Kdo miluje, ten prý letí. A tak si létám tímto světem. Někdy ale prudce padám přímým volným pádem k zemi. Na nos i na ústa.
I to prý k tomu všemu (k čemu jako?) patří.
Venku se stmívá, ve vzduchu je už cítit zimu a mráz. V ulicích a na náměstích se již svou výzdobou připomínají Vánoce. Vánoční to čas, i když ještě ani nepřišel čas adventu. Ale i tak už je tady s námi.
Dala jsem našemu papouškovi - agapuriskovi - do klece na hraní malou rolničku z loňských Vánoc. Malý zvoneček se mu už totiž rozbil. A on už celé odpoledne cinká a cinká, úplně zaujatý a unešený tím zvukem. Nelétá. Cinká si.
A tak si létám místo něj, pády ne-pády, ústa ne-ústa,
a v srdci mi cinká předzvěst Vánoc.
Žádné komentáře:
Okomentovat