den druhý - ranní kuropění

Na putování je nejlepší, že je nejen tajemné, ale že putujeme neustále.
V každou denní, noční, v jakoukoliv dobu.
Proč?
Protože žijeme. Žijeme v čase. Za ranního kuropění, za večerních červánků, za ranní rosy, za přívalů deště..
V zimě, v horku, v teple , v chladu...
V bolesti i v radosti, v lásce (i v nenávisti?) žít se prostě musí.
A protože jsme se na naši pouť téměř ze startu rozběhli,
jdeme svou poutí
v kterýkoliv čas.




Otázky třetí, v nočním tichu, společné (zatím) pro pedagogy i filosofy:


A co láska a výchova?
A temná noc a rozzívané ráno?
A je rozdíl mezi láskou mateřskou (tzv. being) a otcovskou (tzv. dependent)?A co Vy na to?:-)