Zobrazují se příspěvky se štítkemLednová setkání v Tohu vabohu. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemLednová setkání v Tohu vabohu. Zobrazit všechny příspěvky

30. 1. 2008

Lednová setkání v Tohu vabohu

Čtvrté setkání - blízké vzdálenosti

Ale stejně si myslím, že nemusíme jezdit až někam daleko, abychom prožili třeba krásná rána nebo podivuhodné večery v podivuhodných městech. Stačí jen náš úhel pohledu a schopnost vnímat věci kolem sebe. Třeba - taková rána jako jsou u nás, taková nejsou nikde jinde. Začíná to vonící kávou, kterou si ráno ke snídani chystá můj otec. Pak štěkotem psů, kteří se domáhají jídla a při vchodu do místnosti skáčou a škrábou mi nohy a ranní idylka končí atakem koček, které se hladově dívají už i na mne, jen jen skočit. A do toho venku buď prší nebo mrzne nebo prosvítá sluníčko nebo se tam někdy neděje taky vůbec nic, prostě je ticho - a do toho se odhodlat a s radostí a s úsměvem jít do práce, kde nás čeká bůhví co a bůhví kdy a bůhví jak. No není to krása?
A všechno vzdálené je blízké a všechno blízké je vzdálené...

29. 1. 2008

Lednová setkání v Tohu vabohu

Třetí setkání - po stopách Komenského?
Dobrý večer, tak jsem zpátky tady doma. Vrátila jsem se z Amsterdamu. Přes den jsme s kolegy z Antverp a z Postupimi a z Amsterdamu seděli nad projektem, večer pak chodili do typických malých amsterdamských pubs, hospůdek, ve kterých lidé popíjejí vínko nebo pivo třeba i ve stoje, tak jsou plné a rušné. A ráno jsem se pak ještě před snídaní procházela probouzejícím se, ještě ztichlým městem, se studeným sluníčkem vysoko nad hlavou a již v lednu rozkvetlými žlutými tulipány. Ranní pohodu a klid pak vystřídal neuvěřitelný ruch na ulici i na chodnících, tolik lidí najednou jsem snad nikde neviděla. A co lidí, ale těch cyklistů - tam jezdí na kole snad všichni, zima nezima, sníh nesníh, led neled, prostě sednou na kolo a jedou....
To tady Komenský, žijící v tomto městě poslední desetiletí svého života, asi nezažil. Nebo ano - co myslíte, mohl Komenský jezdit po Amsterdamu na kole? Dokážete si to představit?
No nic, chtěla jsem vám jen přiblížit, jak jsem se v posledním týdnu měla a proč jsem tady nebyla. Toulala jsem se Amsterdamem ve stopách Komenského, ale nikde jsem ho nenašla, ani nepotkala.
Možná ale, možná seděl někde v hospůdce, popíjel vínko a divil se, proč ho nikdo nevidí. Možná ano, možná tam přece jen někde byl... Jen my jsme ztratili schopnost vidět ho. Vždyť někdy nevidíme ani sebe navzájem... natož ty druhé, ukryté v závoji svých tajemství...

12. 1. 2008

Lednová setkání v Tohu vabohu

Druhé setkání - čekání na nicnedělání
Tak - Tři králové už odešli, zima asi taky, venku svítí sluníčko a přitom do jara daleko. Včera odpoledne v Kauflandu, zrovna několik minut poté, co jsem konstatovala, že ještě mají vánoční výzdobu, najelo několik mužů s vozíky a začali výzdobu snášet od stropu směrem dolů. Málem mě konec jedné girlandy bouchl do hlavy. No a náš vánoční stromek už taky klopí větve, ale stále si ponechává svou důstojnost a drží se, ještě ani jehlička neupadla a celý večer vesele svítí... Až na to, že naše malé kotě, které jsem pustila dovnitř se na chvíli zahřát, udělalo po čase hromádku zrovna pod ten krásný stromeček. Smutné to konce Vánoc a dárků. Takové symbolické, akorát pro kočku :-)
Ale i tak je na světě docela fajn. Ale už chápu, proč asi naši předkové v tomto čase začali slavit dobu masopustu. Jinak by se tím čekáním na jaro, dlouhými večery bez možnosti pracovat na polích a zahradách, a snad i nostalgií možná i utrápili.
To my to máme jinak - na nějaké čekání na práci vlastně není čas, protože prostě pracujeme pořád, bez ohledu na roční dobu. Spíše čekáme na to, až nebudeme muset nic dělat. Takové to sladké nicnedělání, jenom veselení se a popíjení, jó, ti naší předkové se ale měli.
Takže jdu vařit sobotní oběd.
A pak se veselit nad prací do práce. Ach jo.
Vždyť už ani na ten masopust, určený pro krácení chvíle, není čas.
Ale naši předkové asi věděli, že je potřeba, aby jej měli... asi byli moudřejší než my, žijící v dnešní "bezčasové" době.
Víte o masopustu, že:
a) Toto období spadalo do doby před příchodem jara a bylo charakteristické masopustními slavnostmi (na jižní Moravě fašank), což byly převážně archaické obyčeje pohanského původu? Podle starých pověr jde o veselé a bujaré tradice, ukazující na zakončení zimních prací a vítání nového ročního cyklu, blížícího se jara. Platilo staré pověrečné pravidlo, že jak vysoko se skáče o masopustu, tak vysoko vyroste len (obilí).

b) V širším smyslu se jednalo o období od Tří králů (6.1.) do začátku velikonočního postu, tedy Popeleční středu nebo v užším smyslu masopust začínal v poslední 3 dny tohoto období (tzv. ostatky), v neděli nebo v pondělí před Popeleční středou?

c) V lidových představách byl „Masopust“ často chápán jako zosobnění neustále tancujícího a smějícího se opilce? Lidé se bavili nejrůznějšími způsoby, pořádaly se hostiny, průvody, typické pro svou bizarnost i účastí tzv. "bláznů". Slavnosti byly mimo jiné také vzpourou proti spořádanému životu. Svět mohl být náhle obrácený naruby, jiný. Dá se říci, že v masopustním veselí byla ukryta také beztrestná kritika stávajících pořádků.

2. 1. 2008

Lednová setkání v Tohu vabohu

Setkání první - čekání na Tři krále
Máme tady nový rok. Nevím jak pro Vás, ale pro mě bývá problémem. Nerada se loučím - a začátkem nového roku jsem k tomu vždy ať chci či nechci nucena. Končí Vánoce, končí celý uplynulý rok, je po všem. Pusto a prázdno v domě i v duši, spojený se smutkem nad ztrátou toho hezkého, co bylo. A čas na nová předsevzetí, že.... bude líp nebo budeme lepší nebo jak vlastně?
Bude líp, i když se to zdá momentálně nepravděpodobné, stačí jen tomu věřit. A proto není třeba smutnit. Sama sebe o tom přesvědčuji. A lidé to asi ví již po celá staletí, že tomu tak je. Může být hůř, ale to neznamená, že nemůže být i lépe. I tři králové o tom věděli - a šli za svou hvězdou hledat svou "hvězdu“, nově narozeného krále. Hledali ho nejprve na královském dvoře (a způsobili tak nevědomě a nechtěně smrt neviňátek), a nepodivili se, když jej našli ve chlévě – i tam se mu poklonili a předali mu dary.
Jdeme asi taky často za svým cílem, poklonit se něčemu, po čem toužíme, nechtěně přitom asi i ubližujeme druhým, hledáme své krále či královny, své štěstí a věříme, že je najdeme. Smrt nevinných dětí z Betléma nám může napovědět, že asi ne vždy je tomu tak, že ne vždy to jde bez bolesti, že ne vždy to jde bez problémů, bez nedorozumění, (a vlastně ani bohužel bez násilí), že vše má svůj rub a líc, světlou a temnou stránku, že i dobro může být k něčemu zlé a zlé zase k dobrému... Možná i proto je první velký svátek v novém roce právě tento tříkrálový, kdy ti, kteří chtěli vzdát poctu dobru samému, způsobili mimo jiné také smrt - těch nejnevinnějších.
Kolikrát se nám to asi stává také v našich životech.
Ach jo.
Čekání na Tři krále - to je čekání na svědectví o dobru. Svědectví o tom, že dobro prostě je. Nechceme však slyšet ani vidět, že bývá skoro vždy provázeno bolestí, - a že to k životu nějakým způsobem asi i patří.
Ale raději už dost o tomto bolestném a nepochopitelném tématu.
Víte , že:
a) v Novém zákoně není nikde zmínka o tom, kolik vlastně mudrců bylo, jestli tři nebo více -údajně to mohlo být až dvanáct mužů? A že teprve až ve 12. století se objevují jejich jména psaná zkratkami C+M+B (Kašpar, Melichar, Baltazar), což však nemusí znamenat jen tato jména, ale také rčení Christus mansionem benedicat – nechť Kristus požehná tomuto příbytku?
b) svátek Tří králů se slavil již od středověku a říkalo se mu všelijak – původně to byl svátek Zjevení Páně, pak Epifanie nebo Theofanie, což se nakonec proměnilo v Tifaine, mimo jiné velice populární jméno ve středověku?
c) existuje pověra, že sny, které se Vám zdají od Šdědrovečerní noci do svátků Tří králů se pravděpodobě vyplní? Měli byste tedy v tomto období přes den i před usnutím myslet jen na samé hezké věci, aby se Vám pak i v noci zdály jen samé hezké sny.
Vlastně je to jednoduché - stačí v těchto dnech krásně snít a budete se i v životě dobře mít :-)