Kdysi dávno, když jsem se učila na zkoušku z pedagogiky a měla k tomu malé děti (zrovinka takový dobrý model k vychovávání), dostala jsem se až k tématu odměn a trestů. A k názoru, že trest je vždycky prohrou vychovatele a že stejně nic neřeší a dohromady ničemu nepomůže. Zcela nadšená nad tím objevem jsem to volala na svého zrovinka spícího muže, takže mne neslyšel. A i kdyby nespal, neslyšel by, protože jeden z mých synů si hrál s autíčkem a hlasitě napodoboval jeho zvuk (vrrrrrrrrrrrrrrrnnnnnnnnnn, vvvvvvvvvrrrrrrrrrrrrrmmmmm) tak, až z toho drnčela hlava a nakonec i můj unavený mozek.
Poté, co se mi ten zvuk do toho mozku doslova zaryl, zopakovala jsem několikrát větu rozkazovací, znamenající, ať toho nechá, ať je zticha. Nech toho, řekla jsem tedy snad stokrát, ale nic. Syn očividně a uchoslyšně nejevil zájem mne poslechnout, a na to, že se učím zrovna pedagogiku, vůbec nedbal.
Když už to jeho vvvvrrrrrmmmmm bylo k nesnesení a mozek praskal, vylítla jsem a vyrvala mu autíčko z ručiček, plácla jsem ho po hlavičce.
"Ty nevíš, že to nic nevyřeší a ani nepomůže?" Řeklo mi to dítě nevinným hláskem a ještě s nevinnějším pohledem na mne upřelo svá očka. Modrá. Bylo jasné, že na rozdíl od mého spícího muže a svého otce má slova slyšel a zaznamenal.
V první chvíli jsem ho chtěla plácnout i z druhé strany, ale pak jsem se zastyděla a nakonec jsem se rozesmála.
Byl to první a zároveň poslední pohlavek, jaký jsem kdy vůbec dítěti ve svém životě dala.
Otázka č. 12 výzvědná: Co si myslíte (ale opravdu) o trestech ve výchově?
Otázka č. 12 doufám, že snadná: Kdo řekl: Dítě i kdyby andělem bylo, metly potřebuje? A jak to bylo asi myšleno?
Otázka č. 12 doplňující: Znáte nějaká jiná pořekadla, týkající se trestů? Napište prosím aspoň dvě...
Žádné komentáře:
Okomentovat