Díval jsem se... kdyžs bloudil: ale již jsem se dívati
nechtěl, přivedl jsem tě k sobě, tebe do tebe uveda...
takto promlouvá Bůh ke Komenského poutníkovi v Labyrintu
světa a v ráji srdce, po té, co mu doporučí:
Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři
po sobě dvéře…
Máme dnes krásný, prosluněný a hlavně sváteční den. A já si vzpomněla na tato slova. Spočíváme ještě "pod kopečkem", a tudíž bychom se možná i mohli řídit Komenského slovy. Co říkají? Že bychom se měli vrátit do domu srdce svého...
Co je v tom "domě" našich srdcí?
Dětství, láska, krásné chvíle, pohádky....
nebo to je jen iluze?
Co je v našich srdcích? Co si přinášíme z dětství a co v těch srdcích zůstalo?
Otázky deváté, zdánlivě odpočinkové:
Když se vrátíte do domu srdce svého, co tam najdete?
A vracíte se tam někdy? Nebo není čas?
Proč v dnešní době "nemáme" čas?
A co na to Komenský? Měl pravdu?
Žádné komentáře:
Okomentovat