Dívám se na tebe
a vidím tvou duši
úsměv jí sluší
Dívám se na tebe
a vidím tvou tvář
tuším, co jsi zač
dívám se na tebe
a vidím tvé srdce
tvou bolest
i tvůj jas
dívám se na tebe
znovu
zas a zas
Otázky rozmile smutné:
Jak rozumíte výroku, že člověk je křehkou bytostí, utkanou ze svých smutků a vzpomínek?
Kdo je autorem tohoto výroku?
A co na to Vaše duše?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Vše, co jsme kdy zažili, nás utváří. A ne vždy se jednalo o krásné vzpomínky a zážitky. Nesouhlasím ale s tím, že je v nás jenom smutek. Ve mne je tolik radosti, a to i ze situací, které již nikdy nezažijí nebo z lidí, které jsem za svůj život zažila a ztratila. Sama za sebe bych tedy řekla, že jsem složena ze svých radostí, vzpomínek a trochu toho smutku. Ten totiž k životu patří. Kdybychom nebyli nikdy smutní, tak si neuvědomíme chvíle, kdy jsme opravdu šťastni.
Křesťanský filosof P. Ricoeur
Má duše je spokojená. Ale mohla by být ještě více. Nevím však, jak toho docílit.
Okomentovat