Bermudy

Krásné letní ráno a krásný nový den.

Probouzím se - vlastně "něco" mě probouzí pravidelně v šest hodin ráno. To je doba, kdy společně s mým otcem snídáme. Suchý rohlík a kávu nepopsatelné chuti. Nedívám se raději, jak ji můj otec "vyrábí." Piju.

Dvorek je podivně ztichlý. Ještě v neděli si tady vesele hrála tři krásná koťátka. Byla radost dávat jim ráno snídani (kafe s rohlíkem to však nebylo), dívat se, jak poskakují, jak se doslova a do písmene kočkují.
K tomu se mezi nimi pletl náš zakrslý kohoutek a černobílá kočka máma byla spokojená. Aspoň tak vypadala.

V neděli odpoledne a večer jsem je však už hledala marně. Obešla jsem dokonce i sousedy. Koťátka nikde. Zmizela všechna tři najednou...

Náš dvorek je něco jako koťátkový bermudský trojúhelník. Koťátka zde náhle všechna rok co rok mizí do nenávratna, jen málokteré kotě tu zůstane.

Nechápu to. Ta podivná zmizení, tak jako opět v tuto neděli.

Kočka máma od té doby chodí pořád sem tam a mňouká.

Dnes ráno mi přinesla hraboše. Docela velikého pro tři koťata. Usoudila, že ho dá, když už nemá komu, tak aspoň mi.

Skopla jsem ho zhnuseně dolů ze schodů.

Přinesla mi ho s mňoukáním zpět. Očividně trvala na svém dárku...

Těžký, těžký a nepochopitelný je někdy život.

Nejen pro kočky.