Již na cestě 1

První adventní neděle. A první svíčka na adventním věci. A nevím jak u vás, ale u nás také první sníh. No sníh, takové bílé něco, co se po dopadu na zem mění v mokré vlezlé cosi. Ale i tak, atmosféra odpovídající tomuto dni. A v televizi běží Kameňák 3. A za dveřmi prosinec. A barborky, Mikuláš, Lucie a Vánoce. A.. a... a ...čekají nás samé hezké dny. Jen v duši tak trošku nedovoleno a smutno. 

Otázky šesté, adventně laděné: 

1. Kdo jsme? Kdo jste? 
2. Otázka možná až příliš osobní: Na co v životě čekáte? Čekáte-li vůbec na něco? 
3. A otázka reminiscentní, nejoblíbenější z loňského putování: Kam se ztrácejí naše botičky?

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ke komentáři k tomuto textu a k otázkám: Ano, dnešní první adventní svíčka, zvaná svíčka proroků, je svíčkou naděje, svíčkou očekávání. Proto už jsme na cestě, nejen na jejím počátku :-)) Už jdeme s nadějí, se zapálenou svící v nás samotných. Už nemáme jen botky samochodky, už jdeme po svých, ve svých botičkách...

K lepšímu uchopení otázky o botičkách vizte text z loňského roku:

A nejen na tlumok, ale také na boty, na boty nesmíme zapomenout.
Sbalím si na cestu své stařičké, ošoupané botky.
Vzpomínám, kdysi dávno - ach, dávno, dávno již tomu - smutně podotýkám s Boženou Němcovou,
v naší kůlně na zahradě, kde měl strejda svou dílnu, visely na zdi malé bílé dětské botičky.
To jsou tvoje, když jsi byla maličká, tvoje první botičky, - říkával někdy, když bafal z fajfky.
Takové malé bílé capajdy.
Vzal je čas, nebo nevím vlastně co, asi se už dávno rozpadly v prach.
Dnes vodívám svou vnučku do školky, a najednou, zrovna dneska, jsem tam u ní v šatní skříňce takové botičky viděla.
Co je to? zeptala jsem se.
A ta malá ani ne pětiletá střapulena mi odpověděla, no přeci moje botičky, když jsem byla maličká. Nechceš si je zkusit?
A pak rozvážně dodala: asi ne, už jsi stará, že, babičko.
Stará? Ne, nejsem stará, jen mi trošku jako tobě povyrostla nožička...