Den šestý. Už si pomalu zvykáme.
Také si zvykám na poněkud stísněné podmínky pro psaní. Ale jak víme, člověk je tvor nejvíce adaptabilní. Tedy věřme tomu....
Otázky pro filosofy:
Jste spíše homo viator nebo homo adoremus? A co na to imago dei?
Otazky pro pedagogy:
Souvisi životní zdatnost s resilienci a s frustracní tolerancí?
A souvisí to vše s cíli výchovy?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
Jsem oboje abych byl homo adoremus, člověk kajícný, musím nejprve být homo viator, člověk putující. Když nebudu mít žádnou pouť, nějaké poznání, jak se můžu klanět, když to neznám. Pokud mám věřit musím někam putovat, v učení, poznávat svět. teprve potom se mohu rozhodnou zda budu věřit v boha či ne.
Jsem kombinací obou. Při putování člověk pozná a uvidí mnohé a mnohým věcem je třeba se v životě a i v putování poklonit. Ukázat, že i já se umím přiznat chybu, sklonit hlavu... kát se. Ale to neznamená, že zůstanu přešlapovat na jednom místě. Půjdu dál...
Ztotožňuji se s myšlenkou sv. Augustina, že Boha je třeba hledat v nitru každého člověka.
Myslím si, že jsem homo viator. Putují svým životem stále za postupnými cíli a ta se mi zatím plní, ale ještě jsem stále své putování neukončil. Jeho další část bude ukončena po dostudování na VŠ, ale najde se další cil a mé putování asi do konce mého života neskončí.
Člověk byl stvořen k obrazu Božímu. Nevím, zda s tím mohou úplně souhlasit, jsem sice pokřtěn v kostele, ale jsem nevěřící.
Homo viator - člověk putující ze tmy do světla, homo adoremus, člověk klanící se.
Jsem kombinací obou, člověk má mít cíl a jít si za ním, avšak by měl zůstat pokorný, jelikož život je dar.
Imago dei - člověk jako obraz boží vychází z knihy genesis. Všechny tyto typy člověka souvisí s vírou a ta je v životě člověka nesmírně důležitá, i když to nemusí být víra v boha.
Okomentovat