Občas mailem přicházejí prezentace jako vystřižené z pozitivní psychologie, jak si máme krásně myslet, že je vše v pořádku a skvělé a že to tak vždy i bude, záleží jen na nás samotných.
Možná by se k pozitivně naladěné psychologii hodilo také něco jako pozitivní pedagogika.
Pojďme ji spolu vymyslet :-))
Otázky pro filosofy:
Co Vám dělá největší radost ze života? Znáte lék na dny smutku? A co na to S. Freud a jeho "práce" smutku a vzpomínek?
Otázky pro pedagogy:
Některé rady do výchovy ze své pozice dětské psycholožky přinesla také Dr. Jiřina Prekopová. Znáte některé její "krůpěje výchovných moudrosti"?
A jaké je Vaše vlastní výchovné moudro (které jste během svého života Vy samotní získali?)
Dodatek: chtěla bych všem poděkovat za zaslané hlasy do on-line soutěže www.mamevybrano.cz. Skončili jsme nakonec na krásném sedmém místě, přičemž prvních deset umístěných jsou vítězní. Moc děkuji!!!
3 komentáře:
Moje děti. Lékem na dny smutku jsou opět mé děti. Děti totiž nevydrží dlouho být smutné. Rychle zapomenou. Vytěsní to smutné a zapomenou.
Radost mi dělá úsměv na tváři ostatních a pocit z dobře odvedené práce.
Najít lék na dny smutku je těžké nalézt. Mě osobně pomáhá kontakt s rodinou a přáteli.
Podle S. Freuda práce smutku nespočívá pouze jako důsledek bolestných či smutných vzpomínek, ale také jako důsledek ztráty lásky a krásných zážitků.
Radost ze života mi dělají i zdánlivé maličkosti, třeba to, že je venku krásně.
Lékem na smutek je společnost, samota smutek prohlubuje...stačí mi manžel, naše fenka, nebo kamarádi a splín je hned pryč...
Podle Freuda je bytost spletena ze smutku a vzpomínek(na dětství). Smutek a vzpomínky z dětství utvářejí pozdější osobnost člověka. Přechod do dospělosti je bolestivý, zejména ztrátou objektu lásky(rodiče), osamostatněním, smířením...
Okomentovat