Dívám se na svůj obraz
nevím kdo jsem
jsem sama sebou?
jsem Ty
2 komentáře:
Anonymní
řekl(a)...
Zajímavé na tom je, že se dá o tom přemýšlet z různých úhlů pohledů. A každý si pod těmito slovy představí něco jiného :-) Minulý týden jsem si na Vás vzpomněla v Praze. Jela jsem s dcerou jeden den do města a pozorovala z tramvaje lidi- byla dopravní špička a jeli jsme krokem. A své dceři jsem ty lidi popisovala: Tolik lidí a každý jiný-jiný výraz ve tváři. Někdo smutný,další zasněný,pak plný starostí, bylo vidět v očích a obličejích těch lidí tolik mluvy a přesto nic neřekli. Jedni se usmívali- pod vousem, jiní byli vystrašení, vyplašeni- jakoby se báli někoho potkat. Nebo měli sklopenou hlavu a usmívali se..nebo spěchali, byli nervózní. Někteří se zvláštně chovali- byli divní, nebo měli nějaký tik v těle. A pak jsme vystoupili a zase jsme potkávali spoustu lidí, vypadali unavení, starostliví, spěchající,...a u nohou se nám pletli holubi, a nenamáhali se ani uletět. Jen ti nic neřešili a starali se jen o svá plná břicha. Tak nevím, jestli jste nás trochu nenakazila :) Mějte se hezky! r.
Hm, teď přemýšlím, čím.... jsem vás mohla nakazit :-)) Plným břichem? Nebo těmi holuby? Nebo pozorováním lidí? Nebo celkově pohledem na svět? Bojím bojím, čím :-)a nechci ani domýšlet
Co znamená výraz Tohu vabohu? Tohu vabohu je pojmenování země před stvořením světa. Původně byla tato "nezemě" tvořena třemi pralátkami: vodou, temnotou a větrem. Tato voda, temnota a vítr však byla bez podoby, tedy ničím - tedy tohu vabohu, což je hebrejský opis pojmu Nic.
Dočteme se o tomto nejen v knize Genesis, ale také v Komenského Panaugii, v kapitole druhé.
Buďte tedy vítáni v Tohu vabohu - v propastném Nic současného světa, které sice již má svou podobu, kde však vítr, temnota ani voda stále ještě nemají svůj tvar, protože to jsou živly, které nelze spoutat. Tak jako nelze spoutat ani člověka. Tedy nejen země, ale také člověk je svým způsobem Tohu vabohu. Propastný, nespoutaný, živelný, neustále jakoby ve svém počátku před stvořením světa.
Proto tedy Tohu vabohu - tento blog bude o člověku, o světě - a dost možná také o ničem.
2 komentáře:
Zajímavé na tom je, že se dá o tom přemýšlet z různých úhlů pohledů. A každý si pod těmito slovy představí něco jiného :-)
Minulý týden jsem si na Vás vzpomněla v Praze. Jela jsem s dcerou jeden den do města a pozorovala z tramvaje lidi- byla dopravní špička a jeli jsme krokem. A své dceři jsem ty lidi popisovala: Tolik lidí a každý jiný-jiný výraz ve tváři. Někdo smutný,další zasněný,pak plný starostí, bylo vidět v očích a obličejích těch lidí tolik mluvy a přesto nic neřekli. Jedni se usmívali- pod vousem, jiní byli vystrašení, vyplašeni- jakoby se báli někoho potkat. Nebo měli sklopenou hlavu a usmívali se..nebo spěchali, byli nervózní. Někteří se zvláštně chovali- byli divní, nebo měli nějaký tik v těle. A pak jsme vystoupili a zase jsme potkávali spoustu lidí, vypadali unavení, starostliví, spěchající,...a u nohou se nám pletli holubi, a nenamáhali se ani uletět. Jen ti nic neřešili a starali se jen o svá plná břicha.
Tak nevím, jestli jste nás trochu nenakazila :)
Mějte se hezky! r.
Hm, teď přemýšlím, čím.... jsem vás mohla nakazit :-)) Plným břichem? Nebo těmi holuby? Nebo pozorováním lidí? Nebo celkově pohledem na svět?
Bojím bojím, čím :-)a nechci ani domýšlet
Okomentovat