Jaký je rozdíl mezi putováním a zastavením?
Když putujeme, tak odněkud někam jdeme. Světem, životem, vzpomínkami. Putujeme přes krajinu svého dětství, svých lásek, svého dobrého i zlého. Svých vědomostí a zamyšlení.
Když se zastavujeme, tak v tomto putování úmyslně chvíli přetrváváme. Zastavení znamená nejít chvíli dál, odpočinout si, nabrat znovu sílu, čerpat z toho, kým jsme a co jsme a čím jsme si už prošli.
Někdy se mi to plete. Před chvílí jsem opravila "nadpisy" dvou našich posledních "putování", protože jsem je z ničeho nic a bezmyšlenkovitě nazvala zastaveními.
My bychom se však měli po každém zastavení opět odhodlat putovat dál. Malá předvánoční pouť je o tomto. O tom putování s vědomím, že zastavení už byla. Že máme sílu jít dál.
No a právě také filosofie výchovy je o tomto putování. Přes pojetí světa, člověka, dítěte, lásky, duše, dobrého i zlého bychom měli dojít k tomu podstatnému - k moudrosti z lásky. Ne filo-sofia, ale sofo-filia.
Přeji nám všem v tom závěrečném putování k "sofo-filii" hodně odhodlání a trpělivosti.
Otázka č. 16 z předvánočního shonu: Spěcháte? Víte kdo řekl, že: "všelikéť kvaltování toliko pro hovada dobré jest?"
Otázka č. 16 poněkud těžší (pojmová): Co znamená pojem dvojí naivita?
Otázka č. 16 moje oblíbená (a co bych opravdu chtěla, abyste věděli): Co znamená pojem životní zdatnost?
Žádné komentáře:
Okomentovat