Tak máme dnes ten den. Takový ten zvláštní den, plný smutku, ale zároveň vnitřního klidu a smíru.
Den zemřelých.
Je hezké, že takový den je. Že je den, kdy vzpomínáme...
Asi to bude znít divně, ale pro mne je tento den hodně zarážející - protože se nechci se smrtí jako takovou smířit. Nechápu ji. Bojím se toho neznáma. Kdysi mi naháněla úzkost.
Ale ať chci, či ne - svíčky na hrobech ve večerním soumraku a tmě vypadají poeticky. Svým způsobem je tento svátek krásným svátkem.
Pokud tam na hřbitově nespočívá někdo, koho jste doopravdy milovali
a kdo je s vámi pořád
ale ano, i tak to je krásný svátek
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat