Úklid

Často se sama sebe ptám, co je to vlastně za svět, ve kterém žiju.
Prý si občas lítám v oblacích, říká mi můj muž, a je třeba se mnou praštit občas o zem.
No nevím, no. Někdy je ta šlupka celkem i veliká.
Jako onehdy. Uklízela jsem u nás doma, protože se blížil svátek Martina, a nám se tím pádem blížila i rodinná oslava.
Snažila jsem se. Utřít prach, umýt okna, vysát, vytřít - no však to znáte.
A když to bylo všechno jakž takž hotovo, a hosté - mé děti a jejich drahé polovičky i jejich děti, se už sjely na rodinnou oslavu,
a když jsme zasedli k rodinnému stolu, plné pochoutek, tak zrovna v této chvíli náš bílý hluchý boxer přišel ke mně, majíce něco v tlamě,
a spustil mi to na nohy.
Světe, zboř se, byla to mrtvá, zdechlá myš!!!
Už i ten pes mi tak dal veřejný vzkaz: Paničko, měla bys tu uklidit!!
No mami!!!
Vykřiklo jedno z dětí. Syn, který má z myší fobii.
No mami? A?
Kde to žijeme, když už i psi dělají svým paničkám takové lotroviny...?



Otázky putovní čtvrté: 
Jaký je svět, ve kterém žijeme?
Kdybyste seděli na nejvyšším trůně světa, tedy kdybyste mohli, co byste (nejraději) na tomto světě změnili? 

Otázka pro kočku: 
Co by změnily kočky, sedíce na trůně?