Seděla jsem u paní profesorky v jejím malém bytě, pomaličku pila kávu a ujídala malý koláček a poslouchala její vyprávění o životě. Dívala jsem se do krásných a veselých hnědých očí 83 leté paní a přemýšlela o tom, jaký ten její život asi byl a jaký nyní je... A bylo mi najednou a opět z toho všeho života a z toho všeho žití prostě a jednoduše smutno.
Dopila jsem a dojedla a doposlouchala a spíše jen tak, aby řeč nestála, jsem vyslovila takovou tu obligátní větu, že život je těžký. No jo....
A ona se na mne docela překvapeně a udiveně podívala, jako kdyby si myslela, jak jsem na takovou nesmyslnou věc vůbec mohla přijít a zcela bez přemýšlení a s úsměvem odpověděla:
Ale kdeže!
Byl to nádherný okamžik. Venku za okny si na dětském hřišti hrály děti, přede mnou seděla moudrá, krásná a vyrovnaná žena, která i přes svůj těžký život ví, že těžký není...
Moc jí za tato slova děkuji - a vím, že si tu chvíli budu skutečně dlouho, dlouho pamatovat.
Otázka č. 8 hlavní: Jaké známe cíle výchovy?
Otázka č. 8 vedlejší: Co je životní zdatnost?
Otázka č. 8 mimo-vedlejší (nemusíte odpovídat, jen pro zamyšlení): Máte těžký život? :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat