zápočty OBEC dne 8.1.2010

Dobrý den, dopolední "část" zápočtů těch, kteří se zúčastnili zastavení, je v pořádku, všichni jste splnili, asi šesti lidem ještě dlužím okomentovaná zastavení - sedím nad tím :-)

K odpolednímu dodatečnému termínu, kde je vás deset, jsem se ke komentování ještě nedostala, ale všechny mám již přečtené a vypadá to, že je to také v pořádku.

Jen mne napadá - když vám oznámím, že jste uspěli, přečtete si pak ještě mé komentáře? Některým z vás tam ještě dávám i otázky... ? :-) Možná by mne i potěšila zpětná vazba...

Jinak prosím o trpělivost hlavně zítřejší přihlášené. U nikoho však nevidím problém, i když úroveň je skutečně různá, nad některými se zamýšlím více, jinde méně a u některých je mi líto, že zápočet není klasifikován. A za některá zastavení obzvlášť moc děkuji.

Moc vás všechny zdravím,

mp

Milo a klidno

Milo a klidno mi je při mém pročítání vašich zastavení, ale vám studentům asi tak není. Nějak dlouho nad každým z Vás sedím, /asi to doufám pochopíte i z těch komentářů), a protože nikoho nechci ošidit, tak mi to déle trvá. Byla jsem upozorněna, že do 3.1. 2010 jsem slíbila odpovědět všem - no jo, velké oči, co to viděly a velká "huba", co to slibovala :-)))

Ale celkově musím říct, že jsem hodně spokojená a krásně se to čte a že mne mnozí přímo nutíte obsáhleji odpovídat a že si píšu, k čemu se musím ještě tady vyjádřit a že mne vůbec hodně inspirujete k dalším myšlenkám a nápadům - moc za to vše děkuji.

Na 6. 1. mi ještě chybí k okomentování 6 lidí, ale všichni jste uspěli, jen to ještě dookomentovat a s každým z vás se chvíli zastavit. "Filosofům" jsem ještě neposlala žádnou okomentovanou odpověď, tak se neděste, vím to, tam jsou odpovědi ještě rozsáhlejší a složitější.

Trpělivost prý ale přináší růže.

Taky je vám přinesu, hmm, tak se nezlobte...

Zápočty 5. a 6. 1. 2010

Dobrý den, všichni studenti, kteří se zúčastnili zastavení z OBEC a z 3ZPD1 u mne uspěli a k zápočtu chodit nemusí. Do dnešního večera (noci) všem odešlu okomentovaná zastavení, za která moc děkuji, hodně mile jste mne všichni překvapili.

Ti, co nepsali, samozřejmě přijdou na test, ale to je myslím logické.

Moc zdravím a přeji příjemné prožití takto nabytých volných dnů :-)

mp

Pročítám a postupně píšu a odpovídám :-)

Dobrý den všem,
tak jsem se konečně "vzpamatovala" ze sváteční atmosféry, a sedím nad vašimi pracemi, pročítám a postupně komentuji.
Ti, kteří mají zkoušku či zápočet hned v prvním týdnu nového roku, dostanou včas vědět, co a jak. Nebojte :-)))
zatím zdravím a přeji pohodový předposlední den v roce,
mp

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté šesté
Dobrý večer,

takže i my jsme na konci našich zastavení a pouti. Od rána mi už přicházejí vypracované odpovědi. Moc, moc děkuji. Je to docela pěkné počteníčko :-)

Postupně budu na všechny zvlášť odpovídat, takže se nebojte, jak to bude se zápočtem - dám všem včas vědět.

Děkuji Vám všem za Vaši cestu a za to, že jste měli tu trpělivost a vydrželi někdy se opakující otázky.

Přišel čas na tu poslední:

Otázka č. 26 hlavní a poslední: Byla pro Vás osobně naše zastavení přínosem? Máte pocit, že aspoň "něco" Vám z pedagogiky v hlavě utkvělo a že to vše mělo svůj smysl?

Mějte se jinak moc krásně,

mp

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté páté

Kdosi kdysi řekl, tuším, že Dostojevský, ale nevím to určitě, že člověk je člověkem dokud se ptá. A jak jste si asi všimli, pedagogika a učitelské povolání a vůbec pedagogická činnost je ve své podstatě založena na otázkách.

A dá se ptát různě.

A ptát se dobře je umění.

Věděl to již Sokrates a víme to i učitelé dnešního věku.

Ptám se na všechno, kudy chodím - a odpovědí se mi dostává málokdy. A že jsem jich v mém životě už slyšela! Ale na ty otázky, které si kladu já, odpovědi zase až tak moc často neslyším.

Možná chodím po světě slepá a hluchá, tak proto. Nebo opačně - mám oči vyvalené k dívání až moc a uši nastřažené až tak, že přes to úsilí už ani vidět a slyšet není.

Achich jo.

Takže si kladu otázky a na odpovědi čekám...

snad jednou přijdou....

Otázka č. 25 hlavní a slídící: Snažila jsem se otázky oživit již tím, jaký název jsem jim dala. Který "název" otázky se Vám osobně nejvíce líbil a proč?

Otázka č. 25 protivně zkoumající a asi otravná: Dokázali byste spočítat, kolik různých názvů otázek v pedagogickém zastavení jsem použila?

Otázka č. 25 tentokrát normální, přesto zvídavá: A nad kterou otázkou jste se nejvíce v dobrém či ve zlém "pozastavili"?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté čtvrté

Někdy se zdá, že je život jen a jen o práci. Někdy ta práce přerůstá přes hlavu. Někdy až moc.

Pomáhají mi myšlenky - jak jinak - Jana Amose. Ani nevím, čím to je, ale tak se mi tak nějak ten pán pořád motá do života.

A když mám moc práce a spěchám, občas mi prolétnou hlavou jeho slova: "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest." No a protože nejsem hovado, tak se uklidním a nekvaltuji. Protože proč, že jo.

A když mi přerůstá práce přes hlavu až tak, že se mi roztřesou ruce, vytanou mi na mysli další jeho slova: "Kůň k tahu, pták k letu a člověk ku práci!" No a protože nejsem to hovado, jak už jsem vzpomínala, ale člověk, tak mi nezbývá nic jiného než pracovat. Však k tomu jsem, no ne?

A když mě bolí svět a říkám si, proč zrovna já musím žít to, co žiju, tak mě utěší opět slova Amosova: "Stůj v lose svém až do skonání svého, a to, co jsem ti připravil, přijímej s radosti!" (či tak nějak).

A tak se raduji, protože co jiného mi také zbývá. A myslím, že to nezbývá jen mně, ale nám všem...

Otázka č. 24 hlavní a těžká: Nevím, jestli se opět neopakuji, ale víte, jak souvisí slova resilience, frustrační tolerance a vulnerabilita s výchovou?

Otázka č. 24 náročná k přemýšlení: A jak s výše uvedenými otázkami souvisí slova básníka J. Mahena: Za nocí nejtmavších na slunce pamatuj?

Otázka č. 24 doplňující pedagogická: Můžeme děti vychovávat k víře, že ať se děje co se děje, po každé noci slunce vyjde? Pokud ano, jak?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté třetí
Hádalo se moje ID
s tím mým vlastním egem
o tom,
jak ten život
přece jen
ruku v ruce svedem.
Id chce to, a ego "ono"
je to práce hrozná
superego někde shůry
co je dobré
pozná.
Moje ID si nedá říct,
moje ego pláče,
superego nakonec vždy
samo to odskáče.
Možná, že to moje ego
časem zvládne ID
a pak podle superega
budem - budu
možná skvěle žít....

Otázka č. 23 hlavní protivně vlezlá a netaktní: Hádá se často Vaše ID s egem? A co myslíte, výchovou s tím něco svedem?
Otázka č. 23 zjišťující: A co na to S. Freud, a Jung a Adler?
Otázka č. 23 pro srandu králíkům: Líbí se Vám "básnička"? Zvládlo by Vaše ID s Egem za účasti Superega podobnou? (pozn. těším se.... :-)

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté druhé

Dneska na semináři mne napadlo, co všechno bych tady měla ještě napsat a tím pádem i stihnout. Asi deset dalších témat to bylo. A teď sedím u počítače - a nic. Tak nějak to nemůžu z toho mozku vylovit. A tak krásné myšlenky to přitom byly. A jsou fuč.

Taky se Vám to stává? :-)

Probrali jsme letem světem alternativní školy, a směry, které ovlivnily pedagogiku ve 20. století, a pak pár nedodělků... a k některým tématům jsme se nedostali vůbec, třeba k systému školství v ČR.

Což mě mate. Protože by to mělo být podstatné a my se k tomu nedostali.

A k výzkumům v pedagogice a k dalším více méně podstatným věcem.

Nemáte dojem, že by semestr měl být delší? :-) Aspoň jednou tolik? :-)))

A zkoušky o to objemnější a těžší?

Vím, provokuji.

Ale....

no jo, no

Otázka č. 22 hlavní: Která z alternativních škol by Vám osobně byla nejsympatičtější a proč?

Otázka č. 22 troufalá: Prosím, našli byste na netu systém školského vzdělávání v ČR a v odpovědi mě s tím seznámili?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté první

Chudák Komenský. Kdyby jen býval věděl, že je v jednom článku spojován s hárajícími pejsky a se S. Freudem, ten by mi asi dal....

A přitom víte, aspoň vy, kdo chodíte na semináře, že se mi vlastně vše tak nějak kolem tohoto pána točí, vždycky nějak podivným způsobem skončím u něj, až mi to je samotné nemilé, jak jsem jím asi posedlá či co :-)

Chtěla bych ale přesto, ať o něm víte něco více než životopisná data.

Minimálně jeho pojetí člověka jako aktivní svobodné bytosti. A jeho pojetí zkroušených srdcí, ve kterých bydlí Bůh. A jeho pojetí tří věcí lidských a co znamenají a jaká je jejich náprava. A jeho pojetí tří světel, které vyzařují z člověka. A vůbec jeho pojetí výchovy a života a lidského osudu a lásky a co já nevím co všechno ještě...

Proč? Protože ho mám ráda a chtěla bych, aby Vy všichni každý jednotlivě taky.... k němu láskou vzplál a pedagogiku miloval :-))

"Když ráno vstanu, láskou ke světu vzplanu, v práci Komenského potkávám, s perfektními lidmi se setkávám" -

Otázka č. 21 hlavní trošku ujetá: A jak to máte Vy samotní s Komenským? Už jste se s ním setkali?

Otázka č. 21 zdánlivě ujetá zcela: Je možné potkat "minulého" člověka?

Pokud ano, jak, kdy a proč?

A není o tomto celá věda i pedagogika?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvacáté

Máme doma boží dopuštění. A tak nevinně to začalo.

V pátek mi prostě zazvonil telefon. A nějaký ženský hlas mi v něm radostně a překotně oznamoval, že: "ony mi obě hárají, představte si, paní Prokešová, ony obě hárají!"

V první chvíli jsem tak docela dobře nepochopila, kdo, kde hárá a co mám jako mít s tím já co společného. Tak jsem se docela blbě zeptala, kdo to jako volá a oč jde.

"Aha, no, já se nepředstavila", pokračoval hlas, který mi vzápětí vše vysvětlil. Ona má fenky maltézáčky a my máme psíky, tož v době háráné to docela k sobě jde.

A bylo to.

Od dnešního rána máme doma opět čtyři psy. Dvě fenky, které mají svůj čas, a dva z toho zpitomělé psy.

A mé nervy v háji, protože ony fakt hárají :-)

Nevím proč, ale myslím na Freuda...

a na antikoncepci :-)

Otázka č. 20 hlavní a rozmarná: Co má Freud společného s pedagogikou a s pejsky?

Otázka č. 20 vedlejší jen tak na okraj: A my? Co máme společného s Freudem?

Otázka č. 20 vtíravě všetečně rozmarná: A J. A. Komenský?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení devatenácté

Dítě. Žák. Student. Kolega. Klient. Chovanec. Vychovávaný. Atd..

Hmm. Někdy nevím, jak přesně se vyjádřit, pokud mluvím o výchově a vlivu - vychovávajícího, tedy učitele, vychovatele, pedagoga - na výše řečené "kategorie" člověka.

Hmm.

Někdy se mi zdá, že v pedagogice zapomínáme na dítě. Dítě jako takové. Že je často vnímáme už raději pod jinými názvy, abychom se nemuseli zabývat "oním" dítětem.

Protože dítě je bezmocné, závislé, bezbranné. A přiznejme si, - nám se nechce na ty rozhýkané děti ve škole i všude jinde dívat zrovna tak. Říci o někom, že je dítě, znamená přiznat si, že za něj máme zodpovědnost.

A mít zodpovědnost je hrozně těžká věc.

Nejjednodušší je před ní utéct a schovat se a nebrat ji na vědomí.

Nebo zaútočit na ty, kdo nám to připomíná...

Otázka č. 19 hlavní: Co znamená pojem sociální závislost a kdy, kde a jak vzniká?

Otázka č. 19 k zamyšlení: Za co je podle vás učitel- vychovatel- pedagog ve své práci s dětmi - žáky- studenty- skutečně zodpovědný?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení osmnácté
Vzpomínám na jednoho Mikuláše, anděla a čerta kdysi dávno v mém dětství.
Bylo to u nás na kopci v mateřské školce. Vybavuji si úplně jasně tu atmosféru, vůni svíček a bílé vousy Mikuláše.
Pamatuji si, jak se usmíval a kde stál, když jsme se všichni fotili na památku.
A pamatuji si maminku na té mikulášské besídce a to, jak jsme se loučili s ostatními a šli z našeho kopečka dolů od školky směrem domů.
Někdy mám pocit, že na toho "tenkrát" Mikuláše vlastně vzpomínám každý rok. Prostě ho mám zažitého :-)
Ale k nám domů ten opravdový, ne besídkový, nikdy nepřišel tak, aby byl vidět. Jen jsme vždy před spaním nachystali talíře na okno. On pak chodíval v noci, a tajně. A na talíři ráno vždycky něco bylo.
Byla to krásná doba a krásný čas.
Někdy, ale opravdu jen někdy je mi smutno z toho, že se nevrátí... ani ten čas, ani ten opravdový Mikuláš...

Otázka č. 18 hlavní: Báli jste se někdy čerta a anděla a Mikuláše? Máte ve svých vzpomínkách nějaký pěkný "zažitý" zážitek s ním spojený?
Otázka č. 18 podhlavní a podstatná: Je poslušnost znakem dobré výchovy? A jak souvisí (pokud vůbec souvisí) s vývojovými teoriemi morálky?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení sedmnácté

Žil byl kdysi jeden pedagog - filosof - dnes bychom řekli psycholog, a ten to měl nejen v životě, ale i po smrti těžké.

Byl špatně pochopen. Sice mimo jiné tvrdil, že učení probíhá na základě asociací, ale jeho následovníci si z jeho učení převzali pouhopouhé "zucht", či-li kázeň. A na základě této myšlenky se utvrdilo celé zkostnatělé dogmatické školství a kázeň byla považována za to, co je ve školách a ve výuce nejdůležitější.

Ale pak na základě myšlenek obnovy a s příhledem na dítě právě toto bylo překonáno jinými a celkem i novými myšlenkami, zakládajícími mnohé alternativní školy.

A onen pán se už nemusel obracet v hrobě.

Nebo že by ano?

Otázka č. 17 hlavní: O kom hovořím a co o něm víte?

Otázka č. 17 k zamyšlení: Co dnešní školy a kázeň? Jaký máte na to názor?

Otázka č. 17 na tělo: Víte, jak si ve třídě udržet kázeň? Znáte nebo máte nějaký vlastní "recept" či zaručený postup?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení šestnácté

Možná je na světě přece jen více dobrých lidí než těch zlých.

Možná je spousta dobrých učitelů, kteří ví, co dělají a proč. A hlavně jak. A nesou za to všechno zodpovědnost.

Možná nepodléháme negativním předsudkům a jsme ve vztahu k dětem skutečnými lidmi.

A uvědomujeme si také jejich důstojnost. Tedy dětí.

Protože - skutečně si to myslím - na důstojnost dítěte a potřebu nikdy ji neranit a neporanit, na tu ve školách v kontaktu s dítětem - žákem - nejvíce zapomínáme. Vždyť proč taky ne - žijeme ve světě, kde slovo důstojnost pomalu ztrácí svůj smysl...

Otázka č. 16 hlavní: Znáte nejčastější negativní efekty v interakci s dítětem?

Otázka č. 16 vedlejší zvídavá: Jaké jsou vaše vlastní zkušenosti s haló efektem?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení patnácté

Typologie učitelů jsou, jak jsme si říkali, různé.

Hodně se mi líbí ta z hlediska postojů, které jsem upravila podle Kozieleckého.

Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych chtít "zachránit svět", a to i za cenu obětí, - tak jako Prométheus.

Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych být zanícena touhou po kráse a dobru, které chci předávat ostatním, - tak jak Apollón.

Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych hořet touhou po poznání a vědění, - tak jako Sokrates.

Pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych sršet a překypovat energií, měla bych se v tom dobrém slova smyslu umět radovat ze života, - tak jako Dionýsos.

A pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych mít schopnost vést jiné a v tom dobrém slova smyslu je chtít "ovládat" tak, aby chtěli jít mou cestou, - tak jako Hercules.

Z toho všeho vyplývá jediné - pokud chci být "dobrý" učitel, měla bych být především dobrý člověk... tak jako..... (doplňte si sami....)

Otázka č. 15 hlavní: Myslíte si, že je v dnešní době těžké být učitelem?

Otázka č. 15 vedlejší, poměrně těžká: Jak byste vysvětlili důvěru, ze které vyplývá autorita a rozdíl mezi respektem a autoritou?

Otázka č. 15 jen tak do vašich řad: Pokud byste chtěli být učiteli, tak jakými? Máte svou představu?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení čtrnácté

Dnes jsme na semináři hovořili o kompetencích. Motivační, komunikační, prezentační, diagnostická, hodnotící.

Každá je jedno velké nosné téma.

V teorii i v životě.

Kolikrát mě napadá, v čem jsme jako lidé vůbec kompetentní. A v čem jako vychovatelé, jako rodiče či jako učitelé.

A jak se ta kompetence pozná a hlavně jak ji získat.

Zkušeností? Silou vlastní osobnosti?

Nevím.

Slova kompetence se bojím, protože nevím, jaká je k ní cesta.

Ale přála bych ji nám všem, kdo chceme kompetentní být...

Otázka č. 14 hlavní: Jaký by měl být učitel, aby byl skutečným učitelem?

Otázka č. 14 vedlejší: Znáte nějakého takového opravdového?

Otázka č. 14 všetečná: Vyprávíte rádi pohádky? :-)

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení třinácté

Takový krásný večer.

A nám někdo v té tmě pořád někdo chodí po zahradě. Ne po té naší, ale po sestřině, na kterou vidím z okna pokoje.

Až po chvíli mi došlo, že to je divné, že tam někdo něco dělá, když nemá proč.

A ve tmě.

A v noci.

A sám.

Vyběhla jsem ven - a to naše už téměř devadesátiletá sousedka nemohla vydržet na zemi spadaná jablka. I nějakým způsobem vytáhla plotové laťky švagrem pečlivě stavěné, protáhla se tou průrvou a ta nebohá jablíčka sesbírala.

Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí.

Ještě dobřejší i plot rozebere...

Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči. Byla tak vystrašená a vyjevená, že ji vidím při činu.

Chtělo se mi obejmout ji, pohladit a skrýt v náručí a konejšit, ať se uklidní a ať se nebojí. Drobná žena, provinile se třesoucí.

Vyděsilo mě to. Stáří se až tak moc podobá dítěti...

Otázka č. 13 hlavní trapně lehounká: Čí pak je ta věta o pírku, pro něž hospodyňka i přes plot skočí?

Otázka č. 13 vedlejší: Je v tom možné najít nějaké pedagogické moudro?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení dvanácté

Cesta. Prý každý máme svou cestu. Svou "metodu", jak žít.

A výchova možná není o ničem jiném, než o té metodě. O metodách.

Svým dětem nepředáváme nejvíce tím, co jim přikazujeme nebo tím, že říkáme, co po nich chceme, ale tím, jak my sami to vlastně žijeme. Jaká je ta naše metoda.

A také tím, jak nasloucháme jim - dětem - samotným a směru jejich, ne té naší, cesty.

Výchova je totiž o naslouchání. O vnímání druhých. O jejich pochopení a touze porozumět. A také o úsilí naslouchat sobě samým.

Protože taky sobě samotným bychom měli chtít porozumět, abychom pak mohli chápat i ty jiné. A třeba i to, že jsou jiní.

Výchova je strašně složitá věc.

Kolikrát před tou složitostí padám - s prominutím - na zadek a ptám se: jak to vlastně všechno je a proč?

A odpověď, že proto, mi nestačí.

Otázka č. 12 hlavní těžká: Jak to vlastně všechno je a proč? :-) Máte na to svůj vlastní názor?

Otázka č. 12 vedlejší: Jak s tím vším souvisí interiorizace?

Předvánoční pedagogická zastavení

Zastavení jedenácté
Karel Čapek v jednom ze svých děl říká slovy ovce, jdoucí na porážku: "Ať si mne zabijou, jen když mě vedou!"
Někdy o těch slovech přemýšlím a přemítám, jak to vlastně je.
V životě je možná jednodušší mít někoho, kdo nás vede, kdo nás doprovází. Tedy mít poblíž sebe nějakého "paidagoga" - průvodce.
Má to však háček - život není zase až tak docela "naučitelný" a vlastní zkušenost toho, kdo vede, je víceméně nepřenosná.
A tak každý žijeme tak nějak načisto, z první vody
a hlavně sami za sebe.
A občas nám to nemusí jít podle našich představ.
Jde o to nepadnout, nezaseknout se na místě, a začínat pořád znova a znova, je-li třeba.
Faktem je, že to je někdy docela i námaha... jít svou cestou a nevzdávat to tak, jako ta ovce...

Otázka č. 11 hlavní a záludná: Co potřebujeme k životu, abychom přežili?
Otázka č. 11 vedlejší jen tak: Jste zfrustrovaní frustranti?:-)