončena (ve formě otázek) tento pátek 3.12., odevzdání je do půlnoci 6.12. V pátek 3.12. začne Malá předvánoční pouť pro studenty sobotního studia, ukončena bude přesně 24.12,, tedy na Štědrý večer.

Prosím, neztraťte se v tom :-)

Seminární práce platí, stejně jako termín odevzdání - nejpozději dva dny před termínem zápočtu nebo zkoušky. Na všechny vypsané termíny se musíte zapsat, ať mám pak kam zápočet či zkoušku vložit.

Ještě mám na všechny velkou prosbu - mohli byste prosím v rámci odpovědí zaslat také Vaši fotografii, ať vím, kdo se pod Vaším jménem skrývá? Znám Vás podle vzhledu, ne podle jména...

Moc děkuji a všechny zdravím a přeji hodně pohodové předvánoční dny,

mp

Mikulášovo intermezzo č. III

Tak Mikuláš už nezáří kdesi daleko ve Vesmíru jako zář, jen ztěží viditelná lidskému oku.

Již se přiblížil k Zemi na dosah.

Už vidí rozzářená světla měst vesniček a dědinek a chaloupek. A také světla obchodů a supermarketů a velkých nákupních center. Již vidí vyzdobené ulice a domy, už vidí stát na náměstích rozsvícené vánoční stromy.

A nediví se tomu.

Těší se. Těší se na děti, na ty malé i velké. Těší se na to, až bude rozdávat dárky. Těší se na to, že bude sám, bez doprovodu andělů a čertů, tak jak se do těchto podob maskují lidé. Protože on není a nikdy nebude ten Mikuláš s bílými vousy a s berlí a s biskupskou mitrou na hlavě. Ne, to ne, protože tento Mikuláš je opravdový. Ne převlečený za někoho, ne chodící ulicemi s partou čertů, řinčícími řetězy a s partou zlatovlasých okřídlených andělů.

Náš Mikuláš je totiž skutečný. Ale tady tito jeho lidští "dvojníci" mu nijak nevadí. Pokud dělají dětem radost, pak je to chvályhodné. A dobré.

A nic na tom nevadí, že ten skutečný svatý Mikuláš přichází tiše, nikým nepoznán a nepozorován, podobně jako jeho dárky nejsou zase až tak hmatatelné jako ty dárky pozemské.

Tak raději ani nedutejme - protože za několik dnů skutečně přijde...

zastavení dvacáté první - o neděli

Dnes je neděle. Ta první adventní.

Někdy - ale opravdu jen někdy, hlavně před Vánocemi - o tom přemýšlím. V době, kdy "čekáme" a kdy podle tohoto "čekání" je nazváno celé období, a dokonce i neděle.

Na co vlastně čekáme? Na Ježíška?

Na lásku, na štěstí, na pochopení, na porozumění, na to, až uděláme to a ono, až zvládneme tamto, až budeme někým nebo něčím, nebo....? Na co vlastně čekáme?

První adventní neděle je vstupem do období, kdy čekáme na narození miminka, dítěte, které spasí svět.

V čem spočívá spása světa? Tedy nás, lidí?

Občas o tom přemýšlím.

A někdy se bojím své vlastní myšlenky, že vlastně všichni tak nějak čekáme na smrt. Tedy na něco jako neděli ve smyslu nicnedělání, tedy na odpočinek, ale ne pouze na nedělní okamžik, ale na ten odpočinek, který bude (?) věčný.

Ale to je na delší povídání...

A dnes je přece jen první adventní neděle, a tak bychom měli na to, co nás čeká, čekat s radostí a vesele.

Otázka č. 21 zjišťující: Víte, co to jsou (byly) roráty? (Kdo neví, prosím, najděte si odpověď)

Otázka č. 21 odlehčující: Na co čekáte?

Otázka č. 21 nedělní provokující: Je pro Vás neděle odpočinkovým dnem? Odpočíváte rádi?

zastavení dvacáté - o dítěti

Tak jsme se k tomuto přece jen dostali, tedy doputovali jsme až sem. K tématu dítěte.

Dítě je láska, štěstí, naděje, životní smysl - a bla bla bla.

Dítě je věčná otázka, zodpovědnost, úsilí, hledání.

Dítě jsou bezesné noci, a trápení, a výčitky, a starost.

Dítě je úzkost a strach. Pocit, že to nezvládnu nebo naopak pocit, že zvládám všechno.

Dítě je výchova. Ten, kdo vychováván být má i ten , kdo vychovává.

Dítě je celý vesmír v nás i nepatrné lidské stvoření, z kterého kdo ví co bude.

Dítě je ten tvor, který věří na Ježíška a jeho dárečky.

A na Mikuláše.

Děti jsme pořád my všichni - a to dávné dítě v sobě neustále a mnohdy nevědomě hledáme.

Kvůli tomu všemu, co jsem napsala v předešlých řádcích.

Tedy kvůli lásce, štěstí, naději, životnímu smyslu - a tomu bla, bla, bla, protože jsou to jen prázdná slova.

Nebo ne?

Otázka č. 20 nesmírně vážná: Zůstal ve Vás ještě kousek dítěte?

Otázka č. 20 problematická: Jaké jsou dnešní děti?

Otázka č. 20 jen tak: Jakým dítětem jste byli? Uměli byste to charakterizovat?